219 C 48/2026-65 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že se žalovaným uzavřela smlouvu o kontokorentu, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěrový limit ve výši 15 000 Kč, který byl žalovaný oprávněn čerpat a povinen splácet dle podmínek smlouvy, jejichž součástí byly též všeobecné obchodní podmínky žalobkyně. Žalovaný úvěr čerpal, ale dlužnou částku nevrátil, a to ani k výzvě žalobkyně, proto žalobkyně přistoupila ke dni 31. 3. 2025 k zesplatnění úvěru. Žalovaný tak dluží žalobkyni částku 15 000 Kč spolu se smluvním úrokem ve výši 8,05 % ročně z nesplacené jistiny kapitalizovaným ke dni 28. 11. 2025 ve výši 3 160,39 Kč a dále od 29. 11. 2025 do zaplacení, s úrokem z prodlení kapitalizovaným ke dni 28. 11. 2025 ve výši 962,47 Kč dále od 29. 11. 2025 do zaplacení a poplatky ve výši 1 800 Kč Žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného lustrací v příslušných databázích a na základě informací získaných o žalovaném.2. Soud ve věci vydal elektronický platební rozkaz ze dne 19. 12. 2025 č.j. EPR 339824/2025 - 6, který se však nepodařilo doručit žalovanému do vlastních rukou, proto byl usnesením zdejšího soudu zrušen.3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, stejně tak se nevyjádřil ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ačkoli byl poučen, že v opačném případě bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí. Žalobkyně s uvedeným postupem souhlasila, proto soud rozhodl podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), bez jednání na základě předložených listinných důkazů.4. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním:5. Ze smlouvy o „premium kontu“ ze dne 6. 3. 2023 a ze smlouvy o kontokorentu ze dne 30. 3. 2023 včetně předsmluvních informací a obchodních podmínek pro kontokorent, které jsou nedílnou součástí smlouvy o kontokorentu, soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu, podle které byl žalovanému zřízen účet spolu s poskytnutím debetní karty, přičemž k účtu byl zřízen neúčelový revolvingový úvěr na dobu neurčitou do výše úvěrového limitu 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal spolu s poskytnutými peněžními prostředky zaplatit žalobkyni úrok ve výši 21,90 % ročně, roční procentní sazba nákladů byla stanovena na 24,61 %. Ve smlouvě bylo rovněž sjednáno právo žalobkyně na zaplacení částky 300 Kč za upomínku a částky 500 Kč za výzvu k uhrazení dlužné částky. Žalobkyně byla dle smlouvy oprávněna v případě prodlení žalovaného zaslat mu nejprve upomínky a následně výzvy k zaplacení a přistoupit k zesplatnění úvěru. Z výpisu kontokorentního účtu a výpisu čerpání vyplývá čerpání úvěru žalovaným. Žalovaný byl upomínkou ze dne 7. 10. 2024 žalobkyní upozorněn na vznik dluhu, následně byly žalovanému zaslány tři výzvy k zaplacení dlužné částky (jejich zaslání vyplývá z přiložených doručenek, přičemž poslední výzva ze dne 27. 12. 2024 byla žalovanému zaslána dne 6. 1. 2025) a dopisem byl žalovaný rovněž upozorněn na neplnění podmínek kontokorentu. Dopisem ze dne 2. 4. 2025 oznámila žalobkyně žalovanému zesplatnění úvěru ke dni 31. 3. 2025.6. V žádosti o poskytnutí úvěru žalovaný uvedl, že jeho čistý měsíční příjem činí 55 000 Kč, výdaje bez splátek úvěrů činí 20 000 Kč, je ženatý a bydlí v nájemním bytě se třemi nezaopatřenými dětmi. Z posouzení úvěruschopnosti žalovaného bylo zjištěno, že žalobkyně vycházela z žalovaným deklarovaného příjmu 55 000 Kč a jím uvedených výdajů, které porovnávala s modelovými náklady, brala v úvahu rovněž náklady na splátky, ověřovala transakční a úvěrovou historii žalovaného a jeho zaměstnání a prověřovala úvěruschopnost žalovaného za pomoci prověřovacího systému.7. Z předžalobní výzvy a podacího lístku vyplývá odeslání předžalobní výzvy žalovanému dne 3. 12. 2025. Z ostatních důkazů (dopis manželky žalovaného a potvrzení o přijetí nesouhlasu) soud nezjistil žádné další informace relevantní pro rozhodnutí v této věci.8. Na základě shora uvedených skutkových zjištění soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 15 000 Kč, žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit žalobkyni spolu s úrokem a poplatky za upomínání. Dopisem ze dne 2. 4. 2025 oznámila žalobkyně žalovanému zesplatnění úvěru ke dni 31. 3. 2025.9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.11. Soud věc po právní stránce posoudil tak, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 o. z., na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky včetně úroků a sjednaných poplatků vrátit. Žalovaný však poskytnuté peněžní prostředky nevrátil, žalobkyně jej proto v souladu s § 124 zákona o spotřebitelském úvěru vyzvala nejprve ke splacení dlužné částky v dodatečné lhůtě alespoň 30 dnů a následně jej pro trvající prodlení v souladu se smluvním ujednáním vyzvala k okamžitému splacení celého dosud nevráceného úvěru. Soud proto žalobě zcela vyhověl. Vedle nezaplacené jistiny ve výši 15 000 Kč má žalobkyně nárok rovněž na zaplacení smluvních úroků kapitalizovaných ke dni 28. 11. 2025 ve výši 3 160,39 Kč a dále běžících od 29. 11. 2025 do zaplacení a sjednaných poplatků za upomínku a tři výzvy k zaplacení v celkové výši 1 800 Kč, které představují účelně vynaložené náklady vzniklé v souvislosti s prodlením žalovaného a na které má žalobkyně nárok podle § 122 odst. 1 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru.12. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni podle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb. též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení, a to kapitalizovaného ke dni 28. 11. 2025 ve výši 962,47 Kč a dále běžícího od 29. 11. 2025 do zaplacení.13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 615 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif; dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 16 800 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně.14. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.