208 C 69/2026-44 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že uzavřela se žalovaným smlouvu o kontokorentním úvěru, podle které žalovaný prostředky na svém účtu čerpal v plném rozsahu 50 000 Kč, nevrátil však zapůjčené finanční prostředky ani smluvní úrok, kapitalizovaný částkou 4 082,35 Kč a poplatky za upomínky a vymáhání v celkové výši 499 Kč. Dále žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení a po 90 dnech prodlení smluvní úrok ve výši úroku zákonného.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, stejně tak se nevyjádřil ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ačkoli byl poučen, že v opačném případě bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí. Proto soud se souhlasem žalobkyně věc rozhodl podle § 115a o. s. ř. bez jednání na základě předložených listinných důkazů.3. Podle předloženého návrhu smlouvy o úvěru formou kontokorentu a akceptace tohoto návrhu bankou ze dne 30. 1. 2017 umožnila žalobkyně žalovanému čerpat na jeho běžném účtu kontokorent do celkové výše 50 000 Kč. Žalovaný peníze načerpal a zavázal se úvěr vrátit ve splátkách po minimálně 25 % výše dluhu za předchozí 3 měsíce, měsíčně se splatností do každého datem se shodujícího dne v měsíci s datem poskytnutí kontokorentu. Smlouva byla uzavřena v internetovém bankovnictví žalovaného. Dále strany ve smlouvě sjednaly smluvní úrok ve výši 16,9 % ročně.4. Z platební historie smlouvy (výpisu) bylo prokázáno, že žalovaný úvěr čerpal, ale podle smlouvy nezaplatil. Jak dokládá výzva ke splacení celého úvěru, věřitel úvěr ke dni 1. 8. 2025 podle úvěrových podmínek zesplatnil a vyzval žalovaného k zaplacení. Z platební historie smlouvy dále vyplývá, že ke dni zesplatnění činil zůstatek jistiny částku 50 000 Kč. Předchozí platby žalovaného byly započteny na jistinu i na ostatní již vzniklé (shora uvedené) pohledávky dle smlouvy.5. Žalovaný netvrdil, a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by na úvěr zaplatil více, než připouštěla žalobkyně, ať již před zesplatněním úvěru, či poté. Soud tedy vycházel z toho, že nic víc uhrazeno nebylo.6. Ze shora uvedených skutkových zjištění tak soud učinil následující závěr. Žalobkyně a žalovaný sjednali dne 30. 1. 20217 smlouvu o kontokorentním úvěru, podle které žalovaný čerpal úvěr ve výši 50 000 Kč, který se zavázal zaplatit ve sjednaných splátkách. Svůj závazek ale v celém rozsahu nesplnil. Proto došlo podle úvěrových podmínek k zesplatnění úvěru. Žalovaný zůstatek úvěru ve shora popsaném rozsahu nezaplatil a nezaplatil ani další požadované nároky - smluvní úrok kapitalizovaný za zákonem povolených 90 dní částkou 4 082,35 Kč a poplatky za upomínky a vymáhání v celkové výši 499 Kč.7. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Smlouva o úvěru byla řádně uzavřena v elektronickém bankovnictví žalovaného, kde byla věřena jeho bankovní identita. V daném případě tedy není pochyb o tom, komu a za jakých podmínek byly finanční prostředky zapůjčeny, finanční prostředky převzal žalovaný.9. Ze shora uvedeného vyplývá, že žalovaný nesplnil v celém rozsahu svou povinnost vrátit úvěr, který podle platné smlouvy o úvěru čerpal a podle přezkumu před uzavřením smlouvy ho také byl schopen splácet. Žalovaný v plném rozsahu jistiny ve výši 50 000 Kč, smluvní úrok kapitalizovaný částkou 4 082,35 Kč a dále ve výši zákonného úroku z prodlení do zaplacení a poplatky za upomínky a vymáhání v celkové výši 499 Kč nevrátil, ačkoli se k tomu ve smlouvě písemně zavázal. Vedle nároku na zaplacení jistiny žalobkyni vznikl nárok na úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to nejpozději ode dne následujícího po splatnosti dané lhůtou k plnění po zesplatnění. Proto soud žalobě zcela vyhověl.10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 15 632,50 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 020 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 54 581,35 Kč sestávající z částky 3 300 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 11 250 Kč ve výši 2 362,50 Kč.