209 C 196/2025-24 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit jí žalovanou částku s příslušenstvím. Žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že Smlouvami o postoupení pohledávek byla pohledávka za žalovaným postoupena společností , právnická osoba, . společnosti , právnická osoba, ., a následně pak na žalobkyni. Původní věřitel je českou obchodní společností, jejímž předmětem podnikání je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Žalobkyně je českou obchodní společností, jejímž předmětem podnikání je kolektivní investování spočívající zejména v investicích do nákupu portfolií pohledávek od bankovních i nebankovních subjektů. Žalovaný je fyzickou osobou nepodnikající. Žalobkyně po žalovaném požaduje žalovanou částku z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení na jeho straně, jelikož mezi původním věřitelem a žalovaným probíhala jednání o uzavření úvěrové smlouvy, ale uzavřenou smlouvu není žalobkyně schopna doložit. Původní věřitel poskytl žalovanému celkem 20 000 Kč v platbách dne 4. 2. 2024 ve výši 6 000 Kč a dne 13. 2. 2024 ve výši 14 000 Kč převodem na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, pod VS , var. symbol, , avšak žalovaný tyto finanční prostředky žalobkyni, na kterou přešlo právo pohledávky za ním, ale ani její právní předchůdkyni, nevrátil. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno, před podáním žaloby byl znovu o zaplacení upomínán, na předžalobní výzvu ale nereagoval.2. Žalobkyně na podporu žalobních tvrzení založila do spisu výpis z obchodního rejstříku, Smlouvy o postoupení pohledávek, potvrzení po provedené platbě, nepodepsanou listinu nazvanou jako Smlouva o spotřebitelském úvěru, oznámení o postoupení pohledávky, předžalobní výzvu včetně dokladu o jejím odeslání. Žalobkyně navrhla, aby soud učinil dotaz na banku žalovaného, zda mu peníze od původního věřitele byly poskytnuty, zda byl disponentem účtu.3. Soud na základě žalobních tvrzení a do spisu založených listinných důkazů vydal ve věci elektronický platební rozkaz, kterým žalobkyni v plném rozsahu vyhověl. Protože se však platební rozkaz nepodařilo žalovanému doručit to vlastních rukou, byl tento usnesením zrušen. Účastníci byli zároveň vyzváni, aby sdělili soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání pouze na základě listin založených do spisu. Za splnění zákonných podmínek soud poté rozhodl podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) bez nařízení jednání. Dokazování soud provedl listinami, které do spisu založila žalobkyně.4. Z provedených důkazů vzal soud za prokázané, že převodem na účet žalovaného byly původním věřitelem žalovanému poskytnuty tvrzené finanční prostředky v celkové výši 20 000 Kč. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný žalobkyně anebo její právní předchůdkyni či původnímu věřiteli tuto částku, případně její část vrátil. Smlouvami o postoupení pohledávek bylo dále prokázáno, že na žalobkyni právo pohledávky za žalovaným přešlo, žalovanému byl přechod pohledávky oznámen, před podáním žaloby mu byla zaslána předžalobní výzva.5. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.6. Podle § 1970 o.z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.7. V daném případě soud dospěl k závěru, že žaloba je podána po právu, žalovaný nevrátil žalobkyni (její právní předchůdkyni) finanční prostředky v celkové výši 20 000 Kč, které byly na jeho účet původním věřitelem převedeny. Tato tvrzení byla provedenými důkazy prokázána. Ostatně žalovaný poskytnutí uvedené částky v řízení žádným způsobem nesporoval. A ani netvrdil, že by peníze, byť zčásti vrátil. Žalovaný se tedy na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatil, na žalobkyni přešlo právo pohledávky za žalovaným platně uzavřenými smlouvami o postoupení pohledávek. S vrácením peněz se žalovaný dostal do prodlení. Úroky z prodlení žalobkyně požadovala v zákonem stanovené výši (nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Soud proto žalobě vyhověl, jak ve výroku I. uvedeno.8. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy úspěšné žalobkyni přiznal zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč a dále náklady na právní zastoupení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu v platném znění za tři úkony právní služby po 400 Kč plus tři paušální náhrady po 100 Kč. O povinnosti žalovaného zaplatit celkové náklady řízení ve výši 2 300 Kč k rukám právní zástupkyně žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 2 o.s.ř., a to ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.