209 C 192/2025-66 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalované byla uložena povinnost zaplatit jí žalovanou částku s příslušenstvím. Žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že dne 20. 8. 2024 uzavřela s žalovanou distančním způsobem na adrese www., Anonymizováno, .cz Smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na základě které se zavázala žalované poskytnout spotřebitelský úvěr až do výše 67 100 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím dle smluvních ujednání. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky a také Sazebník. S jejich obsahem se žalovaná seznámila a s jejich obsahem vyslovila souhlas. Souhlasila také se sankčními poplatky pro případ porušení smluvních ujednání. Žalobkyně v žalobě dále uvedla, že před poskytnutím úvěru posoudila úvěruschopnost žalované podle interní metodiky schválené ČNB, nahlédla do databází včetně registru bankovních a nebankovních klientských informací, insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí a vycházela také z informací samotné žalované. Případně vycházela také z výpisů z účtu a z výplatních pásek žalované prokazujících její pravidelný příjem. Žalobkyní ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalované činila 28 114 Kč. Tato výše dle žalobkyně umožňovala žalované bezproblémové splácení úvěru ve výši jí poskytnuté. Úvěr byl žalované vyplácen prostřednictvím bankovního převodu z účtu žalobkyně na účet žalované č. , č. účtu, . Dne 20. 8. 2024 takto žalovaná čerpala částku 5 500 Kč, dne 26. 9. 2024 částku 2 307 Kč. Při sjednávání smlouvy si žalovaná zvolila další volitelnou službu, a to službu „, Anonymizováno, , Anonymizováno, “ za poplatek 201,30 Kč. Mezi účastníky byly sjednány i další poplatky včetně sankčních pro případ prodlení. Žalovaná celkem splatila žalobkyni částku 55,50 Kč. Se zbytkem se dostala do prodlení. Žalobkyně smlouvu vypověděla a vyzvala žalovanou k okamžitému zaplacení celé dlužné částky. Žalovaná ale dluh nevyrovnala. A žádnou další částku žalobkyni neuhradila ani po zaslání předžalobní výzvy. Žalobkyně v žalobě ještě uvedla, že pokud by soud její nárok neuznal z titulu uzavřené smlouvy, požaduje, aby soud tento nárok v části jistiny posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované, na jejíž bankovní účet byla dlužná částka převedena. Žalobkyně navrhla, aby soud provedl k důkazu potvrzení o provedených transakcích z účtu žalobkyně a dále učinil dotaz na banku žalované , právnická osoba, ., zda v uvedeném období od 20. 8. 2024 do 14. 4. 2025 byla na účet žalované tvrzená částka převedena, a také kdo měl k účtu dispoziční právo.2. Soud ve věci nařídil ústní jednání, ke kterému předvolal obě strany sporu. Avšak ani žalobkyně (její právní zástupkyně) ani žalovaná se k jednání nedostavily. Žalobkyně se omluvila, odkázala na žalobu a do spisu založené listiny. Žalovaná se neomluvila, k žalobě se nevyjádřila ani písemně, do spisu nezaložila ani nenavrhla žádné důkazy.3. Soud věc projednal v nepřítomnosti účastníků, dokazování provedl do spisu založenými listinami. Učinil také dotaz na banku žalované.4. Z provedených důkazů vzal soud za prokázané, že žalobkyně pravděpodobně s žalovanou uzavřela smlouvu o úvěru, i když smlouva není řádně účastníky podepsána. , právnická osoba, . dne 26. 11. 2025 soudu potvrdila, že dne 20. 8. 2024 byla na účet žalované připsána částka 5 500 Kč a dne 26. 9. 2024 částky 2 307 Kč. Ze smlouvy také vyplynulo, že mezi jejími účastníky byly dojednány v žalobě tvrzené poplatky včetně poplatků sankčních. V řízení však nebylo prokázáno, že by před poskytnutím úvěru byla řádně zkoumána úvěruschopnost žalované. Žalobkyně k této otázce sice v žalobě uvedla obecná tvrzení o nahlížení do bankovních a nebankovních registrů, insolvenčního rejstříku a evidence exekucí. Uvedla a do spisu založila zápis o tom, že ověřovala čistý měsíční příjem žalované. Jakým způsobem byl příjem ověřen, již ale neuvedla. Z „Výpisu o posouzení úvěruschopnosti“ vyplynuly údaje, že v domácnosti žalované žije další osoba s ní společně hospodařící, členové domácnosti hospodaří se dvěma příjmy, výdaje na bydlení činí 8 000 Kč, další zbytné výdaje jsou celkem 3 000 Kč měsíčně, finanční rezerva pro výdaje je 500 Kč. Žalobkyně sečetla, že tyto výdaje celkem jsou 6 505 Kč! Po odečtení těchto výdajů od ověřeného příjmu žalované ve výši 28 114 Kč měsíčně žalobkyně dospěla k závěru, že žalovaná má disponibilní příjem ve výši 21 600 Kč. Žalobkyně neuvedla, z čeho konkrétně při vyplňování tohoto výpisu vycházela. Zda si případná tvrzení žalované v tomto směru nějak ověřovala. Pokud žalobkyně měla za to, že její žalobní tvrzení a do spisu založené listiny týkající se zkoumání úvěruschopnosti žalované byly pro soud dostatečné k této otázce, tak tomu tak nebylo. Proto soud měl v úmyslu žalobkyni poučit a vyzvat k doplnění tvrzení a důkazů stran okolností uzavření smlouvy včetně zkoumání úvěruschopnosti žalované. Žalobkyně ale tím, že se nedostavila k prvnímu jednání ve věci, ač si byla vědoma možných důsledků takového jednání, si sama možnost být poučena a vyzvána k doplnění, vzala.5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.7. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně (viz rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C 679/18).8. V daném případě se žalobkyni nepodařilo v řízení prokázat, že by řádně zkoumala, případně s péčí řádného hospodáře vyhodnotila schopnost žalované úvěr splácet, a proto na smlouvu účastníků je třeba nadále hledět jako na neplatnou. V takovém případě však nelze z titulu smlouvy přiznat jakékoli plnění.9. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.10. Podle odst. 2 citovaného ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.11. Protože v řízení bylo prokázáno poskytnutí částky 7 807 Kč žalované, a nebylo prokázáno, že by žalovaná žalobkyni uhradila více než tvrzených 55,50 Kč, soud učinil závěr, že žalovaná se na úkor žalobkyně o zbývající částku, to je částku 7 751,50 Kč bezdůvodně obohatila. Proto soud žalované uložil povinnost částku 7 751,50 Kč žalobkyni zaplatit plus jí zaplatit také úroky z prodlení z uvedené částky, neboť tím, že žalovaná dluh neuhradila řádně a včas se beze sporu do prodlení dostala (§ 1970 o. z.) a úrok z prodlení žalobkyně požadovala v zákonem stanovené výši (nařízení vlády č. 351/2013 Sb.).12. Ve zbývající části však soud ze shora uvedených důvodů žalobu zamítl (výrok II.).13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu řízení nepřiznal. Pokud by soud měl náhradu nákladů přiznat podle rozdílu úspěchu a neúspěchu ve věci, pak úspěšnější byla žalovaná. Žalovaná ale žádné náklady řízení nepožadovala a ani ze spisu nevyplývá, že by jí nějaké náklady řízení vznikly.