218 C 218/2025-74 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení úvěru ve výši 16 999,98 Kč, poplatků spojených s úvěrem v celkové výši 583,82 Kč, smluvního úroku ve výši 18 927,82 Kč a smluvní pokuty ve výši 392,55 Kč s odůvodněním, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, žalovaný však poskytnutý úvěr nevrátil a nezaplatil ani další sjednané nároky.2. Soud ve věci nařídil jednání na den 2. 4. 2026. Žalobkyně se k jednání nedostavila, předem svou neúčast omluvila, na žalobě v celém rozsahu setrvala. Žalovaný se k jednání též nedostavil, k věci se nevyjádřil. Soud za tohoto stavu jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu).3. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru „Flexi půjčka“ č. , hodnota, ze dne 6. 2. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr s možností postupného i opakovaného čerpání až do výše úvěrového rámce 33 700 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet způsobem stanoveným ve smlouvě, spolu s poplatkem za vyplacení tranše úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky, dále se smluvním úrokem ve výši 0,933 % denně, s poplatkem za službu „Klidné spaní“ (za možnost odkladu splatnosti splátek až o 60 dní) ve výši 3,66 Kč denně a s poplatkem za službu „Presto“ (za expresní vyplacení každé tranše) ve výši 165 Kč. Dále se žalovaný zavázal pro případ prodlení se splacením úvěru hradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky denně. Smlouva byla uzavřena v elektronické podobě tak, že žalovaný se nejprve elektronicky registroval jako zájemce o úvěr vyplněním formuláře na internetových stránkách , Anonymizováno, . V rámci toho vyplnil své identifikační údaje. Žalovaný dne 6. 2. 2025 vyčerpal částku 17 000 Kč. Výplata finančních prostředků na bankovní účet žalovaného byla prokázána zprávou , právnická osoba, . Žalovaný netvrdil, a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by podle uzavřené smlouvy úvěr žalobkyni vrátil, soud proto vycházel z toho, že úvěr (v celém rozsahu) zaplacen nebyl.4. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla, že nejprve zjistila u žalovaného informace týkající se celkového počtu členů domácnosti žalovaného žijících se žalovaným ve společné domácnosti, dále počet členů společné domácnosti majících příjem, pravidelné měsíční výdaje žalovaného, jeho čisté příjmy. Dále žalobkyně ověřovala, zda žalovaný nemá záznamy v registrech: Centrální evidence exekucí, Insolvenční rejstřík, Registr neplatných dokladů MVČR, Registr TelcoScore, Společnost pro informační databáze, a. s., Registr hledaných osob PČR, Registr politicky aktivních osob, katastrální rejstřík – kontrola platnosti adresy a Registr „sankční seznamy“. Z výpisu posouzení úvěruschopnosti žalovaného bylo zjištěno, že žalovaný uvedl, že počet členů ve společně hospodařící domácnosti jsou 3, z toho 1 mající příjem. Výše pravidelných měsíčních výdajů na půjčky činila 4 000 Kč, na bydlení 7 000 Kč, další nezbytné výdaje 0 Kč a ostatní zbytné výdaje 7 000 Kč. Žalovaný uváděl čistý měsíční příjem ve výši 27 000 Kč, výše ověřeného čistého měsíčního příjmu činila 35 226 Kč, disponibilní příjem 9 500 Kč. K ověření poměrů žalovaného žalobkyně předložila výpisy z běžného účtu žalovaného za období posledních 12 měsíců před uzavřením úvěrové smlouvy. Z tohoto výpisu bylo zjištěno, že počáteční zůstatek činil 0 Kč, konečný zůstatek činil -10 000 Kč. Žalovaný měl ve sledovaném období příjem ze zaměstnání, např. v říjnu 2024 mu byla vyplacena částka 29 176 Kč, v listopadu 2024 částka 29 751 Kč, v prosinci 2024 částka 43 834 Kč a v lednu 2025 částka 26 493 Kč. V době dvou měsíců předcházejících čerpání úvěru od žalobkyně žalovaný čerpal několik dalších úvěrů od různých poskytovatelů v celkové výši nejméně 25 000 Kč. Dále bylo z výpisů z účtu žalovaného zjištěno, že kromě běžných plateb např. za potraviny a služby vynakládal značné částky (např. v říjnu 2024 cca 23 000 Kč, v listopadu 2024 cca 19 000 Kč, v prosinci 2024 cca 10 000 Kč a v lednu 2025 cca 12 000 Kč) na internetové sázky.5. Soud hodnotil vztah mezi účastníky jako spotřebitelský, neboť žalobkyně je obchodní korporací, která se zabývá poskytováním nebo zprostředkováním spotřebitelských úvěrů a žalovaný smlouvu uzavíral jako spotřebitel. Ustanoveními zákona o spotřebitelském úvěru se nepochybně řídí i smlouva o úvěru (podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník) uzavřená mezi účastníky. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.6. Podle § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Po právní stránce soud věc zhodnotil tak, že smlouva o úvěru uzavřená mezi účastníky je neplatná, neboť byla uzavřena i přesto, že v době jejího uzavření nebyly s odbornou péčí posouzeny schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně se dotazovala na osobní poměry, příjmy a výdaje žalovaného. K ověření příjmů a výdajů byl předložen výpis z běžného účtu žalovaného za 12 měsíců předcházejících poskytnutí předmětného úvěru. Žalovaný měl sice pravidelný příjem ze zaměstnání, avšak měl též značné výdaje na internetové sázky. Žalovaný také čerpal řadu úvěrů, které nebyly zohledněny v posouzení úvěruschopnosti. S ohledem na výši internetových sázek se chování žalovaného při hospodaření s finančními prostředky jeví jako značně rizikové. Soud tedy dospěl k závěru, že žalobkyně zkoumala poměry žalovaného pouze formálně, jeho výdaje nebyly řádně ověřovány a vyhodnoceny, a s ohledem na množství dalších čerpaných úvěrů a rizikové chování žalovaného již neměl být další úvěr poskytnut. Vzhledem k výše uvedenému proto soud předmětnou smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou. Žalovaný od žalobkyně převzal částku ve výši 17 000 Kč, dle tvrzení žalobkyně ke dni podání žaloby dlužil žalovaný žalobkyni na jistině částku 16 999,98 Kč, která byla žalobkyni přiznána. Protože § 87 zákona o spotřebitelském úvěru představuje zvláštní úpravu k bezdůvodnému obohacení, má poskytovatel při porušení zákona nárok pouze na vrácení nesplacené jistiny, nikoli na úroky, poplatky, smluvní pokuty či jiné náklady. Jistina je splatná až v nové lhůtě určené dohodou stran nebo soudem, a to s ohledem na možnosti spotřebitele. V daném případě soud uložil žalovanému vrátit pouze nesplacenou jistinu bez zákonného úroku z prodlení, neboť splatnost dosud nenastala. Jelikož mezi účastníky nebyla uzavřena dohoda o nové splatnosti, určil ji soud. Vzhledem k nečinnosti žalovaného a absenci tvrzení o jeho poměrech stanovil soud lhůtu k plnění v délce tří dnů podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků, neboť ve věci úspěšnějšímu žalovanému v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.