10 C 8/2026-45 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 13 771 Kč spolu s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností , Anonymizováno, , právnická osoba, ., IČO: , IČO, , se sídlem , adresa, a žalovanou byla dne 4. 5. 2024 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru ve výši 9 500 Kč, který se žalovaná zavázala splatit do dne 3. 6. 2024, navýšený o poplatek ve výši 3 989,90 Kč a o úrok ve výši 281,10 Kč. Původní věřitelka poskytovala úvěry prostřednictvím své webové stránky www., Anonymizováno, .cz, na níž se žalovaná nejprve registrovala zadáním svých osobních údajů, zaregistrováním si zřídila uživatelský účet a následně odsouhlasila znění úvěrové smlouvy. Získala tak identifikaci a poté elektronicky - kliknutím - vybrala požadovanou částku 9 500 Kč. Po prověření schopnosti žalované úvěr splácet byly žalované dne 4. 5. 2024 zaslány na její účet peněžní prostředky ve výši 9 500 Kč. Žalovaná však z poskytnutého úvěru nevrátila ničeho.2. Pohledávka původní věřitelky společnosti , Anonymizováno, , právnická osoba, . byla dne 10. 10. 2024 postoupena na společnost , právnická osoba, ., IČO: , IČO, . Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 5. 6. 2025 mezi společností , právnická osoba, ., jako postupitelem a žalobkyní, jako postupníkem a novým věřitelem.3. Ve věci soud nařídil jednání na den 20. 3. 2026, ke kterému se žalobkyně spolu se svým právním zástupcem předem omluvila, žalovaná se bez omluvy nedostavila, ačkoliv byla řádně k jednání obeslána, k žalobě se nevyjádřila. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a jednal v její nepřítomnosti, pouze na základě ve spise zasloužených listinných důkazů.4. Z předložené smlouvy o úvěru ze dne 4. 5. 2024 a Všeobecných smluvních podmínek bylo zjištěno, že původní právní předchůdce žalobkyně, společnost , Anonymizováno, , právnická osoba, ., IČO: , IČO, , se sídlem , adresa, ., poukázala žalované na účet č. , č. účtu, dne 4. 5. 2024 ve výši 9 500 Kč. Úvěr se stal splatným dne 3. 6. 2025, navýšený o poplatek 3 989,90 Kč a o úrok z úvěru 281,10 Kč. Smlouva byla uzavřena v elektronické podobě tak, že žalovaná se nejprve elektronicky registrovala jako zájemce o úvěr vyplněním formuláře na internetových stránkách www., Anonymizováno, .cz. V rámci toho vyplnila své identifikační údaje.5. Po zhodnocení provedených důkazů soud učinil závěr, podle něhož žalovaná se nejprve elektronicky registrovala jako zájemce o úvěr vyplněním formuláře na internetových stránkách provozovaných prvním předchůdcem žalobkyně. V rámci toho vyplnila své identifikační údaje. Totožnost žalované byla ověřena prostřednictvím autorizační platbě z jeho účtu. Žalovaná netvrdila a ani jinak nevyšlo v řízení najevo, že by z titulu předmětné smlouvy o úvěru cokoliv zaplatila. Soud tedy má za to, že nesplatila ničeho, jak vyplývá z obsahu žaloby. Žalovaná se kromě jistiny úvěru zavázala zaplatit poplatek za uzavření smlouvy ve výši 3 989,90 Kč + úrok 281,10 Kč. Žalovaná závazek nedodržela. Podle smluv o postoupení pohledávek byla v seznamu postoupených pohledávek uvedená pohledávka za žalovanou postupně postoupena na žalobkyni.6. Podle § 2395 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Smlouva o úvěru ke své platnosti nevyžaduje písemnou formu právního jednání, lze ji tedy uzavřít v libovolné formě (§ 559 o. z.). Proto se soud nezabýval tím, zda smlouva byla uzavřena elektronicky v písemné formě alespoň v souladu s § 562 o. z. V daném případě není pochyb o tom, komu a za jakých podmínek byly finanční prostředky poukázány, finanční prostředky převzala žalovaná připsáním na svůj účet, nedostatek písemné formy není relevantní. Protože žalovaná úvěr ve sjednané lhůtě nevrátila, shledal soud žalobu co do nesplacené jistiny úvěru po právu a uložil žalované povinnost dlužnou částku žalobkyni, na kterou byla pohledávka podle § 1879 a násl. o. z. postoupena, zaplatit.8. Dále soud žalované uložil povinnost zaplatit zákonný úrok z prodlení podle § 1968 a § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Tento nárok vyplývá ze zákona a prováděcího předpisu. Ve zbytku ale soud žalobu zamítl.9. Smlouva byla uzavřena úvěrujícím jako podnikatelem a úvěrovaným jako spotřebitelem (§ 420 a § 1810 a násl. o. z.), s ohledem na formulářový typ smlouvy a připojené obchodní podmínky je zjevné, že se jedná o smlouvu adhezní ve smyslu 1798 o. z., u níž neměl žalovaná jako úvěrovaný možnost jednat o konkrétních parametrech smlouvy či obchodních podmínek.10. Po přihlédnutí k přirozenoprávním principům upraveným v § 1 až 8 o. z. je třeba chránit dobré mravy a veřejný pořádek a neposkytovat ochranu zjevně nemravnému a nepoctivému jednání, a to i v případech, kdy se této ochrany výslovně dotčená osoba nedovolává (§ 547 o. z.).11. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.12. V tomto směru např. § 18a zákona o spotřebitelském úvěru, platného v době uzavření smlouvy, jasně stanoví, že zajištění spotřebitelského úvěru nesmí být ve zcela zjevném nepoměru k hodnotě zajišťované pohledávky.13. Podle § 580 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.14. Podle § 1800 odst. 2 o. z. obsahuje-li smlouva uzavřená adhezním způsobem doložku, která je pro slabší stranu zvláště nevýhodná, aniž je pro to rozumný důvod, zejména odchyluje-li se smlouva závažně a bez zvláštního důvodu od obvyklých podmínek ujednávaných v obdobných případech, je doložka neplatná. Vyžaduje-li to spravedlivé uspořádání práv a povinností stran, soud rozhodne obdobně podle § 577.15. Z uvedeného vyplývá, že podle nového občanského zákoníku je zásah soudu do soukromoprávních ujednání stran striktně vázán na míru, v jaké jsou chráněné zájmy (dobré mravy, účel zákona a veřejný pořádek) konkrétním ujednáním stran dotčeny. Je-li porušení uvedených zájmů „zjevné“, jde o neplatnost absolutní a soud je povinen zakročit z úřední povinnosti podle § 588 o. z., tedy i bez námitky (návrhu) poškozené strany ve smyslu § 580 a 586 o. z., resp. § 2051 o. z. V případě adhezních smluv se stejným způsobem posoudí všechny doložky.16. Ze stejných principů vychází při ochraně spotřebitele i judikatura Soudního dvora EU. České právo je v tomto směru částečně transponovanou směrnicí č. 93/13/EHS. Základní povinností členského státu EU je zamezit zneužívajícím klauzulím, tyto nejsou pro spotřebitele závazné. Tento postulát směřuje i k národním soudům a k jejich povinnosti volit v rámci národního práva eurokonformní výklad tak, aby uvedeného účelu bylo dosaženo - viz např. rozhodnutí ve věci Radlinger (C-377/14), nebo Pohotovosť (C-76/10). Soud je povinen posoudit platnost zneužívající klauzule z úřední povinnosti (i bez námitky žalovaného) a není oprávněn provést jakoukoli moderaci takového ujednání.17. Ve smyslu shora uvedených skutkových zjištění má soud za to, že ujednání stran o poplatku za poskytnutí úvěru je ve skutečnosti ujednáním o skrytém úroku, neboť se jedná o jedinou platbu za dočasné (v tomto případě ani ne měsíční) poskytnutí peněžních prostředků. Ujednání o výši poplatku je však absolutně neplatné podle § 588 o. z., neboť se zjevně příčí dobrým mravům. Úrok ze zápůjčky či úvěru je obecně možný (a v komerčních vztazích obvyklý), nelze však tolerovat tzv. lichevní smlouvy s ujednáním o sice řádných úrocích, avšak nemravně vysokých poplatcích. V daném případě byl poplatek ve výši 3 989,90 Kč za 30 dnů poskytnutí peněžních prostředků, tedy 42 % z půjčené částky za jeden měsíc půjčení, což znamená ve výši 504 % ročně.18. Zvýšená rizikovost poskytování půjček a úvěrů z hlediska jejich návratnosti na nebankovním trhu není sama o sobě důvodem, pro který by úvěry měly být poskytovány se stále vyšší úrokovou sazbou, byť nejrůznějším způsobem zakuklenou pod různými „úplatami“, „poplatky“, „odměnami“ apod., popř. pod smluvními pokutami, nýbrž důvodem, pro který by úvěr či zápůjčka neměly být poskytovány vůbec.19. Soud má zato, že v rozmezí dvoj či troj násobku obvyklých sazeb bank (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Odo 234/2005), je třeba se přidržet dolní hranice, zejména jde-li o spotřebitelské či adhezní smlouvy, u kterých lze v konfrontaci s aktuální situací zadlužování obyvatel (zjevné z úřední činnosti soudu) uvažovat o hranicích ještě nižších. Respektování smluvní autonomie stran musí mít určité meze a v konečném důsledku se judikatura nemůže vyhnout jasné definici limitů zjevného porušení dobrých mravů, pokud ani ve vztahu ke spotřebitelům dosud nejsou stanoveny uvedeným zákonem ani jiným právním předpisem.20. Celkový úrok ve výši