218 C 7/2026-61 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že žalobkyně a žalovaná uzavřely po řádném přezkoumání úvěruschopnosti žalované dne 22. 4. 2025 smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, s výší úvěrového rámce 40 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splácet v minimálních měsíčních splátkách po 2 000 Kč, úvěr však nesplácela řádně a dostala se do prodlení se splátkou, která byla splatná dne 15. 7. 2025. Žalovaná byla o zaplacení opakovaně upomínána, úvěr však již dále nesplácela. Žalobkyně proto přistoupila k zesplatnění dluhu, a to dopisem ze dne 21. 10. 2025. Dlužnou částku tvoří zesplatněná jistina úvěru ve výši 39 863 Kč, zákonný úrok z prodlení, kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 5 699,97 Kč (vypočtený z jistiny sazbou 57,99 % ročně za období od 16. 7. 2025 do 12. 10. 2025) a náklady na 1. a 2. upomínku v celkové výši 1 000 Kč. Žalovaná v průběhu smluvního vztahu uhradila celkovou částku 4 000 Kč.2. Elektronický platební rozkaz nebyl ve věci vydán z důvodu pochybností o oprávněnosti celého nároku. Soud ve věci nařídil jednání na den 16. 4. 2026. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, k jednání se nedostavila, omluvila svou neúčast ze zdravotních důvodů, o odročení nežádala. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila, o odročení jednání nežádala, na žalobě v celém rozsahu setrvala. Soud proto věc projednal a rozhodl nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“).3. Ze smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, ze dne 22. 4. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o revolvingovém úvěru, podle které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr s možností opakovaného čerpání až do výše 40 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši alespoň 5 % z celkové dlužné částky. Pro případ prodlení se splátkami bylo sjednáno zpoplatnění první písemné upomínky částkou 500 Kč a druhé písemné upomínky částkou 500 Kč s tím, že pokud nedojde po dvou upomínkách k úhradě celé dlužné částky, je žalobkyně oprávněna zesplatnit jistinu úvěru. Z přehledu plateb a ze zprávy , právnická osoba, ., ze dne 18. 2. 2026 bylo zjištěno, že částka 40 000 Kč byla dne 23. 4. 2025 připsána na bankovní účet žalované.4. K doplnění a doložení tvrzení, že žalobkyně řádně zkoumala schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr, odkázala žalobkyně na Přílohu č. , hodnota, k úvěrové smlouvě – Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Jedná se o vyhodnocení osobních údajů a finančních poměrů žalované, z něhož dle tvrzení žalobkyně vyplývá, že žalovaná je svobodná, nemá vyživované děti. Pokud jde o příjmy a výdaje, jsou uvedeny průměrné hodnoty za měsíc, a to příjmy 24 000 Kč, výdaje na bydlení 4 000 Kč, pravidelné finanční závazky 1 747 Kč, jednorázové závazky (mikro úvěry) uvedeny nebyly. Samotná příloha k úvěrové smlouvě však předložena nebyla. Výsledky lustrací v insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí, databázi neplatných dokladů a registru SOLUS byly negativní, podle interní databáze žalobkyně je žalovaná úvěrovatelná. Byla předložena kopie občanského průkazu a průkazu zdravotního pojištění žalované. K doložení poměrů žalované nebyly předloženy žádné doklady o jejích příjmech a výdajích (zejm. výplatní lístky či výpisy z bankovního účtu žalované). Žalobkyně se k nařízenému jednání nedostavila a nemohla tak být soudem poučena o nesplnění své důkazní povinnosti.5. Soud hodnotil vztah mezi účastníky jako spotřebitelský, neboť žalobkyně je obchodní korporací, která se zabývá poskytováním spotřebitelských úvěrů a žalovaná smlouvu uzavírala jako spotřebitel. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.6. Podle § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.7. Po právní stránce soud věc zhodnotil tak, že smlouva o úvěru uzavřená mezi účastníky je neplatná, neboť byla uzavřena i přesto, že v době jejího uzavření nebyly s odbornou péčí posouzeny schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně si ověřila totožnost žalované a zjišťovala její osobní a majetkové poměry, tato zjištění však nebyla žádným způsobem doložena a nebylo tak možné úvěruschopnost žalované řádně posoudit. Soud tedy dospěl k závěru, že žalobkyně neposoudila dostatečně pečlivě a objektivně schopnost žalované splácet úvěr. Vzhledem k výše uvedenému proto soud předmětnou smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou. Žalovaná od žalobkyně fakticky převzala částku ve výši 40 000 Kč, podle tvrzení žalobkyně žalovaná uhradila 4 000 Kč, ke dni podání žaloby tudíž žalovaná žalobkyni dlužila na jistině částku 36 000 Kč, která byla žalobkyni přiznána. Protože § 87 zákona o spotřebitelském úvěru představuje zvláštní úpravu k bezdůvodnému obohacení, má poskytovatel při porušení zákona nárok pouze na vrácení nesplacené jistiny, nikoli na úroky, poplatky, smluvní pokuty či jiné náklady. Jistina je splatná až v nové lhůtě určené dohodou stran nebo soudem, a to s ohledem na možnosti spotřebitele. V daném případě soud uložil žalované vrátit pouze nesplacenou jistinu bez zákonného úroku z prodlení, neboť splatnost dosud nenastala. Jelikož mezi účastníky nebyla uzavřena dohoda o nové splatnosti, určil ji soud. Vzhledem k nečinnosti žalované a absenci tvrzení o jejích poměrech stanovil soud lhůtu k plnění v délce tří dnů podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 483 Kč, přičemž tato částka představuje 72 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 86 % a úspěchu žalované v rozsahu 14 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 438 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 42 055,47 Kč sestávající z částky 700 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t.