230 C 243/2025-38 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 36 500 Kč s příslušenstvím. Svoji žalobu odůvodnila tak, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 26. 5. 2025 uzavřena smlouva o podnikatelském úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 20 000 Kč, který měl být splacen dne 3. 8. 2025. Žalovaná se zavázala žalobkyni uhradit poplatek za poskytnutí úvěru za každý den jeho čerpání ve výši 14 000 Kč. V případě prodlení s úhradou jakékoliv splátky se žalovaná zavázala uhradit sankci 500 Kč. Smlouva mezi žalobkyní a žalovanou byla dle tvrzení žalobkyně uzavřena prostřednictvím webových stránek www., Anonymizováno, .cz, na které se žalovaná nejprve zaregistrovala zadáním osobních údajů a poskytla fotokopii svého dokladu totožnosti, žalobkyně následně provedla lustraci dokladů. Žalovaná zaslala žádost o poskytnutí konkrétního úvěru a poté jí byl prostřednictvím webového rozhraní zaslán návrh úvěrové smlouvy. Žalovaná tento návrh akceptovala svým úkonem po zadání uživatelského jména a kódu zaslaného SMS zprávou na její telefonní číslo. Žalovaná byla povinna za účelem ověření majitele účtu provést tzv. verifikační platbu ve výši 1 Kč na bankovní účet žalobkyně. Žádost byla následně žalobkyní schválena a žalované byl dne 26. 5. 2025 na bankovní účet č. , č. účtu, poskytnut úvěr. Poskytnutý úvěr dle tvrzení žalobkyně nebyl žalovanou do dnešního dne uhrazen v celé výši, a to ani po předžalobní výzvě žalobkyně ze dne 29. 11. 2025. Žalobkyně tak požadovala nezaplacenou jistinu ve výši 20 000 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru za každý den čerpání úvěru ve výši 14 000 Kč, smluvní pokutu ve výši 2 500 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,5 % z částky 36 500 Kč od 4. 8. 2025 do zaplacení.2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, ačkoli k tomu byla soudem vyzvána; k ústnímu jednání u zdejšího soudu konanému dne 5. 3. 2026 a 23. 3. 2026 se bez omluvy nedostavila, ač byla řádně a včas předvolána. Žalobkyně se na jednání nedostavila. Soud tak věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, /dále jen „o. s. ř.“/).3. Z listinných důkazů provedených v rámci jednání soud zjistil následující skutečnosti.4. Ze smlouvy o podnikatelském úvěru č. , hodnota, -, Anonymizováno, ze dne 26. 5. 2025 soud zjistil, že žalobkyně se měla zavázat poskytnout žalované úvěr ve výši 20 000 Kč, který se žalovaná měla zavázat vrátit do 70 dnů ode dne jeho čerpání, tj. do 3. 8. 2025. Ve smlouvě byl sjednán poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 % z úvěrové jistiny za každý den čerpání úvěru. Smlouva byla podepsána žalobkyní, podpis žalované na smlouvě uveden není.5. Z informacích o platbě bylo zjištěno, že proběhlo ověření bankovního účtu žalované provedením platby ve výši 1 Kč.6. Z kopie občanského bylo zjištěno, že žalobkyně disponuje kopií dokladu totožnosti žalované.7. Ze zpráv , právnická osoba, . bylo zjištěno, že jediným majitelem bankovního účtu č. , č. účtu, je žalovaná. Na uvedený účet byla v průběhu května 2025 připsána platba ve výši 20 000 Kč.8. Z předžalobní výzvy k zaplacení dluhu datované 29. 11. 2025 včetně potvrzení o podání zásilky ze dne 2. 12. 2025 bylo zjištěno, že dne 2. 12. 2025 byla žalované odeslána výzva k zaplacení dlužné částky do 3 dnů.9. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zákon č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) ve znění účinném ke dni právního jednání.10. Podle § 1725 věty první o. z. je smlouva uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah.11. Podle § 1745 o. z. smlouva je uzavřena okamžikem, kdy přijetí nabídky nabývá účinnosti.12. Podle § 561 odst. 1 o. z. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího.13. Podle § 562 odst. 1 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.14. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.15. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.16. Nejprve se soud zabýval tím, zda byla mezi účastníky uzavřena smlouva v tvrzeném obsahu a rozsahu. Na základě doložených listin soud dospěl k závěru, že žalobkyně neunesla své břemeno tvrzení a břemeno důkazní. Soud má za to, že žalobkyně neprokázala svá tvrzení o uzavření předmětné smlouvy o úvěru právě s žalovanou. Žalobkyně doložila smlouvu o úvěru, kde na místě očekávaném pro podpis žalované je uveden toliko údaj o datu a kód SMS verifikace , Anonymizováno, . Toto vyhotovení ovšem vytvořila sama žalobkyně a spolehlivě proto nemůže prokázat tvrzení žalobkyně, zejména skutečnost, že to byla právě žalovaná, kdo celý žalobkyní popsaný proces uzavření provedl (především že právě ona vyplnila žádost a poslala ověřovací SMS kód z uvedeného telefonního čísla). Rovněž nebyl prokázán obsah tvrzené dohody, neboť soubor nebyl nijak zabezpečen proti jeho pozdějším změnám.17. Břemeno tvrzení i důkazní ohledně uzavření smlouvy, na jejímž základě měla žalovaná plnit, tíží žalobkyni (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2019, sp. zn. 29 ICdo 50/2017, a tam citovaná literatura). Soud měl v úmyslu žalobkyni při jednání poučit podle § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), aby doplnila svá tvrzení o způsobu uzavření smlouvy, jejím obsahu a identifikace žalované v rámci kontraktačního procesu a zejména označila důkazy ke svým tvrzením. Jelikož se však žalobkyně jednání neúčastnila, přišla o možnost být v tomto směru soudem poučena. Jak plyne z ustálené judikatury, poučení podle § 118a o. s. ř. je zásadně poskytováno při jednání. Po účastníkovi lze spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil, nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti. Soud ani není povinen uvedené poučení sdělovat účastníkovi jinak, či odročovat kvůli tomu jednání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009). Nelze tedy než uzavřít, že žalobkyně neunesla své břemeno tvrzení a důkazní stran skutečnosti, že to byla právě žalovaná, kdo podal žádost o úvěr a kódem podepsal smlouvu žalobou tvrzeného obsahu.18. Soud následně zkoumal, zda lze věc posoudit podle ustanovení o bezdůvodném obohacení (§ 2991 a násl. o. z.). Žalobkyně zaplatila žalované na její účet celkem 20 000 Kč, aniž by k tomu existoval právní důvod, zejména závazek ze smlouvy mezi účastníky. Jedná se tedy o plnění bez právního důvodu (§ 2991 odst. 2 o. z.), jímž se žalovaná na úkor žalobkyně obohatila a je proto povinna je podle § 2991 odst. 1 o. z. vydat. Žalovaná přitom netvrdila, ani v řízení nevyšlo najevo, že by dosud žalobkyni cokoliv vydala.19. Splatnost pohledávky žalobkyně soud posoudil odlišně, než navrhovala žalobkyně, a to z důvodu, že ji nelze odvíjet od smlouvy, neboť nebylo prokázáno, že byla uzavřena. V případech bezdůvodného obohacení se splatnost řídí doručením výzvy k vydání takového obohacení, popř. uplynutím lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Žalobkyně prokazatelně vyzvala žalovanou k uhrazení dlužné částky do 3 dnů výzvou odeslanou dne 2. 12. 2025. Do dispozice žalované se dostala dne 5. 12. 2025 (§ 573 o. z.) splatnost tedy nastala dne 8. 12. 2025 a od 9. 12. 2025 je žalovaná v prodlení. Teprve až od tohoto dne žalobkyni náleží zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.20. Ze shora uvedených důvodů soud uložil žalované zaplatit žalobkyni 20 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 20 000 Kč od 9. 12. 2025 do zaplacení. Lhůta k plnění se opírá o § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbytku nároku soud žalobu zamítl.21. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnější žalované v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly, přičemž při hodnocení úspěchu ve věci soud zohlednil i příslušenství pohledávky (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015.