210 C 64/2026-28 – Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky ve výši 11 609 Kč z titulu uzavřené smlouvy o zápůjčce ze dne 26. 11. 2024. Svůj nárok žalobkyně odůvodnila tak, že mezi žalobkyní a žalovaným byla výše uvedeného dne uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému částku 6 500 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit včetně poplatku ve výši 2 113 Kč, splatného spolu s jistinou dne 18. 12. 2024. Celková částka, kterou se žalovaný zavázal splatit nejpozději dne 18. 12. 2024, činila 8 613 Kč. Pro případ prodlení strany sjednaly smluvní poplatek z prodlení ve výši 0,10 % denně z dlužné částky.1. Žalovaný se dostal se svým závazkem do prodlení, nesplatil nic.2. V souvislosti v předžalobním vymáháním dluhu po žalovaném vynaložila žalobkyně náklady, spojené s opakovaným zasíláním písemných výzev žalovanému k zaplacení dluhu. Tyto výzvy zaslala žalovanému ve dnech 25. 12. 2024, 1. 1. 2025, 8. 1. 2025 a 17. 1. 2025. Za každou odeslanou výzvu žalobkyně účtuje 500 Kč, takže po žalovaném z tohoto titulu požaduje částku 2 000 Kč.3. Konečně žalobkyně po žalovaném nárokuje smluvní pokutu, představující 0,10 % denně z dlužné zapůjčené částky 6 500 Kč od 19. 12. 2024 (ode dne následujícího po splatnosti zápůjčky) do dne 25. 3. 2026 (kdy došlo k sepisu žaloby). Žalobkyně tak po žalovaném požaduje smluvní pokutu ve výši 2 996 Kč.4. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.5. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru. Jak bylo prokázáno, smlouvou o zápůjčce ze dne 26. 11. 2024, žalobkyně uvedeného dne převedla na účet ve vlastnictví žalovaného částku ve výši 6 500 Kč. Splatnost jistiny i poplatku z jistiny ve výši 2 113 Kč nastala dnem 18. 12. 2024. Pokud ale žalobkyně v žalobě tvrdila, že účastníci uzavřeli distančním způsobem smlouvu o zápůjčce, pak toto tvrzení nebylo v řízení prokázáno, neboť ani z listiny označené jako „tato smlouva o půjčce“, či z jiných listinných důkazů neplyne skutečnost, že mezi žalobkyní a žalovaným došlo k dohodě, na základě níž žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky a žalovaný že se zavázal tyto prostředky vrátit spolu s poplatkem. Nebyl prokázán ani obsah tvrzené dohody, neboť pro případ písemného právního jednání zcela absentuje podpis žalovaného na předložených listinách, v případě jiné formy dohody není zřejmé, zda strany právně jednaly právě způsobem a v rozsahu zachyceným na předložených listinách. Skutečnost, že tyto listiny obsahují osobní údaje žalovaného, není dostatečnou evidencí jeho projevu vůle.6. Žalobkyně se na jednání ve věci nedostavila a připravila se tak o možnost poučení o povinnosti označit důkazy k prokázání svých tvrzení, zejména tvrzení o uzavření dohody určitého obsahu právě s žalovanou. Jak plyne z ustálené judikatury, poučení podle ust. § 118a o. s. ř. je poskytováno zásadně při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti. Soud není povinen poučení podle ust. § 118a o. s. ř. sdělovat účastníkovi jinak či odročovat kvůli tomuto jednání (viz rozsudek NS ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009).7. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) ve znění účinném v době tvrzeného právního jednání.8. Podle ust. § 2991 odst. 1,2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.9. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.10. Z hlediska právního hodnocení má soud za to, že zjištěný skutkový stav nelze právně zhodnotit ve smyslu uzavření jakékoli dohody mezi žalobkyně a žalovaným, ať už v písemné, ústní či konkludentní podobě. Ve vztahu k písemně uzavřené smlouvě je zřejmé, že takovou smlouvu lze písemně uzavřít také prostřednictvím elektronických prostředků. I v případě elektronického uzavření smlouvy je ovšem podstatnou náležitostí právního jednání elektronický podpis jednající osoby. Elektronický podpis může být i tzv. prostý, ovšem z hlediska důkazní síly je tento podpis velmi slabý, neboť nezaručuje ani obsah podepsané listiny, ani identitu podepisující osoby. Tedy neprokazuje tvrzený obsah smlouvy, na kterém se strany údajně měli dohodnout, ani osobu jednajícího. Z pohledu praxe je zřejmé, že tímto způsobem může za žalovaného uzavřít smlouvu kdokoli, neboť stačí mít pouze přístup k bankovnímu účtu žalovaného. Nadto nebylo v řízeno prokázáno, že soudu předložená smlouva byla uzavřena a podepsána právě v daném znění, když z elektronického dokumentu neplyne žádné zabezpečení proti pozdějším změnám. Dostatečnou míru věrohodnosti těchto vlastností poskytuje pouze kvalifikovaný el. podpis, všechny ostatní el. podpisy (včetně tzv. „prostého“) tyto záruky neposkytují a je třeba v řízení výše uvedené skutečnosti prokázat dalšími věrohodnými důkazy, které žalobkyně neoznačila ani soudu nepředložila. Písemná forma v řízení tak prokázána nebyla. Ve vztahu k jiné formě dohody dle soudu žalobkyně taktéž neunesla břemeno důkazní, neboť případná ústní či konkludentní dohoda mezi stranami je opřena o shodné důkazy, které dle soudu daná tvrzení neprokazují (hodnocení těchto důkazů viz výše).11. Osobní podpis jednající osoby je historicky i právně etablovaný prostředek právního jednání, který je do určité míry originální a lze jej porovnávat či zkoumat, zatímco elektronická komunikace se naopak vyznačuje neosobní datovou stopou, u které je třeba o to více dbát na důvěryhodnost a průkaznost.12. Na druhou stranu bylo v řízení zjištěno, že žalobkyně odeslala žalovanému na účet v jeho vlastnictví celkem částku 6 500 Kč, přičemž za stavu, kdy nebyl zjištěn žádný právní důvod této transakce a žalovaný v řízení neuplatnil ani žádnou obranu, má žalobkyně podle ust. § 2991 o. z. právo na vrácení těchto prostředků, z kterých, jak žalobkyně tvrdila a žalovaný se tvrzení nikterak nebránil, soud neměl důvod neuvěřit, že žalovaný nevrátil nic. V řízení tak bylo prokázáno obohacení na straně žalovaného, úbytek majetku na straně žalobkyně a kauzální nexus. Soud proto rozhodl tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 6 500 Kč, ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl.13. Nárok žalobkyně na přiznání úroku z prodlení soud posoudil jako částečně důvodný. Zákonný úrok z prodlení je důvodný od 9. 2. 2026, a to pouze v rozsahu přiznané částky. V případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Takovou výzvu žalobkyně učinila dne 5. 2. 2026 (doručení viz ust. § 753 o. z.) s určením data splatnosti do 3 dnů, tedy do 8. 2. 2025. Žalobkyni tak vzniklo vedle práva na zaplacení bezdůvodného obohacení také právo na úrok z prodlení dle ust. § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb. od 9. 2. 2026. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu v příslušenství zamítl.14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 151 odst. 1 ve spojení s ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně měla ve věci úspěch pouze částečný, odečtením jejího úspěchu a neúspěchu jí přísluší proto náhrada nákladů v rozsahu 11,98 % a soud tomuto účastníkovi přiznal poměrnou část náhrady nákladů řízení ve výši 337,24 Kč. Tyto náklady řízení se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč a z nákladů právního zastoupení, které spočívají v odměně advokáta za 3 úkony právní služby při sazbě za jeden úkon právní služby 400 Kč (příprava a převzetí věci, jednoduchá výzva k plnění, návrh ve věci samé) (§§ 11 odst. 1, 2 vyhl. č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu, dále jen „a. t.”) celkově ve výši 1 200 Kč, dále z paušální náhrady hotových výdajů za tři úkonů právní služby po 100 Kč, dále z náhrady daně z přidané hodnoty z odměny a náhrad ve výši 21%, neboť advokát v době provedení úkonů byl plátcem této daně. Jejich zaplacení žalovanému uložil ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř., k rukám zástupce žalobce dle § 149 odst. 1 o. s. ř.