230 C 238/2025-31 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 31 400 Kč s příslušenstvím. Svoji žalobu odůvodnila tak, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 6. 6. 2025 uzavřena smlouva o podnikatelském úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 17 000 Kč, který měl být splacen dne 14. 8. 2025. Smlouva mezi žalobkyní a žalovaným byla dle tvrzení žalobkyně uzavřena prostřednictvím webových stránek www., Anonymizováno, .cz, na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů a poskytl fotokopii svého dokladu totožnosti, žalobkyně následně provedla lustraci dokladů. Žalovaný zaslal žádost o poskytnutí konkrétního úvěru a poté mu byl prostřednictvím webového rozhraní zaslán návrh úvěrové smlouvy. Žalovaný tento návrh akceptoval svým úkonem po zadání uživatelského jména a kódu zaslaného SMS zprávou na jeho telefonní číslo , tel. číslo, byla následně žalobkyní schválena a žalovanému byl dne 6. 6. 2025 na zadaný bankovní účet poskytnut úvěr. Žalovaný však poskytnutý úvěr dle tvrzení žalobkyně řádně nesplácel, a to ani na po předžalobní výzvě žalobkyně ze dne 29. 11. 2025. Žalobkyně tak požadovala nezaplacenou jistinu ve výši 17 000 Kč, smluvní pokutu ve výši 2 500 Kč a poplatek za poskytnutí úvěru za každý den čerpání úvěru ve výši 11 900 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,5 % z částky 31 400 Kč od 15. 8. 2025 do zaplacení.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, ačkoli k tomu byl soudem vyzván; k ústnímu jednání u zdejšího soudu konanému dne 26. 2. 2026 se bez omluvy nedostavil, ač byl řádně a včas předvolán. Žalobkyně se z jednání řádně a včas omluvila. Soud tak věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, /dále jen „o. s. ř.“/).3. Z listinných důkazů provedených v rámci jednání soud zjistil následující skutečnosti.4. Ze smlouvy o podnikatelském úvěru č. , hodnota, -, Anonymizováno, ze dne 6. 6. 2025 uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 17 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit do 7 dnů ode dne jeho čerpání, tj. do 14. 8. 2025. Ve smlouvě byl sjednán poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 % z úvěrové jistiny za každý den čerpání úvěru. Smlouva byla podepsána žalobkyní, podpis žalovaného na smlouvě uveden není.5. Z kopie občanského průkazu a z výpisu o prověření totožnosti žalovaného prostřednictvím služby BankID bylo zjištěno, že jde údaje o žalovaného.6. Z předžalobní výzvy k zaplacení dluhu datované 29. 11. 2025 včetně potvrzení o podání zásilky ze dne 2. 12. 2025 bylo zjištěno, že dne 2. 12. 2025 byla žalovanému odeslána výzva k zaplacení dlužné částky do 3 dnů.7. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zákon č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) ve znění účinném ke dni právního jednání.8. Podle § 1725 věty první o. z. je smlouva uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah.9. Podle § 1745 o. z. smlouva je uzavřena okamžikem, kdy přijetí nabídky nabývá účinnosti.10. Podle § 561 odst. 1 o. z. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího.11. Podle § 562 odst. 1 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.12. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.13. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.14. Nejprve se soud zabýval tím, zda byla mezi účastníky uzavřena smlouva v tvrzeném obsahu a rozsahu. Na základě doložených listin soud dospěl k závěru, že žalobkyně neunesla své břemeno tvrzení a břemeno důkazní. Soud má za to, že žalobkyně neprokázala svá tvrzení o uzavření předmětné smlouvy o úvěru právě s žalovaným (resp. k identifikaci žalovaného v rámci kontraktačního procesu nebylo tvrzeno ničeho). Žalobkyně k tomu neoznačila v podstatě žádné důkazy, kromě listiny označené jako smlouva o úvěru, která není žalovaným podepsána. Na místě očekávaném pro podpis žalovaného je uveden toliko údaj o datu a kód SMS verifikace , Anonymizováno, . Toto vyhotovení ovšem vytvořila sama žalobkyně a spolehlivě proto nemůže prokázat tvrzení žalobkyně, zejména skutečnost, že to byl právě žalovaný, kdo celý žalobkyní popsaný proces uzavření provedl (především že právě on vyplnil žádost a poslal ověřovací SMS kód z uvedeného telefonního čísla).15. Břemeno tvrzení i důkazní ohledně uzavření smlouvy, na jejímž základě měl žalovaný plnit, tíží žalobkyni (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2019, sp. zn. 29 ICdo 50/2017, a tam citovaná literatura). Soud měl v úmyslu žalobkyni při jednání poučit podle § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), aby doplnila svá tvrzení o způsobu uzavření smlouvy a identifikace žalovaného v rámci kontraktačního procesu a zejména označila důkazy ke svým tvrzením. Jelikož se však žalobkyně jednání neúčastnila, přišla o možnost být v tomto směru soudem poučena. Jak plyne z ustálené judikatury, poučení podle § 118a o. s. ř. je zásadně poskytováno při jednání. Po účastníkovi lze spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil, nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti. Soud ani není povinen uvedené poučení sdělovat účastníkovi jinak, či odročovat kvůli tomu jednání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009). Nelze tedy než uzavřít, že žalobkyně neunesla své břemeno tvrzení a důkazní stran skutečnosti, že to byl právě žalovaný, kdo podal žádost o úvěr a kódem podepsal smlouvu žalobou tvrzeného obsahu.16. Soud následně zkoumal, zda lze věc posoudit podle ustanovení o bezdůvodném obohacení (§ 2991 a násl. o. z.). Žalobkyně zaplatila žalovanému na jeho účet celkem 17 000 Kč, aniž by k tomu existoval právní důvod, zejména závazek ze smlouvy mezi účastníky. Jedná se tedy o plnění bez právního důvodu (§ 2991 odst. 2 o. z.), jímž se žalovaný na úkor žalobkyně obohatil a je proto povinen je podle § 2991 odst. 1 o. z. vydat. Žalovaný přitom netvrdil, ani v řízení nevyšlo najevo, že by dosud žalobkyni cokoliv vydal.17. Splatnost pohledávky žalobkyně soud posoudil odlišně, než navrhovala žalobkyně, a to z důvodu, že ji nelze odvíjet od smlouvy, neboť ta vůbec nebyla uzavřena. V případech bezdůvodného obohacení se splatnost řídí doručením výzvy k vydání takového obohacení, popř. uplynutím lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Žalobkyně prokazatelně vyzvala žalovaného k uhrazení dlužné částky do 3 dnů výzvou odeslanou dne 2. 12. 2025. Do dispozice žalovaného se dostala dne 5. 12. 2025 (§ 573 o. z.) splatnost tedy nastala dne 8. 12. 2025 a od 9. 12. 2025 je žalovaný v prodlení. Teprve až od tohoto dne žalobkyni náleží zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.18. Ze shora uvedených důvodů soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 17 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 17 000 Kč od 9. 12. 2025 do zaplacení. Lhůta k plnění se opírá o § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbytku nároku soud žalobu zamítl.19. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnějšímu žalovanému v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly, přičemž při hodnocení úspěchu ve věci soud zohlednil i příslušenství pohledávky (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015.