209 C 52/2026-36 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že žalovaný se dne 30. 12. 2022 na lince 191, dne 28. 5. 2023 na lince 191, dne 11. 6. 2023 na lince 191, 4. 7. 2023 na lince B, 23. 7. 2023 na lince 207, dne 7. 12. 2023 na lince 12 a dne 10. 4. 2024 na lince 15 hromadné dopravy provozované žalobkyní nemohl prokázat přepravnímu kontrolorovi platným jízdním dokladem. Naplnil tak podmínky pro to, aby na něm žalobkyně požadovala úhradu jízdného ve výši 30 Kč za každý jednotlivý případ a přirážky k jízdnému 1 500 Kč také za každý jednotlivý případ porušení povinnosti. Žalovaný ale tyto částky neuhradil, a to ani po předžalobní upomínce.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, stejně tak se nevyjádřil ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ačkoli byl poučen, že v opačném případě bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí. Proto soud se souhlasem žalobkyně věc rozhodl podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) bez jednání na základě předložených listinných důkazů.3. Ze zápisů o provedených přepravních kontrolách vzal soud za prokázané, že v uvedené dny na uvedených linkách hromadné dopravy provozované žalobkyní cestoval žalovaný bez platného jízdního dokladu. Ze smluvních přepravních podmínek Pražské integrované dopravy vyplývá, že výše přirážky k jízdnému za jízdu bez platného jízdního dokladu činí 1 500 Kč. Z přílohy č. 1 – Ceníku jízdného Pražské integrované dopravy vyplývá, že běžné plné jízdné činí 30 Kč. Z předžalobní upomínky včetně dokladu vyplývá, že žalobkyně před podáním žaloby upomínala žalovaného o zaplacení.4. Podle § 37 odst. 5 písm. b) zákona č. 266/1994 Sb., zákon o drahách, účinného ke dni provedené přepravní kontroly, je cestující povinen prokázat se na výzvu osoby pověřené dopravcem platným jízdním dokladem. Podle § 37 odst. 4 písm. d) zákona o drahách může dopravcem pověřená osoba uložit cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem, zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému. Výše přirážky podle § 37 odst. 6 uvedeného zákona stanoví dopravce v přepravních podmínkách, přičemž tato nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč.5. Podle § 18a zákona č. 111/1994 Sb., silniční zákon, účinného ke dni provedené přepravní kontroly, je cestující povinen prokázat se na výzvu pověřené osoby platným jízdním dokladem. Podle § 18a odst. 1 písm. c) silničního zákona může dopravcem pověřená osoba uložit cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem, zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému. Výše přirážky podle 18a odst. 3 uvedeného zákona stanoví dopravce v přepravních podmínkách, přičemž tato nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč.6. Co se rozumí jízdním dokladem, náležitostí jízdních dokladů a posuzování jejich platnosti stanoví § 4, 5 a 6 vyhlášky Ministerstva dopravy a spojů č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční dopravu.7. Podle § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (déle jen „o. z.“), se smlouvou o přepravě osoby dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné.8. Z výše uvedeného vyplývá, že žalobkyně svůj nárok uplatnila po právu. Žalovaný ve dnech uvedených shora cestoval hromadnou dopravou provozovanou žalobkyní, tedy využíval plnění přepravní smlouvy uzavřené podle § 2550 a následující o. z., avšak povinnost prokázat se kontrolorovi platným jízdním dokladem nesplnil. Povinnost k zaplacení jízdného (30 Kč) a přirážky (1 500 Kč) za každý případ provinění mu tedy byla uložena po právu. Soud proto žalobě zcela vyhověl tak, jak uvedeno ve výroku I rozsudku. Kromě nároku na jistinu pohledávky vzniklo žalobkyni též právo na úrok z prodlení podle § 1970 o. z ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení, a to podle § 1968 o. z. ode dne následujícího po dni jednotlivých kontrol.9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 615 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”), účinného od 1. 1. 2025, kdy zástupce úkony činil, z tarifní hodnoty 10 710 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, kvalifikovaná výzva k plnění, podání ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 %. V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. bylo žalovanému uloženo zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně. O DPH bylo rozhodnuto podle § 137 odst. 3 o. s. ř., když zástupce žalobkyně doložil, že je plátcem této daně. Žalovaný je povinen plnit v obecné tří denní pariční lhůtě podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.