222 C 193/2025-72 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobce se žalobou domáhal zaplacení částky 43 950,56 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce, společnost , právnická osoba, ., uzavřel s žalovaným dne 3. 8. 2023 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr ve výši 40 000 Kč. Smlouva byla uzavřena elektronicky. Předmětná částka byla vyplacena žalovanému na účet. Žalovaný se úvěr zavázal splatit v 49 pravidelných měsíčních splátkách do 22. 9. 2027. Mezi stranami byl sjednán úrok ve výši 66,27 % ročně. Žalovaný na úvěr uhradil pouze 35 412 Kč. Před uzavřením smlouvy o úvěru právní předchůdce zkoumal úvěruschopnost žalovaného, a to prostřednictvím ověření dokladu totožnosti, dokladů o příjmech a lustrací v příslušných registrech. Smlouvou o postoupení pohledávek byla pohledávka postoupena žalobci. Žalobce se domáhal dlužné jistiny ve výši 4 588 Kč, kapitalizovaného úroku za období od 3. 8. 2023 do 26. 1. 2025 ve výši 39 362,56 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 43 950,56 Kč od 27. 1. 2025 do zaplacení.2. Žalovaný se k věci nevyjádřil, k jednání se nedostavil, neomluvil se, žalobce se z jednání omluvil, odročení nepožadoval. Soud tak věc rozhodl podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti účastníků.3. Žalobce k důkazu předložil smlouvu o úvěru včetně dodatku, ani jedna z listin však nebyla žalovaným podepsána, na místě jeho podpisu byl pouze číselný kód. Ani jinak uzavření smlouvy tvrzeného obsahu žalobce neprokázal. Z potvrzení o plnění a z výpisu z účtu bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce zaslal dne 3. 8. 2023 částku 40 000 Kč na bankovní účet č. , Anonymizováno, vedený na jméno žalovaného. Z výpisu z účtu bylo dále zjištěno, že žalovanému byla od dubna 2023 do července 2023 na bankovní účet každý měsíc pravidelně připisována platba v rozmezí , částka, od společnosti , právnická osoba, Z výpisu SOLUS bylo zjištěno, že žalovaný v tomto registru nemá žádný záznam. Z listiny nazvané hodnocení klienta bylo zjištěno, že se jedná o interní listinu právního předchůdce žalobce, dle které měl příjem žalovaného ze zaměstnání u společnosti , právnická osoba, , činit výši , částka, a výdaje žalovaného měly činit výši 8 809 Kč a sestávat z životního minima 4 860 Kč a nákladů ve bydlení 3 949 Kč. Z žádosti o změnu splátek bylo zjištěno, že žalovaný dne 3. 7. 2024 požádal o odložení splátek z finančních důvodů. Smlouvou o postoupení byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobce, o čemž byl žalovaný informován. Z výzvy vč. potvrzení o podání bylo zjištěno, že žalobce žalovaného o zaplacení upomínal.4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Podle § 104 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 tohoto uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.6. Podle § 110 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neobsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru informaci o zápůjční úrokové sazbě, o roční procentní sazbě nákladů nebo o celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, nebyla-li ohledně některé z těchto informací dodržena písemná forma smlouvy, nebo nebylo-li písemné vyhotovení smlouvy obsahující tyto informace poskytnuto spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat, platí, že zápůjční úrokovou sazbou je repo sazba uveřejněná Českou národní bankou, platná v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebyla-li sjednána zápůjční úroková sazba nižší. K ujednáním o jiných platbách sjednaných ve smlouvě o spotřebitelském úvěru se nepřihlíží.7. Podle § 561 odst. 1 o. z., se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Podle § 562 odst. 1 o. z., je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Podle § 562 odst. 2 o. z., má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.8. Dle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.9. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením (nařízení vlády č. 351/2013 Sb.); neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.10. Nejprve se soud zabýval tím, zda mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru. Jak bylo shora uvedeno, žalobcem předložená listina nazvaná jako smlouva o úvěru vlastnoruční podpis žalovaného neobsahovala, neobsahovala však ani podpis elektronický. Z ustanovení § 562 odst. 1 o. z., vyplývá, že v případě právního jednání učiněného elektronickými prostředky je písemná forma zachována i v případě, kdy není využit elektronický podpis. To však za podmínky, že použité elektronické prostředky umožňují zachycení obsahu právního jednání a určení jednající osoby. Zde je však třeba vycházet i z ustanovení § 562 odst. 2 o. z., které stanovuje vyvratitelnou právní domněnku ohledně spolehlivosti záznamů o právních jednáních zachycených v elektronickém systému. Soud tak měl v úmyslu žalobce při jednání poučit podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby doplnil tvrzení a označil důkazy ohledně toho, že právní předchůdce žalobce záznamy v elektronickém systému prováděl systematicky, posloupně a že jsou chráněny proti změnám. Z žalobcem předložených listin a označených důkazů totiž není možné zjistit, zda listina, kterou žalobce založil do spisu, skutečně obsahově odpovídá uzavřené smlouvě mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným, a to bez ohledu na možnost uzavření smlouvy distančním způsobem, když soud existenci této možnosti nijak nerozporuje. Jelikož se žalobce jednání neúčastnil, připravil se o možnost být v tomto směru poučen (jak plyne z ustálené judikatury poučení podle § 118a o. s. ř. je zásadně poskytováno při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil, nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti, soud není povinen uvedené poučení sdělovat účastníkovi jinak, či odročovat kvůli tomuto jednání, srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 28 Cdo 3665/2009). Tvrzení žalobce o uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru tvrzeného obsahu prostřednictvím prostředků komunikace na dálku mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným nebylo v řízení prokázáno.11. V případě prokázání uzavření smlouvy měl taktéž soud v úmyslu poučit žalobce podle § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř., aby doplnil tvrzení a označil důkazy, které by byly schopné prokázat, že právní předchůdce s odbornou péčí posoudil schopnost spotřebitele (tj. žalovaného) splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Právní předchůdce žalobce v tomto směru sice určité kroky učinil, když ověřil čistý měsíční příjem žalovaného v rozmezí , částka, , již však neprokázal stabilitu pracovního poměru, ze kterého příjem plynul, tedy zda žalovaný měl pracovní smlouvu na dobu určitou či neurčitou. Co se týče výdajů žalovaného, jejich zkoumání bylo pouze formální a zcela nedostatečné. K výdajům žalovaného žalobce předložil pouze hodnocení klienta, tedy interní listinu právního předchůdce, ze které vyplynulo, že zjištěné výdaje měly činit souhrnnou částku 8 809 Kč, která sestávala z životního minima ve výši 4 860 Kč a z nákladů na bydlení ve výši 3 949 Kč, přičemž tyto částky nelze bez dalších doplňujících informací považovat za reálné. V daném případě tak nelze mít povinnost poskytovatele úvěru zkoumat schopnost žalovaného úvěr splácet za splněnou, čemuž ostatně odpovídá též výsledek splácení. Svou nepřítomností na jednání se žalobce připravil i o možnost tohoto poučení. Pro případ, kdy by soud měl za prokázané uzavření smlouvy o úvěru, by tak nemohl dojít k ji