219 C 240/2025-80 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení částky 113 149,60 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že se žalovaným uzavřela dne 17. 6. 2024 prostřednictvím elektronických prostředků smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr do výše 80 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal úvěr vrátit v pravidelných denních splátkách. Žalovaný se však dostal do prodlení s úhradou splátek, a proto žalobkyně dne 28. 5. 2025 smlouvu vypověděla. Žalovaný žalobkyni zaplatil na jistině částku 222 489,50 Kč, dluží tak žalobkyni jistinu ve výši 54 435,44 Kč, poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše ve výši 711,39 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 0,88 % denně z nesplacené částky jistiny ve výši 53 836,60 Kč, poplatek za službu „Klidné spaní“ ve výši 7,32 Kč a poplatek za službu „Presto“ ve výši 435,16 Kč. Žalovaný se dále zavázal zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, s níž je žalovaný v prodlení, přičemž žalovaný se dostal do prodlení dne 26. 2. 2025. Žalobkyně požaduje smluvní pokutu za prvních 90 dnů prodlení, tj. do 28. 5. 2025, v celkové výši 3 723,69 Kč.2. Žalovaný při jednání uvedl, že úvěrová smlouva je neplatná, neboť je vzhledem k výši úroku přes 300 % ročně v rozporu s dobrými mravy. Žalovaný si zároveň od žalobkyně půjčil celkem částku 276 925 Kč, přičemž na svůj dluh zaplatil již 291 401,07 Kč, tedy dokonce více, než byla výše poskytnutého úvěru. Žalobkyně pravděpodobně započítávala žalovaným zaplacené částky na zaplacení neplatně sjednaného úroku. Vzhledem k neplatné smlouvě o úvěru a úhradám žalovaného tak žalobkyni nevzniklo ani právo na vydání bezdůvodného obohacení.3. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila a požádala, aby soud o věci rozhodl v její nepřítomnosti.4. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním:5. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru „, Anonymizováno, “ č. , hodnota, ze dne 17. 6. 2024 včetně všeobecných obchodních podmínek, informace pro spotřebitele, souhlasu se zpracováním osobních údajů, splátkového kalendáře a autorizace ověření totožnosti soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr až do výše 80 000 Kč („kreditní rámec“), který byl žalovaný oprávněn čerpat i opakovaně, přičemž jednotlivá tranše nesměla přesáhnout maximální výši částky k čerpání. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit v pravidelných denních splátkách se splatností první denní splátky 30. den následující po dni vyplacení příslušné tranše a dále vždy 29. den následující po dni výpočtu dané denní splátky. Roční procentní sazba nákladů v případě čerpání celého kreditního rámce byla stanovena na 1311,91 %, úroková sazba byla stanovena na 0,883 % denně s tím, že smluvní úrok je vypočítáván denně z nesplacené jistiny snížené o nesplacenou část již vypočtených denních splátek jistiny z předchozích dní až do úplného zaplacení úvěru a je splatný společně s denní splátkou jistiny. První splátka byla splatná dne 17. 7. 2024. Ve smlouvě se žalovaný dále zavázal zaplatit poplatek za vyplacení tranše ve výši 1,99 % z čerpané částky úvěru a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky, ohledně níž se žalovaný dostane do prodlení. Smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Totožnost žalovaného byla žalobkyní ověřena prostřednictvím kopie průkazu totožnosti a poplatku ve výši 1 Kč zaplaceným žalovaným z jeho účtu na bankovní účet žalobkyně.6. Z předpisu denních splátek vyplývá výše jednotlivých plateb jistiny, úroku a poplatků, počínaje dnem 18. 6. 2024 až do 6. 12. 2025. Z dokumentu nazvaného „údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru“ soud zjistil, že žalobkyně poskytuje bezúčelové spotřebitelské úvěry v podobě kreditního rámce s určenou dobou platnosti tohoto kreditního rámce, přičemž spotřebitel je kromě jistiny zavázán platit smluvní úrok, poplatek za poskytnutí úvěru a případně sjednané doplňkové služby, výše úrokové sazby je stanovena na 0,883 % denně, výše roční procentní sazby nákladů na 1311,91 % ročně!!!7. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli soud zjistil, že v období od 17. 6. 2024 do 30. 12. 2024 byla na účet č. , č. účtu, převedena postupně částka 276 925 Kč.8. Z předložených výpisů soud dále zjistil, že žalovaný v období od 20. 6. 2024 do 3. 9. 2024 zaplatil žalobkyni celkem 291 140,07 Kč.9. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že žalobkyně ověřovala úvěruschopnost žalovaného pouze prostřednictvím tvrzení žalovaného o výši jeho příjmů a výdajů, jiné důkazy prokazující posouzení úvěruschopnosti žalobkyně nepředložila.10. Z výzvy ze dne 28. 5. 2025 odeslané emailem vyplývá, že žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dluhu a přistoupila k zesplatnění úvěru. Z upomínky ze dne 21. 6. 2025 vyplývá, že žalobkyně žalovaného vyzvala k zaplacení dluhu.11. Z výpisu systému ARAD České národní banky soud zjistil, že průměrná výše úrokových sazeb u nových korunových kontokorentních a revolvingových úvěrů poskytovaných bankami domácnostem v České republice ke dni 31. 7. 2024 činila 15,09 % ročně.12. Na základě shora uvedených skutkových zjištění soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 17. 6. 2024 úvěrovou smlouvu, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému částku ve výši 276 925 Kč, žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu se smluvním úrokem, poplatkem za vyplacení tranše a poplatky za související služby. Součástí smlouvy bylo i ujednání o zaplacení smluvní pokuty. Žalovaný žalobkyni zaplatil částku ve výši 291 140,07 Kč.13. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.14. Podle § 86 odst. 1, odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.15. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neplatná absolutně, neboť podle účinného znění daného zákona soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.16. Jak bylo uvedeno výše, žalobkyně neprokázala, že by před poskytnutím úvěru jakýmkoli způsobem s odbornou péčí ověřila schopnost žalovaného úvěr splácet. V tomto směru pouze uvedla, že žalovaného lustrovala v příslušných registrech a ověřovala informace uvedené žalovaným, k tvrzení však žádné důkazy nepředložila, a i pokud by takový proces prokázala, nejednalo by se o dostatečnou aktivitu ze strany úvěrujícího k zjištění, zda spotřebitel schopný splácet je či není. Je třeba zkoumat celkovou finanční situaci spotřebitele prostřednictvím zjištění a ověření příjmů, výdajů, závazků a dalších faktorů ovlivňujících úvěruschopnost, samotné zjištění příjmů žalovaného není dostačující.17. Soud měl v úmyslu při jednání poučit žalobkyni ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř. v tom směru, aby uvedla tvrzení a označila důkazy, které by byly schopné prokázat, že s odbornou péčí posoudila schopnost spotřebitele (tj.