210 C 259/2025-44 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 17 700 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, , právnická osoba, , IČO , IČO, , a žalovaným byla uzavřena dne 5. 6. 2023 smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , jejíž nedílnou součástí jsou smluvní podmínky, a na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému hotově peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, což žalovaný stvrdil svým podpisem na smlouvě. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaný zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku ve výši 28 285 Kč, která představovala kapitalizované úroky za vypůjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 19 282 Kč a částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 4 164 Kč. Žalovaný se celkovou částku spolu s poplatky a pojistným zavázal zaplatit v hotovosti formou 21 měsíčních splátkách po 2 300 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 5. 3. 2025. Žalovaný půjčku řádně a včas nesplácel, uhradila celkem 2 300 Kč.2. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni smlouvou ze dne 28. 4. 2025 s účinností od 28. 4. 2025 a tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem zaslaným doporučeně. Žalobkyně požaduje pouze vydání bezdůvodného obohacení spočívajícího v dlužné jistině 17 700 Kč, představující rozdíl mezi poskytnutou jistinou ve výši 20 000 Kč a částkou ve výši 2 300 Kč zaplacenu žalovaným, kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 318,60 Kč a úroků z prodlení v zákonné výši 12,00 % ročně z dlužné jistiny ve výši 17 700 Kč od 29. 4. 2025 do zaplacení.3. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, kterým soud žalobkyni v plném rozsahu vyhověl. Protože se však nepodařil elektronický platební rozkaz doručit do vlastních rukou žalovaného, byl usnesením zrušen. Usnesením mimo jiné byli účastníci vyzváni k vyjádření, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání s poučením, nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě 10 dnů, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Žalovaný se nevyjádřil k žalobě, stejně tak se nevyjádřil ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Proto soud se souhlasem žalobkyně věc rozhodl podle § 115a o. s. ř. bez jednání na základě listinných důkazů předložených žalobkyní.5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 5. 6. 2023 vzal soud za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , IČ , IČO, a žalovaným došlo uvedeného dne k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, jehož předmětem byla částka 20 000 Kč. Uvedenou částku právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na dobu 21 měsíců, s tím, že žalovaný se zavázal splatit právní předchůdkyni celkem 48 285 Kč formou 21 měsíčních splátek po 2 300 Kč (poslední splátka 2 285 Kč). Částka 19 282 Kč, o kterou je úvěr navýšen, představuje úrok ve výši 86 % ročně a částka 4 164 Kč představuje poplatky (za komfortní poskytnutí a splácení 1 714 Kč a za flexibilní splácení 2 450 Kč).6. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 28. 4. 2025 bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému uvedeného dne, že došlo k postoupení pohledávky na žalobce, s tím, že výše pohledávky k tomuto datu činí 57 924, 69 Kč.7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 4. 2025 bylo prokázáno, že s účinností od tohoto dne byla pohledávka za žalovaným z titulu předmětné smlouvy postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni.8. Z předžalobní upomínky ze dne 29. 7. 2025 bylo prokázáno, že zástupce žalobkyně uvedeného dne vyzval žalovaného k plnění se základním skutkovým a právním rozborem před podáním žaloby. Součástí předžalobní upomínky byla výzva k zaplacení částky 55 279,61 Kč.9. Žalovaný po celou dobu řízení netvrdil, že by z titulu předmětné smlouvy uhradil více nežli tvrdí žalobkyně shora, tedy více nežli částku 2 300 Kč. Nevyvrátil ani, že od právní předchůdkyně žalobkyně převzal do sféry svého vlivu částku 20 000 Kč. Soud vzal proto uvedenou skutečnost za nespornou.10. Podle § 2395 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.11. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.12. Podle § 588 citovaného zákona soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.13. Podle § 1970 o. z. dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroků za prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením (č.351/2013 Sb.); neujednají-li strany výši úroků z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.14. Za situace, kdy žalobkyně po žalovaném požaduje toliko rozdíl mezi poskytnutou jistinou 20 000 Kč a žalovaným uhrazenou jedinou splátkou ve výši 2 300 Kč, tedy částku 17 700 Kč, shledal soud nárok žalobce důvodným. Žalobě však bylo vyhověno podle § 2991 o. z., nikoliv podle § 2395 o. z. Soud totiž učinil právní závěr, podle něhož byla smlouva o úvěru, uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným, od samého počátku neplatná; jednalo se o absolutní neplatnost právního jednání z důvodu příkrého porušení dobrých mravů ve smyslu § 588 o. z. ze strany právní předchůdkyně žalobkyně. Jedině tak lze pohlížet na sjednaná úrok z úvěru ve výši 86 % ročně + k tomu ještě poplatky ve výši přes 4 000 Kč za situace, kdy předmětem úvěru je částka 20 000 Kč s dobou splatnosti 21 měsíců. K bezdůvodnému obohacení na straně žalovaného však bezpochyby došlo, protože žalovaný od právní předchůdkyně žalobkyně převzal částku 20 000 Kč, ale splatil pouze 1 splátku 2 300 Kč, jinak nic. Jelikož svou pohledávku za žalovaným právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni, je žalobkyně řádně aktivně legitimována k tomu, nárok po žalovaném vymáhat – tedy nárok, vyplývající z příslušných ustanovení o. z. o bezdůvodném obohacení, což je v posuzovaném případě částka 17 700 Kč.15. Spolu s předmětnou částkou má žalobkyně nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení z dlužné částky, protože v prodlení s plněním se žalovaný prokazatelně ocitl. Tento nárok se opírá o §§ 1969, 1970 o. z. a výše zákonného úroku z prodlení se odvíjí od vládního nařízení č. 531/2013 Sb.16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 615 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 17 700 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, podání nebo návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z nákladů řízení vyjma soudního poplatku. Lhůta k plnění byla určena dle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., přičemž žalovaný je dle § 149 odst. 1 o. s. ř. povinen plnit k rukám zástupce žalobkyně.