220 C 22/2026-94 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky ve výši 57 577,32 Kč z titulu uzavřené smlouvy o úvěru. Svůj nárok žalobkyně odůvodnila tak, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému částku 80 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu s úrokem 6,6% p.a. a dalšími poplatky. Žalovaný nedodržel splátky, a proto žalobkyně využila svého práva dluh zesplatnit. Žalobou nárokuje jistinu ve výši 49 177,32 Kč, poplatky za výzvy dle ceníku ve výši 8 400 Kč (14x600 Kč), kapitalizovaný smluvní úroku ve výši 2 258 Kč od 30. 4. 2025 do 4. 9. 2025, kapitalizovaný zákonný úrok ve výši 386,87 Kč od 5. 9. 2025 do 28. 9. 2025, přičemž zákonný úrok žalobkyně požaduje z dlužné jistiny od 29. 9. 2025 do zaplacení.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.3. Protože ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud účastníky podle § 115a zák. č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.), k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila, žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil. Soud tak ve věci rozhodl bez nařízení jednání.4. Soud dospěl na základě předložených listin k následujícím skutkovým zjištěním a k celkovému skutkovému závěru. Žalobkyně uzavřela s žalovaným dohodu ze dne 6. 1. 2015, podle níž se zavázala poskytnout žalovanému částku ve výši 80 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit v 132 měsíčních splátkách po 693 Kč včetně úroku ve výši 6,60 Kč % p.a. Strany dále sjednaly paušální náklad spojený s upomínkou ve výši 600 Kč. Žalobkyně měla právo zesplatnit úvěr a požadovat jeho splacení v případě prodlení žalovaného se splátkou o více než 3 měsíce nebo dvěma splátkami (důkaz: smlouva o překlenovacím úvěru ze dne 6. 1. 2015; standartní informace o spotřebitelském úvěru; všeobecné podmínky pro poskytování překlenovacího úvěru, sazebník poplatku; potvrzení o převodu, platební příkaz).5. Dne 6. 9. 2025 žalobkyně prohlásila úvěr za splatný k 4. 9. 2025. Dne 6.6. 2024, 6. 1. 2025, 7. 2. 2024, 6. 4. 2025, 7. 7. 2023, 6. 8. 2024, 6. 9. 2024, 6. 10. 2023, 6. 11. 2023, 6. 11. 2024, 4. 12. 2022, 23. 12. 2023, 19. 7. 2025, 7. 5. 2025 a 10. 6. 2025 žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu (důkaz: oznámení ze dne 6. 9. 2025; poštovní podací arch; upomínka ze dne 6.6. 2024, 6. 1. 2025, 7. 2. 2024, 6. 4. 2025, 7. 7. 2023, 6. 8. 2024, 6. 9. 2024, 6. 10. 2023, 6. 11. 2023, 6. 11. 2024, 4. 12. 2022, 23. 12. 2023, 19. 7. 2025, 7. 5. 2025 a 10. 6. 2025; platební historie).6. Žalobkyně posuzovala schopnost žalovaného splácet úvěr, přičemž vycházela z výpisu z bankovních registrů, tvrzení žalovaného a potvrzení o příjmu a výpisu z účtu. Průměrný čistý příjem žalovaného činil 25 544 Kč měsíčně (důkaz: výpis CBCB; výpis z účtu za listopad, říjen, září 2025; potvrzení o příjmu; žádost o úvěr).7. Žalovaný čerpal převodem na účet částku ve výši 80 000 Kč, přičemž od dubna 2025 nezaplatil ničeho (důkaz: platební historie; výpis z úvěrového účtu za rok 2025).8. Žalobkyně vyzvala žalovaného k uhrazení dluhu přípisem ze dne 4. 3. 2025 (důkaz: předžalobní výzva ze dne 25. 3. 2025; poštovní podací arch).9. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zák. č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „SpÚ“), ve znění k datu právního jednání.10. Podle ust. § 1 věta druhá spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.11. Podle ust. § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Podle ust. § 2399 o. z. úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.13. Podle ust. § 1970 o. z po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.14. Z hlediska právního hodnocení má soud za to, že dohoda žalobkyně a žalovaného je smlouvou o úvěru podle ust. §2395 a násl. o. z., přičemž s ohledem na skutečnost, že žalovaný v daném právním jednání vystupoval jako spotřebitel (§419 o. z.) a žalobkyně jako podnikatel, tedy osoba vykonávající samostatnou výdělečnou činnost spočívající v poskytování půjček (§ 420 o. z.), na věc aplikoval také příslušná ustanovení o spotřebitelském úvěru. Bylo prokázáno, že žalovaný úvěrový rámec vyčerpal v plné výši, ovšem naopak prokázáno nebylo, že by žalovaný řádně hradil splátky od dubna 2025. Žalobkyně dostatečně posoudila schopnost žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Na smluvním základě tak žalobkyně oprávněně prohlásila úvěr za splatný a požadovala po žalovaném uhrazení jistiny a kapitalizovaného příslušenství. Povinnost k úhradě poplatku za upomínky taktéž plyne co do důvodu i výše ze smluvních ustanovení.15. V řízení má soud tedy za prokázané, že závazky žalovaného vůči žalobkyni platně vznikly a dospěly, přičemž žalovaný v řízení zánik těchto závazků netvrdil, ani v řízení tato skutečnost nevyšla najevo. Proto soud uložil žalovanému povinnost dluh žalobkyni uhradit.16. Odůvodněný je také nárok na příslušenství pohledávky dle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb, neboť žalovaný se dostal do prodlení s peněžitým plněním v rámci jednotlivých splátek a od 4. 9. 2025 se dostal do prodlení s celou nesplacenou jistinou.17. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 151 odst. 1 ve spojení s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V dané věci měla plný úspěch žalobkyně, a proto soud tomuto účastníkovi přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 16 710,50 Kč. Tyto náklady řízení se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 304 Kč, z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a §7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 57 577,32 Kč sestávající z částky 3 420 Kč za 3 úkony právní služby dle §11 a.t. (převzetí a příprava věci, výzva k plnění, podání ve věci samé) včetně 3 paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z odměny a náhrad ve výši 2 438,10 Kč, neboť advokát v době provedení úkonů byl plátcem této daně. Soud neposoudil zpětvzetí žalobkyně a její vyjádření k dotazu soudu jako účelný právní úkon s ohledem na to, že žalobkyně odstraňovala nedostatky žaloby a je tedy spravedlivé, aby tento náklad nesla sama. Jejich zaplacení žalovanému uložil ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř., k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř.