207 C 14/2026-85 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 28 977,65 Kč, tj. 27 612,66 Kč + 1 364,99 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 14 832,38 Kč jdoucím od 18. 2. 2025 do zaplacení s poukazem na to, že žalobkyně (ještě pod původní obchodní firmou , právnická osoba, .) a žalovaná uzavřely prostřednictvím webové stránky www., Anonymizováno, .cz dne 25. 9. 2024 smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru, dle níž byla žalované poskytnuta ve prospěch jejího účtu částka celkem 12 510 Kč, kterou se žalovaná zavázala zaplatit spolu s úrokem a poplatky. Žalovaná se dostala do prodlení, žalobkyně proto smlouvu vypověděla ke dni 17. 2. 2025 a požaduje splacení jistiny s poplatkem ve výši 1,99% z vyplacené tranše, tj. 238,23 Kč, dále s poplatky 3,66 Kč denně za službu „Klidné spaní“, tj. 51,24 Kč, 165 Kč z každé tranše za službu „Presto“, za informační SMS 0,96 Kč denně a smluvní úrok 0,983% denně, tj. 12 780,28 Kč do ukončení smlouvy. Protože žalovaná dlužnou částku do sjednané doby splatnosti neuhradila, je povinna podle článku VIII. odst. 1 smlouvy zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z jistiny, což žalobkyně propočetla za dobu prodlení na 1 364,99 Kč. Žalovaná na dluh zaplatila před podáním žaloby celkem 4 000 Kč, z toho žalobkyně tyto platby údajně zohlednila již v žalobě.2. Platební rozkaz ve věci nebyl vydán pro pochybnosti o oprávněnosti celkové žalované částky. Protože účastníci ač řádně obesláni, nebyli přítomni jednání, právní zástupce žalobkyně se omluvil a odročení z důležitého důvodu nežádal, soud ve smyslu ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu (o.s.ř.) rozhodl na základě listinných důkazů.3. Žalobkyně k prokázání svých žalobních tvrzení do spisu založila listinu nazvanou smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, znějící na částku úvěrového limitu 11 100 Kč s poplatkem za poskytnutí úvěru a poplatky za volitelné služby, jak byly uvedeny v žalobě, včetně ujednání o smluvní pokutě 0,1% denně z celkového dluhu, a s osobními údaji žalované včetně čísla bankovního účtu, ovšem bez jakéhokoli podpisu či jiného potvrzení identity úvěrované osoby, výše úroku je 0,983% denně, RPSN činí 2 704,93% (!). Dále žalobkyně založila do spisu i tisk upozornění žalované na prodlení a předžalobní výzvu včetně podacího lístku.4. Výpisem z obchodního rejstříku byla prokázána právní osobnost žalobkyně. Z listinného zobrazení elektronického dokumentu obsahující předsmluvní informace k úvěru a dále ze stejného zobrazení elektronické smlouvy o spotřebitelském úvěru, kdy oba dokumenty nejsou opatřeny podpisem založeným na kvalifikovaném certifikátu vydaném k tomu příslušnou autorizační agenturou, v návaznosti na tvrzení žaloby, že totožnost žalované byla ověřena, dále z potvrzení o provedení tuzemských plateb v období od 25. 9. 2024 do 5. 11. 2024 bylo prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru, nikoli však písemnou formou, na základě které žalobkyně poukázala žalované celkově částku 12 510 Kč na č. účtu , č. účtu, , což soud ověřil i dotazem na banku. Banka též potvrdila, že majitelkou účtu je žalovaná, ovšem dispoziční právo k účtu měl v době čerpání úvěru rovněž tehdejší manžel žalované. S ohledem na zákonná ustanovení o manželském majetkovém právu ve smyslu ust. § 708 a násl. zák. č. 89/2012 Sb. (o.z.) však soud vyhodnotil, že i pro případ čerpání úvěru manželem by šlo o společný a nerozdílný závazek obou manželů, tj. lze částku požadovat po žalované, byť zde není jistota, že příjemcem byla výhradně sama majitelka účtu. Dle smlouvy se žalovaná zavázala částku poskytnutého úvěru vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru, úrokem a poplatky za volitelné služby vždy do 30 dnů od čerpání úvěru, s možností opakovaných výběrů a datem konečné splatnosti 19. 3. 2026. Pro případ prodlení bylo ve smlouvě uvedeno, že žalobkyně má právo na smluvní pokutu ve výši 0,1% denně a na poplatky za upomínání (náklady spojené s upomínáním) prostřednictvím SMS.5. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb. (o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle §110 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neobsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru informaci o zápůjční úrokové sazbě, o roční procentní sazbě nákladů nebo o celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, nebyla-li ohledně některé z těchto informací dodržena písemná forma smlouvy, nebo nebylo-li písemné vyhotovení smlouvy obsahující tyto informace poskytnuto spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat, platí, že zápůjční úrokovou sazbou je repo sazba uveřejněná Českou národní bankou, platná v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebyla-li sjednána zápůjční úroková sazba nižší. K ujednání o jiných platbách sjednaných ve smlouvě o spotřebitelském úvěru se nepřihlíží.6. Po zhodnocení shora provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný pouze z části. Smlouva o spotřebitelském úvěru je podřízena právní úpravě zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když žalobkyně ji uzavřela v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaná jako spotřebitel, což prokazuje nejenom předmět smlouvy, ale i identifikace žalované osobními údaji nepodnikajícího subjektu, a zejména za stavu, kdy informace dle § 110 zákona o spotřebitelském úvěru nebyly předány žalované v zákonem vyžadované listinné písemné formě nebo na trvalém nosiči dat, nevznikl žalobkyni ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi účastníky podle § 110 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nárok na smluvní pokuty ani na poplatek za poskytnutí úvěru či další smluvené platby, pouze je zde nárok na vrácení poskytnuté částky 12 510 Kč, žalovaná ovšem podle doplněných žalobních tvrzení zaplatila 4 000 Kč, dluží tudíž částku 8 510 Kč. Ta vrácena nebyla, resp. o případném vrácení nebylo nic tvrzeno ani prokázáno, proto má žalobkyně nárok na vrácení jistiny včetně zákonného úroku z prodlení dle vl. nař. 351/2013 Sb. Co do zbytku, tj. částek rovnajících se nároku na poplatek za poskytnutí úvěru, na smluvní pokuty či jiné platby, byla žaloba z uvedených důvodů zamítnuta.7. S ohledem na poměr úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci soud ve smyslu ust. § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu (o.s.ř.) soud rozhodl výrokem III., neboť úspěšnější žalované náklady řízení nevznikly, méně úspěšná žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení nemá.