219 C 39/2026-83 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že se žalovaným uzavřela dne 25. 1. 2024 smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut neúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 97 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách a zaplatit úrok ve výši 18,99 % ročně. Součástí smlouvy byly též obchodní podmínky žalobkyně pro spotřebitelské úvěry a sazebník poplatků. Žalovaný se však ocitl v prodlení se splácením a dlužnou částku neuhradil ani k výzvě žalobkyně, proto přistoupila žalobkyně ke dni 14. 4. 2025 k zesplatnění úvěru. Žalovaný dluží žalobkyni částku 77 266,46 Kč spolu se smluvním úrokem ve snížené výši 8,05 % ročně z nesplacené jistiny kapitalizovaným ke dni 28. 11. 2025 ve výši 9 789,26 Kč a dále od 29. 11. 2025 do zaplacení, s úrokem z prodlení kapitalizovaným ke dni 28. 11. 2025 ve výši 4 440,78 Kč a dále od 29. 11. 2025 do zaplacení a poplatky ve výši 3 557,14 Kč. Žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného lustrací v příslušných databázích a na základě informací získaných o žalovaném.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, stejně tak se nevyjádřil ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ačkoli byl poučen, že v opačném případě bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí. Žalobkyně s uvedeným postupem souhlasila, proto soud rozhodl podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), bez jednání na základě předložených listinných důkazů.3. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním:4. Ze smlouvy o úvěru ze dne 6. 3. 2023 včetně předsmluvních informací, smlouvy o poskytování služeb elektronického bankovnictví a obchodních podmínek pro spotřebitelské úvěry a pojistných podmínek včetně informace k pojištění dlužníků ze spotřebitelských úvěrů, které jsou nedílnou součástí smlouvy, soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu, podle které byly žalovanému poskytnuty převodem na účet peněžní prostředky ve výši 97 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit ve 36 měsíčních splátkách po 3 536 Kč spolu s úrokem ve výši 18,99 % ročně, roční procentní sazba nákladů byla stanovena na 20,75 %. Ve smlouvě bylo rovněž sjednáno pojištění úvěru ve výši 8,8 % z úvěrové splátky, tj. 312 Kč měsíčně, právo žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky, s níž se žalovaný ocitne v prodlení, a právo žalobkyně na zaplacení částky 300 Kč za upomínku a částky 500 Kč za výzvu k uhrazení dlužné částky. Žalobkyně byla dle smlouvy oprávněna v případě prodlení žalovaného zaslat mu nejprve upomínky a následně výzvy k zaplacení a poté přistoupit k zesplatnění úvěru. Z výpisů z účtu žalovaného za období 1. 1. 2024 do 31. 1. 2024 včetně přehledu transakční historie bylo zjištěno, že na účet žalovaného byla dne 25. 1. 2024 převedena částka 97 000 Kč, konečný zůstatek za toto období činil 31 420,31 Kč. Z přehledu splátek vyplývá výše dlužné částky, úroků a poplatků. Žalovaný byl upomínkou ze dne 24. 11. 2024 žalobkyní upozorněn na vznik dluhu, následně byly žalovanému zaslány tři výzvy k zaplacení dlužné částky (jejich zaslání vyplývá z přiložených doručenek, přičemž poslední výzva ze dne 27. 1. 2025 byla žalovanému zaslána dne 30. 1. 2025). Dopisem ze dne 16. 4. 2025 oznámila žalobkyně žalovanému zesplatnění úvěru ke dni 14. 4. 2025.5. V žádosti o poskytnutí úvěru žalovaný uvedl, že jeho čistý měsíční příjem činí 35 000 Kč, je zaměstnaný v pracovním poměru na dobu neurčitou, jeho měsíční výdaje bez splátek úvěrů činí 7 000 Kč, měsíční výdaje splátek úvěrů činí 4 200 Kč, je ženatý a bydlí v nájemním bytě se třemi nezaopatřenými dětmi. Z dokumentů o posouzení úvěruschopnosti žalovaného bylo zjištěno, že žalobkyně vycházela z žalovaným deklarovaného příjmu 35 000 Kč a jím uvedených výdajů, které porovnávala s modelovými náklady, brala v úvahu rovněž náklady na splátky, ověřovala transakční a úvěrovou historii žalovaného a jeho zaměstnání a prověřovala úvěruschopnost žalovaného za pomoci prověřovacího systému, dle kterého byla platební kapacita žalovaného ve výši 11 985,29 Kč měsíčně. Žalobkyně zjistila, že žalovaný má jeden nesplacený úvěr ve výši 43 882 Kč s měsíčními splátkami po 4 541 Kč měsíčně, jeden nesplátkový kontrakt ve výši 15 000 Kč, za rok 2023 neevidovala žádné dlužné či nesplacené splátky, evidovala tři žádosti o úvěr zamítnuté bankou. Z výpisu6. Z předžalobní výzvy a podacího lístku vyplývá odeslání předžalobní výzvy žalovanému dne 3. 12. 2025. Z ostatních důkazů (dopis manželky žalovaného, potvrzení o přijetí nesouhlasu a záznamů o podpisu klienta) soud nezjistil žádné další informace relevantní pro rozhodnutí v této věci.7. Na základě shora uvedených skutkových zjištění soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 97 000 Kč, žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit ve 36 měsíčních splátkách spolu s úrokem a poplatky, žalovaný se však ocitl v prodlení se splácením, a proto žalobkyně přistoupila k zesplatnění úvěru ke dni 14. 4. 2025, které žalovanému oznámila dopisem ze dne 16. 4. 2025. Součástí smlouvy bylo i ujednání o pojištění a o zaplacení smluvní pokuty.8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.10. Soud věc po právní stránce posoudil tak, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 o. z., na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky včetně úroku, sjednaných poplatků a smluvní pokuty vrátit. Žalovaný byl povinen platit rovněž pojistné za sjednané pojištění úvěru. Žalovaný však poskytnuté peněžní prostředky nevrátil, žalobkyně jej proto v souladu s § 124 zákona o spotřebitelském úvěru vyzvala nejprve ke splacení dlužné částky v dodatečné lhůtě alespoň 30 dnů a následně jej pro trvající prodlení v souladu se smluvním ujednáním vyzvala k okamžitému splacení celého dosud nevráceného úvěru. Soud proto žalobě zcela vyhověl. Vedle nezaplacené jistiny ve výši 77 266,46 Kč má žalobkyně nárok rovněž na zaplacení smluvních úroků kapitalizovaných ke dni 28. 11. 2025 ve výši 9 789,26 Kč a dále běžících od 29. 11. 2025 do zaplacení a sjednaných poplatků v celkové výši 3 557,14 Kč, které představují účelně vynaložené náklady vzniklé v souvislosti s prodlením žalovaného a na které má žalobkyně nárok podle § 122 odst. 1 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru.11. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni podle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb. též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení, a to kapitalizovaného ke dni 28. 11. 2025 ve výši 4 440,78 Kč a dále běžícího od 29. 11. 2025 do zaplacení.12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 17 996. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 234 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního