209 C 170/2025-46 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 11 053 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tvrzením, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, a žalovaný dne 22. 1. 2025 uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Účelem uzavření této smlouvy bylo prodloužení splatnosti předchozího spotřebitelského úvěru žalovaného, který mu byl společností , Anonymizováno, poskytnut na základě smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 3. 12. 2024, na základě které žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 7 000 Kč. Žalovaný dle nové smlouvy měl úvěr splatit jednorázově nejpozději do 21. 2. 2025 společně se sjednanými úroky a poplatkem za úvěr. Úvěr byl žalovaném poskytnut dne 6. 12. 2024 převodem na účet č. , č. účtu, . Žalovaný úvěr nesplatil řádně a včas, dostal se do prodlení. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 20. 5. 2025 byla pohledávka za žalovaným postoupena na společnost , právnická osoba, Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 26. 5. 2025 mezi společností , právnická osoba, a žalobkyní pak byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Žalobkyně po žalovaném požaduje jistinu úvěru ve výši 7 000 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 520 Kč, úrok 210 Kč, smluvní pokutu 1 323Kč, plus zákonný úrok z prodlení.2. Soud ve věci nařídil ústní jednání, žalobkyně se omluvila odkázala na žalobu a do spisu založené listiny. Žalovaný se nedostavil, neomluvil se, nepožádal o odročení, nenavrhl žádné důkazy ani žádné důkazy do spisu nezaložil. Soud věc projednal v nepřítomnosti účastníků. Kromě listin, které do spisu založila žalobkyně, k důkazu provedl také zprávu banky ze dne 3. 10. 2025.3. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru. Právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, . dne 6. 12. 2024 převedla na účet ve vlastnictví žalovaného částku ve výši 7 000 Kč. Dne 9. 6. 2025 zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu ve lhůtě 7 dnů od doručení a zároveň oznámila žalovanému, že došlo k postoupení pohledávky. Pokud žalobkyně v řízení tvrdila, že účastníci uzavřeli distančním způsobem smlouvu o úvěru dne 22. 1. 2025, pak toto tvrzení nebylo v řízení prokázáno, neboť ani z listiny označené jako „smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, “, ani z jiných listinných důkazů neplyne skutečnost, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným došlo k dohodě, na základě níž právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit spolu se smluvním úrokem a poplatkem. Nebyl prokázán ani obsah tvrzené dohody, neboť pro případ písemného právního jednání zcela absentuje podpis žalovaného na předložených listinách, v případě jiné formy dohody není zřejmé, zda strany právně jednaly právě způsobem a v rozsahu zachyceným na předložených listinách. Skutečnost, že tyto listiny obsahují osobní údaje žalovaného, není dostatečnou evidencí jeho projevu vůle.4. Žalobkyně se na jednání ve věci nedostavila a připravila se tak o možnost poučení o povinnosti označit důkazy k prokázání svých tvrzení, zejména ve vztahu k existenci a obsahu dohody a dospělosti závazku. Jak plyne z ustálené judikatury, poučení podle ust. § 118a o. s. ř. je poskytováno zásadně při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti. Soud není povinen poučení podle ust. § 118a o. s. ř. sdělovat účastníkovi jinak či odročovat kvůli tomuto jednání (viz rozsudek NS ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009).5. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) ve znění k datu právního jednání.6. Podle ust. § 2991 odst. 1,2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.7. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením (č. 351/2013 Sb.); neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.8. Podle ust. § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).9. Z hlediska právního hodnocení má soud za to, že zjištěný skutkový stav nelze právně zhodnotit ve smyslu uzavření jakékoli dohody mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným, ať už v písemné, ústní či konkludentní podobě. Ve vztahu k písemně uzavřené smlouvě je zřejmé, že takovou smlouvu lze písemně uzavřít také prostřednictvím elektronických prostředků. I v případě elektronického uzavření smlouvy je ovšem podstatnou náležitostí právního jednání elektronický podpis jednající osoby. Elektronický podpis může být i tzv. prostý, ovšem z hlediska důkazní síly je tento podpis velmi slabý, neboť nezaručuje ani obsah podepsané listiny, ani identitu podepisující osoby. Tedy neprokazuje tvrzený obsah smlouvy, na kterém se strany údajně měli dohodnout, ani osobu jednajícího. Z pohledu praxe je zřejmé, že tímto způsobem může za žalovaného uzavřít smlouvu kdokoli, neboť stačí mít pouze přístup k bankovnímu účtu žalovaného. Nadto nebylo v řízeno prokázáno, že soudu předložená smlouva byla uzavřena a podepsána právě v daném znění, když z elektronického dokumentu neplyne žádné zabezpečení proti pozdějším změnám. Dostatečnou míru věrohodnosti těchto vlastností poskytuje pouze kvalifikovaný el. podpis, všechny ostatní el. podpisy (včetně tzv. „prostého“) tyto záruky neposkytují a je třeba v řízení výše uvedené skutečnosti prokázat dalšími věrohodnými důkazy, které žalobkyně neoznačila ani soudu nepředložila. Písemná forma v řízení tak prokázána nebyla. Ve vztahu k jiné formě dohody dle soudu žalobkyně taktéž neunesla břemeno důkazní, neboť případná ústní či konkludentní dohoda mezi stranami je opřena o shodné důkazy, které dle soudu daná tvrzení neprokazují (hodnocení těchto důkazů viz výše).10. Osobní podpis jednající osoby je historicky i právně etablovaný prostředek právního jednání, který je do určité míry originální a lze jej porovnávat či zkoumat, zatímco elektronická komunikace se naopak vyznačuje neosobní datovou stopou, u které je třeba o to více dbát na důvěryhodnost a průkaznost.11. Na druhou stranu bylo v řízení zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně odeslala žalovanému na účet v jeho vlastnictví celkem částku 7 000 Kč, přičemž za stavu, kdy nebyl zjištěn žádný právní důvod této transakce a žalovaný v řízení neuplatnil ani žádnou obranu, má právní předchůdkyně žalobkyně podle ust. § 2991 o. z. právo na vrácení těchto prostředků. V řízení tak bylo prokázáno obohacení na straně žalovaného, úbytek majetku na straně právní předchůdkyně žalobkyně a kauzální nexus. Postoupení pohledávky na žalobkyni bylo taktéž prokázáno. Soud proto rozhodl tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 7 000 Kč včetně úroku z prodlení, neboť žalovaný se do prodlení s peněžitým plněním beze sporu dostal a žalobkyně úroky z prodlení požadovala v zákonem stanovené výši.12. Ve zbývajícím rozsahu však soud žalobu zamítl.13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 151 odst. 1 ve spojení s ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně měla ve věci úspěch v rozsahu 63 %, žalovaný v rozsahu 37 %. Rozdíl tak činí 26 %. Proto soud přiznal ve sporu úspěšnější žalobkyni náklady řízení právě v rozsahu 26 % z celkových nákladů ve výši 2 815 Kč (tj. ze soudního poplatku ve výši 1 000 Kč a nákladů právního zastoupení za tři úkony právní služby po 400 Kč, tří paušálních náhrad po 100 Kč plus 21 % DPH). O povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 732 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o.s.ř.