230 C 176/2025-52 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, ., IČO: , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně“) uzavřela s žalovanou dne 28.6.2023 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které předala žalované 15 000 Kč v hotovosti při podpisu. Žalovaná se zavázala vrátit jistinu a zaplatit příslušenství 27 888 Kč spočívající v úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladech na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku v 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Před poskytnutím úvěru právní předchůdkyně zkoumala úvěruschopnost žalované tak, že vycházela z vyplněné žádosti o úvěr včetně dokladů, které byly žalovanou předloženy k posouzení její bonity (pracovní smlouva, ústřižek poštovní poukázky, fotografie příchozích plateb v internetovém bankovnictví). Žalobkyně dále tvrdila, že výdaje žalované posuzovala a ověřovala na základě výpisů z bankovního účtu žalované. Žalovaná však úvěr nesplácel řádně a včas a doposud uhradila jen 4 000 Kč, celá pohledávka tak byla zesplatněna. Pohledávka za žalovanou byla dne 25.3.2025 postoupena na žalobkyni.2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, k nařízenému ústnímu jednání se bez omluvy nedostavila, ačkoli byla řádně a včas předvolána. Spor tak byl v souladu s § 101 odst. 3 projednán v její nepřítomnosti.3. Z listinných důkazů provedených při jednání soud zjistil následující skutečnosti.4. Dne 28.6.2023 společnost , právnická osoba, . a žalovaná podepsaly smlouvu o úvěru č. , hodnota, . Právní předchůdkyně žalobkyně se v ní zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, zatímco žalovaná se je zavázala vrátit a zaplatit úrok 716 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru 6 284 Kč, náklady na vyhodnocení úvěrového případu 1 780,46 Kč a poplatek za inkaso plateb v hotovosti 2 314,29 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Ze smlouvy dále plyne, že částka 15 000 Kč byla žalovanému předána v hotovosti při jejím podpisu.5. Žalovaná téhož dne, 28.6.2023, podepsala žádost o úvěr, ve které uvedla, že je zaměstnaná jako vrátná u společnosti , právnická osoba, a současně pobírá invalidní důchod, celkem tak její příjmy činí 17 520 Kč měsíčně. Platí za bydlení a energie, dopravu, osobní náklady a jídlo celkem 8 660 Kč. Spolu s žádostí o úvěr byla žalovanou předložena pracovní smlouva, ústřižek poštovní složenky a fotografie obrazovky mobilního telefonu zobrazující připsání platby v internetovém bankovnictví.6. Z pracovní smlouvy ze dne 3.3.2023 a pracovní smlouvy ze dne 28.6.2023 bylo zjištěno, že žalovaná byla ke dni podání žádosti o úvěr v pracovní poměru u , právnická osoba, v rozsahu sníženého úvazku 20 hodin týdně, s měsíční mzdou odpovídající zkrácenému úvazku ve výši 8 655 Kč; z fotografií obrazovky mobilního telefonu bylo zjištěno, že v internetovém bankovnictvím žalované byla dne 25.4.2023 připsána částka 8 677 Kč, dne 25.5.2023 částka 13 567 a dne 23.6.2023 částka 6 164 Kč vždy zaslaná společností , právnická osoba, Z ústřižku poštovní složenky bylo zjištěno, že 20.6.2023 byl žalované vyplacen měsíční důchod pro invaliditu II. stupně v částce 8080 Kč.7. Oznámením ze dne 2.4.2025 oznámila právní předchůdkyně žalované postoupení pohledávky z výše uvedené smlouvy na žalobkyni.8. Předžalobní výzvou ze dne 17.7.2025 (včetně podacího archu dokládající její odeslání dne 17.7.2025) byla žalovaná před zahájením soudního řízení vyzvána k úhradě žalované částky do 1.8.2025.9. Na základě takto provedeného dokazování dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu věci. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná dne 28.6.2023 uzavřely smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalované poskytla finanční prostředky 15 000 Kč, které se žalovaná zavázala řádně a včas splácet včetně poplatků a smluvních sankcí v pravidelných měsíčních splátkách dle splátkového kalendáře. Před uzavřením smlouvy prověřovala právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalované tak, že vyšla z údajů uvedených žalovanou, že má příjem z pracovního poměru ve výši cca 8 600 Kč měsíčně a invalidní důchod 8 080 Kč (tyto skutečnosti ověřila pracovními smlouvami, ústřižkem poštovní složenky o vyplacení důchodu); ohledně výše výdajů žalované vycházela poskytovatelka úvěru z údajů žalovanou uvedených v žádosti o úvěr. Žalovaná celkem načerpala částku 15 000 Kč a na úvěr uhradila jen 4 000 Kč. Žalobkyně z důvodu prodlení žalované se splácením úvěr zesplatnila. K zaplacení dlužné částky byla žalovaná před podáním žaloby marně upomínána.10. Věc byla posouzena podle právních předpisů platných v době uskutečnění právního jednání, tedy dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).11. Podle § 2395 o. z. se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.14. Po právní stránce zhodnotil soud věc tak, že žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru podle § 2395 o. z. Žalovaná ve smlouvě vystupovala jako spotřebitel a žalobkyně byla poskytovatelkou úvěru podle 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru, neboť jako podnikatelka (§ 420 o. z.) měla poskytnout spotřebitelský úvěr. Je tedy na místě aplikovat i příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, podle nichž byla žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru povinna řádně zkoumat úvěruschopnost žalované.15. Z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru plyne povinnost poskytovatele s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.16. Schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbude spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Proto věřitel musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr a informacím o jeho konkrétních příjmech ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, jakož i o dalších pravidelných výdajích spotřebitele (viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 1. 2023, č. j. 101 VSPH 801/2022-62). Nejvyšším soudem bylo opakovaně judikováno, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a maje