207 C 184/2025-67 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že její právní předchůdkyně, společnost , právnická osoba, ., uzavřela 5. 10. 2021 se žalovaným smlouvu o úvěru č. , hodnota, , podle níž žalovaný v plném rozsahu nevrátil vyplacené finanční prostředky ve výši 45 000 Kč. Právní předchůdkyni žalobkyně žalovaný z celkové částky 101 600 Kč (kterou tvoří jistina 45 000 Kč, kapitalizovaný úrok, poplatek za vyhodnocení úvěru, poplatek za sjednání úvěru a inkasní poplatek) uhradil celkem 45 418 Kč, což bylo dle „Předpisu splátek“ započteno na úhradu převážné části poplatků a kapitalizovaného úroku a částečně na jistinu, žalovaná částka 76 102,87 Kč tak představuje neuhrazenou jistinu úvěru 27 020,09 Kč a nesplacenou část úroků a poplatků, vedle toho 19 920, 86 Kč smluvní pokuty.2. Žalovaný se k jednání nedostavil, omluvil se a ve věci se vyjádřil v tom smyslu, že si není vědom, že by částku 45 000 Kč obdržel, ale i kdyby tomu tak bylo, sám by se divil, že půjčku dostal, když krátce předtím prošel insolvencí, byl oddlužen a neměl dost prostředků ke splácení, zdůraznil své postavení spotřebitele a povinnosti věřitele dle zák. č. 257/2016 Sb. Právní zástupce žalobkyně se k jednání dostavil a namítl, že žalovaný si smlouvu přečetl a její text stvrdil svým podpisem včetně prohlášení o pravdivosti údajů o svých poměrech. Jiné než listinné důkazy navrženy nebyly, soud proto ve věci rozhodl dle ust. § 120 odst. 1, 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), na základě předložených listinných důkazů.3. Podle smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 5. 10. 2021 půjčila právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, . žalovanému částku 45 000 Kč. Žalovaný částku převzal v hotovosti a zavázal se tento úvěr vrátit ve 20 splátkách po 5 080 Kč měsíčně. Smlouva byla uzavřena v listinné podobě. Žalovaný smlouvu vlastnoručně podepsal, svůj podpis v dalším vyjádření k žalobě nijak nezpochybnil a vedle jistiny ve výši 45 000 Kč se zavázal uhradit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 31 950 Kč, poplatek za vyhodnocení úvěru 4 715 Kč, poplatek za hotovostní výběr splátek ve výši 9 450 Kč a úroky z jistiny ve výši 10 485 Kč, celkem po 20 měsících měl splatit 101 600 Kč. Z obsahu smlouvy nijak nevyplývá, že by právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného splácet, spokojila se s dotazníkovým způsobem, a nijak nedoložila, že by zjištěné informace ověřila (samy doklady o příjmech nevypovídají nic o schopnosti splácet, nejsou-li uvedeny a ověřeny výdaje). Dle žalobních tvrzení a přehledu plateb v hotovosti žalovaný na úvěr zaplatil celkem částku 45 418 Kč od 6. 10. 2021 do 11. 12. 2023. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi společností , právnická osoba, . jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem 12. 3. 2025 včetně seznamu postoupených pohledávek má soud za doložené, že pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni. Předžalobní upomínka právního zástupce žalobkyně ve spojení s poštovním podacím lístkem dokládají, že žalovaný byl před podáním žaloby o zaplacení upomenut s upozorněním na jinak soudní vymáhání dluhu.4. Ze shora uvedených skutkových zjištění tak soud učinil následující závěr: Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný sjednali dne 5. 10. 2021 smlouvu o úvěru, podle níž žalovaný čerpal úvěr ve výši 45 000 Kč, který se zavázal zaplatit ve sjednaných splátkách. Svůj závazek však nesplnil, zůstatek celkové částky (101 600 Kč) nezaplatil, což ani sám žalovaný nepopřel.5. Po zhodnocení shora uvedených zjištění soud uzavřel, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě společnost , právnická osoba, ., žalovanému poskytla a vyplatila úvěr ve výši 45 000 Kč, a to za sjednaný úrok ve výši deklarované jako 25 % ročně z této částky, údajně v pevné částce 10 485 Kč, ve skutečnosti celkem 56 600 Kč, když ekonomickým účelem „poplatku za poskytnutí úvěru“ je navýšení ceny půjčených peněz, tedy zisk z úvěru, což je funkcí úroků. Žalovaný se zavázal úvěr uhradit včetně těchto úroků ve 20 měsíčních splátkách, uhradil částku 45 418 Kč.6. Podle § 86 odst. 1,2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.7. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Krajský soud v Praze se již aktuálně vyslovil k dříve sporné otázce, zda aktuální právní úprava zákona o spotřebitelském úvěru má v případě nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele za následek absolutní či relativní neplatnost příslušné úvěrové smlouvy a dospěl ke zcela logickému závěru, že i podle aktuálně platné právní úpravy je následkem porušení této povinnosti neplatnost smlouvy absolutní. Zdejší soud se s argumentací uvedenou např. v rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 18. 7. 2019 č.j. 27Co 143/2019-113 zcela ztotožňuje, považuje ji za správnou, a proto na tam uvedenou argumentaci odkazuje.9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Ze smlouvy bylo prokázáno, že žalovaný se vedle jistiny zavázal hradit různě nazvané administrativní poplatky a úroky, tyto smluvní úroky činí dle smlouvy o úvěru celkem 75,47 % ročně z jistiny (za 20 měsíců je to 125,78% jistiny), přičemž celkové náklady spotřebitelského úvěru podle smlouvy o úvěru činí 56 600 Kč za 20 měsíců, částka k vrácení po 20 měsících je 101 600 Kč. Tyto úroky včetně neoprávněně požadovaných poplatků soud pokládá za zjevně rozporné s dobrými mravy, a to tím spíše v situaci, kdy k povinnosti posouzení úvěruschopnosti, kterou úvěrujícímu ukládalo dříve ust. § 9 zákona č. 145/2010 Sb. a nyní s účinností od 1. 12. 2016 ust. § 86 zák. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v zájmu odpovědného úvěrování, přistoupila právní předchůdkyně žalobkyně naprosto formálním až formalistickým způsobem, tj. předtištěným a drobně psaným „prohlášením dlužníka“ ve smluvních podmínkách, smlouva je tak neplatná a požadovat lze pouze vrácení poskytnuté částky. Ujednání stran o povinnosti žalovaného zaplatit úvěrujícímu úplatu soud nadto posoudil jako neplatné dle ust. § 588 o. z. pro zjevný rozpor s dobrými mravy, v této části proto byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. S ohledem na plnění žalovaného ve výši 45 418 Kč je tedy žaloba nedůvodná, když bylo vráceno více, než činila jistina. Soud tak neshledal žalobu po právu a výrokem I. ji zamítl.10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalovaný byl ve věci úspěšný, avšak žádné náklady mu v řízení nevznikly, neúspěšná žalobkyně právo na náhradu nákladů nemá.