209 C 41/2026-61 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit jí žalovanou částku s příslušenstvím. Žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že dne 26. 3. 2025 uzavřela s žalovaným distančním způsobem na adrese www., Anonymizováno, .cz Smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, na základě které se zavázala žalovanému poskytnout spotřebitelský úvěr až do výše 25 200 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím dle smluvních ujednání. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky a také Sazebník. S jejich obsahem se žalovaný seznámil a s jejich obsahem vyslovil souhlas. Souhlasil také se sankčními poplatky pro případ porušení smluvních ujednání. Žalobkyně v žalobě dále uvedla, že před poskytnutím úvěru posoudila úvěruschopnost žalovaného podle interní metodiky schválené ČNB, nahlédla do databází včetně registru bankovních a nebankovních klientských informací, insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí a vycházela také z informací samotného žalovaného. Případně vycházela také z výpisů z účtu a z výplatních pásek žalovaného prokazujících jeho pravidelný příjem. Žalobkyní ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalovaného činila 25 000 Kč. Tato výše dle žalobkyně umožňovala žalovanému bezproblémové splácení úvěru ve výši mu poskytnuté. Úvěr byl žalovanému vyplácen prostřednictvím bankovního převodu z účtu žalobkyně na účet žalovaného č. , č. účtu, . Žalovaný dne 26. 3. 2025 načerpal částku 16 000 Kč. S úhradou pravidelných splátek se dostal do prodlení, žalobkyně smlouvu vypověděla a vyzvala žalovaného k okamžitému zaplacení celé dlužné částky. Žalovaný ale dluh nevyrovnal. A žádnou další částku žalobkyni neuhradil ani po zaslání předžalobní výzvy. Žalobkyně v žalobě ještě uvedla, že pokud by soud její nárok neuznal z titulu uzavřené smlouvy, požaduje, aby soud tento nárok v části jistiny posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, na jehož bankovní účet byla dlužná částka převedena. Žalobkyně navrhla, aby soud provedl k důkazu potvrzení o provedených transakcích z účtu žalobkyně a dále učinil dotaz na banku žalovaného , právnická osoba, ., zda v uvedeném období byla na účet žalovaného tvrzená částka jistiny převedena, a také kdo měl k účtu dispoziční právo.2. Soud ve věci nařídil ústní jednání, ke kterému předvolal obě strany sporu. Žalobkyně se omluvila, odkázala na žalobu a do spisu založené listiny. Žalovaný se dostavil osobně. Soud věc projednal v nepřítomnosti žalobkyně, dokazování provedl do spisu založenými listinami a výslechem žalovaného. Učinil také dotaz na banku žalovaného.3. Z provedených důkazů vzal soud za prokázané, že žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru, i když smlouva není řádně účastníky podepsána. , právnická osoba, . přípisem ze dne 31. 3. 2026 soudu potvrdila, že v uvedeném období skutečně byla částka ve výši 16 000 Kč na účet žalovaného připsána. Ze smlouvy také vyplynulo, že mezi jejími účastníky byly dojednány v žalobě tvrzené poplatky včetně poplatků sankčních.4. V řízení nebylo prokázáno, že by před poskytnutím úvěru byla řádně zkoumána úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně k této otázce sice v žalobě uvedla obecná tvrzení o nahlížení do bankovních a nebankovních registrů, insolvenčního rejstříku a evidence exekucí. Uvedla a do spisu založila zápis o tom, že ověřovala čistý měsíční příjem žalovaného. Jakým způsobem byl příjem ověřen, již ale neuvedla. Z „Výpisu o posouzení úvěruschopnosti“ vyplynuly údaje, že žalovaný hospodaří s jedním příjmem, má pravidelné měsíční výdaje na další půjčky 10 000 Kč, pravidelné měsíční výdaje na bydlení 5 000 Kč s tím, že další nezbytné výdaje žádné nemá, ostatní zbytné činí 5 000 Kč. Příjem uvedený samotným žadatelem – spotřebitelem činí 50 000 Kč, výše čistého ověřeného měsíčního příjmu činí 50 720 Kč. Dle výsledku došel věřitel k minimálním výdajům spotřebitele 42 269 Kč a disponibilnímu příjmu 7 731 Kč. Posouzení úvěruschopnosti dle žalobkyně bylo úspěšné. Žalobkyně neuvedla, z čeho konkrétně při vyplňování tohoto výpisu vycházela. Zda si případná tvrzení žalovaného v tomto směru nějak ověřovala. Pokud žalobkyně měla za to, že její žalobní tvrzení a do spisu založené listiny týkající se zkoumání úvěruschopnosti žalovaného byly pro soud dostatečné k této otázce, tak tomu tak nebylo. Naopak, z informací, které žalobkyně již v době uzavírání smlouvy měla, vyplynulo, že žalovaný má další finanční závazky v podobě půjček a úvěrů. Žalovaný k této otázce vypověděl, že v té době se dostal do velmi špatné finanční situace. S rodinou si vzali hypotéku, chtěli si postavit dům a mysleli, že budou moci řádně splácet. Pak přišel o zaměstnání, odstupným uhradil mikropůjčky, ale hypotéka zůstala celá. Našel si nové zaměstnání, pak musel na lékařský zákrok a znovu o práci přišel, 4 měsíce zůstal na úřadu práce, teď začíná podnikat, a ještě má práci na dohodu. Ale musí splácet nájem a pak všechny půjčky od nebankovních společností. Zatím nemá žádné exekuce, ale s některými splátkami již je po splatnosti, snaží se uzavírat splátkové kalendáře, zbývá mu uhradit asi 260 000 Kč. Zkusil vytloukat klín klínem, kdy si bral nové půjčky, aby zvládl zaplatit ty předchozí. Teď už si půjčky nebere, naopak, snaží se vše nějak splatit. Od žalobkyně si už ani celý možný úvěr nevybral, naopak splatil hned jednu splátku, jinak by mu peníze ani nepůjčili. Při uzavírání smlouvy dokládal výpisy z účtů, to chtějí tyto společnosti vždycky. Z těch výpisů jasně vyplývalo, že splácí i jiné půjčky a v jaké výši. Vždy uváděl příjmy kolem 50 000 Kč, které v té době měl. Aktuálně bydlí s manželkou a nezletilým dítětem ve věku rok a půl v nájmu, za který platí i s poplatky 20 000 Kč měsíčně. Jeho manželka je na rodičovské dovolené. Má ještě další vyživovací povinnost k šestnáctiletému dítěti. Finančně jim pomáhá širší rodina. Ví, že dluhy bude muset uhradit, a to i žalobkyni, přesto se mu zdá, že domluvené úroky a sankce byly nepřiměřené. Kdyby nemusel hradit všechny ty poplatky a kdyby mohl splatit jistinu ve splátkách nebo v nějaké delší lhůtě, moc by mu to pomohlo.5. Z přehledu internetového bankovnictví předloženého žalovaným při jednání soud zjistil, že na daný úvěr mu byla dne 26. 3. 2025 vyplacena částka 16 000 Kč, tentýž den uhradil splátku 8 391,57 Kč.6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.8. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně (viz rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C 679/18).9. V daném případě z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně se sice zabývala úvěruschopností žalovaného, získané údaje (z informací od žalovaného a listin, které si dle svého tvrzení zajistila, ale i z těch, které jí dle výpovědi žalovaného žalovaný předložil) nesprávně vyhodnotila, nejednala s péčí řádného hospodáře. Dle závěru soudu proto na smlouvu účastníků je třeba nadále hledět jako na neplatnou. V takovém případě však nelze z titulu smlouvy přiznat jakékoli plnění.10. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), kdo se na úkor jiného bez