207 C 169/2025-50 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že její právní předchůdkyně, společnost , právnická osoba, ., uzavřela 18. 10. 2023 se žalovaným smlouvu o úvěru č. , hodnota, , podle níž žalovaný v plném rozsahu nevrátil vyplacené finanční prostředky ve výši 30 000 Kč. Právní předchůdkyni žalobkyně žalovaný z celkové částky 55 776 Kč (kterou tvoří jistina 30 000 Kč, kapitalizovaný úrok, poplatek za vyhodnocení úvěru, poplatek za sjednání úvěru a inkasní poplatek) uhradil celkem 3 984 Kč, což bylo dle „Předpisu splátek“ započteno na úhradu převážné části poplatků a kapitalizovaného úroku a částečně na jistinu, žalovaná částka 66 080,65 Kč tak představuje neuhrazenou jistinu úvěru 27 948,46 Kč a nesplacenou část úroků a poplatků, vedle toho 14 288,65 Kč smluvní pokuty.2. Žalovaný se k jednání nedostavil ani se ve věci nevyjádřil, právní zástupce žalobkyně se k jednání dostavil (prostřednictvím substituční právní zástupkyně), bylo poukázáno na písemná podání žalobkyně ve spise. Soud proto ve věci rozhodl dle ust. § 101 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), především na základě předložených listinných důkazů.3. Podle smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 18. 10. 2023 půjčila právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, . žalovanému částku 30 000 Kč. Žalovaný částku převzal v hotovosti a zavázal se tento úvěr vrátit ve 14 splátkách po 3 984 Kč měsíčně. Smlouva byla uzavřena v listinné podobě. Žalovaný smlouvu vlastnoručně podepsal, svůj podpis nijak nezpochybnil a vedle jistiny ve výši 30 000 Kč se zavázal uhradit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 14 700 Kč, poplatek za vyhodnocení úvěru 4 154 Kč, poplatek za hotovostní výběr splátek ve výši 5 400 Kč a úroky z jistiny ve výši 1 522 Kč, celkem po 14 měsících měl splatit 55 776 Kč. Z obsahu smlouvy nijak nevyplývá, že by právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného splácet, spokojila se s dotazníkovým způsobem, a nijak nedoložila, že by zjištěné informace ověřila (samy doklady o příjmech či prohlášení dlužníka nevypovídají nic o schopnosti splácet, nejsou-li uvedeny a ověřeny výdaje). Dle žalobních tvrzení a přehledu plateb v hotovosti žalovaný na úvěr zaplatil pouze částku 3 984 Kč dne 19. 10. 2023. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi společností , právnická osoba, . jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem včetně seznamu postoupených pohledávek má soud za doložené, že pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni. Předžalobní upomínka právního zástupce žalobkyně ve spojení s poštovním podacím lístkem dokládají, že žalovaný byl před podáním žaloby o zaplacení upomenut s upozorněním na jinak soudní vymáhání dluhu.4. Žalovaný netvrdil a ani jinak v řízení nevyšlo najevo, že by na úvěr zaplatil více, než uváděla žalobkyně, resp. než plyne z přehledu úhrad. Soud tedy vycházel z toho, že více uhrazeno nebylo.5. Ze shora uvedených skutkových zjištění tak soud učinil následující závěr. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná sjednaly dne 18. 10. 2023 smlouvu o úvěru, podle níž žalovaný čerpal úvěr ve výši 30 000 Kč, který se zavázal zaplatit ve sjednaných splátkách. Svůj závazek však v celém rozsahu nesplnil, zůstatek úvěru ve shora popsaném rozsahu nezaplatil a neuhradil ani další smlouvou sjednané nároky.6. Po zhodnocení shora uvedených zjištění soud uzavřel, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě společnost , právnická osoba, ., žalovanému poskytla a vyplatila úvěr ve výši 30 000 Kč, a to za sjednaný úrok ve výši deklarované jako 8 % ročně z této částky, údajně v pevné částce 1 522 Kč, ve skutečnosti celkem 25 776 Kč, když ekonomickým účelem „poplatku za poskytnutí úvěru“ je navýšení ceny půjčených peněz, tedy zisk z úvěru, což je funkcí úroků. Žalovaný se zavázal úvěr uhradit včetně těchto úroků ve 14 měsíčních splátkách, což nesplnil, neboť uhradil jen částku 3 984 Kč. Soud tak shledal žalobu co do částky 26 016 Kč jakožto dlužné jistiny po právu a dle ust. § 2395 o. z. uložil žalovanému zaplatit žalobkyni, na kterou byla pohledávka za žalovanou dle § 1879 a násl. o.z. postoupena, tuto částku zaplatit.7. Podle § 86 odst. 1,2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.8. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Krajský soud v Praze se již aktuálně vyslovil k dříve sporné otázce, zda aktuální právní úprava zákona o spotřebitelském úvěru má v případě nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele za následek absolutní či relativní neplatnost příslušné úvěrové smlouvy a dospěl ke zcela logickému závěru, že i podle aktuálně platné právní úpravy je následkem porušení této povinnosti neplatnost smlouvy absolutní.10. Nejvyšší soud ČR v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022 vysvětlil, že…cit: „Již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (v uvedeném případě by se při absenci § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nabízelo ustanovení § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad). Dále že „. … Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem….Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad)…“11. Obecně pak NS ČR shrnul, že cit: „ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami někte