210 C 100/2026-40 – Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 24 300 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně - , právnická osoba, , IČO: , IČO, , a žalovaným byla uzavřena dne 24. 7. 2023 smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , jejíž nedílnou součástí jsou osobní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru a smluvní podmínky ke smlouvě o spotřebitelském úvěru. Na základě uzavřené smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému možnost čerpat bezúčelový úvěr až do sjednané výše 25 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný stvrdil svým podpisem na smlouvě. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou.2. V souvislosti s poskytnutým úvěrem se žalovaný zavázal kromě poskytnuté jistiny uhradit právní předchůdkyni žalobkyně též částku ve výši 26 910 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 20 275 Kč, částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 5 135 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 18měsíčních splátkách po 2 884 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 24. 1. 2025. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy.3. Žalovaný úvěr řádně a včas nesplácel. Na základě této skutečnosti právní předchůdkyně žalobkyně zaslala žalovanému výzvu k úhradě dlužné částky po její splatnosti, žalovaný však dlužnou částku nezaplatil.4. Žalovaný od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradil pouze částku 700 Kč.5. Pohledávka byla smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 21. 10. 2025 s účinností od 21. 10. 2025 postoupena na žalobkyni a tato skutečnost byla žalovanému oznámena.6. Žalobkyně po nabytí pohledávky za žalovaným požaduje po žalovaném zaplacení dlužné jistiny ve výši 24 300 Kč, představující rozdíl mezi poskytnutou jistinou ve výši 25 000 Kč a částkou ve výši 700 Kč, zaplacenou žalovaným na tuto jistinu, dále kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 2 187 Kč a úroky z prodlení v zákonné výši 12,00 % ročně z dlužné jistiny ve výši 24 300 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení.7. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní písemně vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou k plnění obsahující skutkový a právní rozbor věci. Ani přesto však dlužná částka nebyla ze strany žalovaného uhrazena.8. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, kterým soud žalobkyni v plném rozsahu vyhověl. Protože se však nepodařil elektronický platební rozkaz doručit do vlastních rukou žalovaného, byl usnesením zrušen. Usnesením mimo jiné byli účastníci vyzváni k vyjádření, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání s poučením, nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě 10 dnů, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.9. Žalovaný se nevyjádřil k žalobě, stejně tak se nevyjádřil ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Proto soud se souhlasem žalobkyně věc rozhodl podle § 115a o. s. ř. bez jednání na základě listinných důkazů předložených žalobkyní.10. Soud po provedeném dokazování dospěl k následujícímu skutkovému závěru: Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že dne 24. 7. 2023 právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, a žalovaný uzavřeli smlouvu, podle níž právní předchůdkyně poskytla žalovanému bezúčelový úvěr až do výše 25 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku splatit se zápůjční úrokovou sazbou 86 % ročně (!) se splatností nejpozději ke dni 23. 6. 2024 formou 18měsíčních splátek po 2 884 Kč, zavázala se tedy k úhradě částky ve výši celkem 51 912 Kč do dne 24. 1. 2025.11. Z oznámení o postoupení pohledávky včetně dokladu o odeslání a smlouvy o postoupení bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, oznámila žalovanému postoupení dluhu na žalobkyni.12. Z předžalobní upomínky včetně podacího lístku bylo zjištěno, že byla žalovanému odeslána výzva k úhradě dluhu před soudním vymáháním. Ze nesporného tvrzení (tvrdila žalobkyně, žalovaný nerozporoval) bylo zjištěno, že žalovaná z titulu předmětného dluhu uhradil 700 Kč.13. Z hlediska právní stránky věci soud na danou věc aplikoval zákon č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o.z.) a dále zákon č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen spotř. ú.), vše ve znění účinném v době uskutečnění právního jednání.14. Dle ust. § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.15. Podle ust. § 2991 odst. 1,2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.16. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.17. Podle ust. § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).18. Dle ust. § 1 věty druhé spotř. ú. spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.19. Dle ust. § 9 spotř. ú. věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.20. Z hlediska právního hodnocení má soud za to, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným došlo k uzavření je smlouvy o spotřebitelském úvěru podle ust. § 2395 a násl. o. z., přičemž s ohledem na skutečnost, že žalovaný v daném právním jednání vystupoval jako spotřebitel (§ 419 o. z.) a právní předchůdce žalobkyně jako podnikatel, tedy osoba vykonávající samostatnou výdělečnou činnost spočívající v poskytování nebankovních půjček (§ 420 o. z.), na věc aplikoval také příslušná ustanovení o spotřebitelském úvěru. Z ust. § 9 spotř. ú. plyne, že věřitel je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a pokud tak neučiní, je následkem neplatnost uzavřené smlouvy. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. V dané věci přitom z listinných důkazů nevyplývá, že by právní předchůdce žalobkyně dostatečně ověřil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Z hlediska platnosti smlouvy o zápůjčce dané znamená, že smlouva je neplatná.21. Při úvaze, zda se jedná o neplatnost relativní nebo absolutní, pak vychází soud z toho, že zákon o spotřebitelském úvěru je svou povahou kogentní předpis, jehož účelem je ochrana slabší strany a zajištění socioekonomické rovnováhy ve společnosti. Z tohoto pohledu lze dojít k závěru, že nedostatečné prošetření schopnosti spotřebitele splácet úvěr, je nejen v rozporu s kogentním ustanovením zákona, ale také zjevně podrývá účelnost a efektivitu této právní regulace. Soud má tak za to, že uzavřená úvěrová smlouva je tak absolutně neplatná pro rozpor se zákonem.22. Neplatnost právního jednání, ke které soud přihlédl z úřední povinnosti, postihuje všechna ujednání svou povahou neoddělitelná od smlouvy, tedy postihuje také ujednání o úroku, poplatcích a dalších plněních.23. Danou věc lze proto posoudit výlučně podle ustanovení o bezdůvodném obohacení, když žalobkyně totéž po žalovaném požaduje – právní předchůdce žalobkyně předal žalovanému částku 25 000 Kč, žalovaný však uhradil toliko 700 Kč. Za stavu, kdy žalovaný v řízení neuplatnil žádnou obranu o výš