233 C 37/2026-69 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se svým návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 11. 3. 2026 domáhala vůči žalované zaplacení shora specifikované částky s příslušenstvím. K odůvodnění svého návrhu zejména uvedla, že žalovaná uzavřela se společností , právnická osoba, ., IČ: , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o úvěru, na jejímž základě jí právní předchůdkyně žalobkyně poskytla plnění ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala jej vrátit společně s úrokem v pravidelných splátkách. Žalovaná se však dostala do prodlení a svůj dluh řádně a včas nesplnila. Právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovanou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 2. 6. 2025 postoupila nejprve společnosti , právnická osoba, . a následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 10. 6. 2025 byl pohledávka postoupena žalobkyni. Žalovaná dluh nesplnila, přestože k tomu byla žalobkyní vyzvána.2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. V řízení zůstala zcela pasivní a nedostavila se ani k ústnímu jednání, k němuž byla předvolána.3. Soud po provedeném dokazování učinil tato skutková zjištění.4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vč. všeobecných obchodních podmínek, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a žádosti o spotřebitelský úvěr soud zjistil, že byla vypracována smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , z níž není patrné, zda a jakým způsobem byla žalovanou podepsána.5. Z potvrzení o provedené platbě a zprávy , Anonymizováno, , , Anonymizováno, soud zjistil, že dne 8. 4. 2024 právní předchůdkyně žalobkyně vyplatila na bankovní účet žalované celkovou částku ve výši 10 000 Kč.6. Z oznámení o zesplatnění soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dluhu a dluh byl zesplatněn.7. Ze smluv o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky a potvrzení o podané zásilce soud zjistil, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni a žalované byla tato skutečnost oznámena.8. Z předžalobní výzvy a potvrzení o podané zásilce soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky před podáním žaloby.9. Žalobkyně se na jednání ve věci nedostavila a připravila se tak o možnost poučení o povinnosti označit důkazy k prokázání svých tvrzení, zejména o uzavření smlouvy právě s žalovanou a splnění povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalované při uzavření smlouvy. Jak plyne z ustálené judikatury, poučení podle § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”) je poskytováno zásadně při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti. Soud není povinen poučení podle § 118a o. s. ř. sdělovat účastníkovi jinak či odročovat kvůli tomuto jednání (viz rozsudek NS ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009).10. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) ve znění k datu právního jednání.11. Podle § 2991 odst. 1,2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.12. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením (č. 351/2013 Sb.); neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.13. Z hlediska právního hodnocení má soud za to, že zjištěný skutkový stav nelze právně zhodnotit ve smyslu uzavření jakékoli dohody mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou, ať už v písemné, ústní či konkludentní podobě. Ve vztahu k písemně uzavřené smlouvě je zřejmé, že takovou smlouvu lze písemně uzavřít také prostřednictvím elektronických prostředků. I v případě elektronického uzavření smlouvy je ovšem podstatnou náležitostí právního jednání elektronický podpis jednající osoby. Elektronický podpis může být i tzv. prostý, ovšem z hlediska důkazní síly je tento podpis velmi slabý, neboť nezaručuje ani obsah podepsané listiny, ani identitu podepisující osoby. Tedy neprokazuje tvrzený obsah smlouvy, na kterém se strany údajně měly dohodnout, ani osobu jednajícího. Z pohledu praxe je zřejmé, že tímto způsobem může za žalovanou uzavřít smlouvu kdokoli, neboť stačí mít pouze přístup k bankovnímu účtu žalované. Nadto nebylo v řízení prokázáno, že soudu předložená smlouva byla uzavřena a podepsána právě v daném znění, když z elektronického dokumentu neplyne žádné zabezpečení proti pozdějším změnám. Dostatečnou míru věrohodnosti těchto vlastností poskytuje pouze kvalifikovaný elektronický podpis, všechny ostatní elektronické podpisy (včetně tzv. „prostého“) tyto záruky neposkytují a je třeba v řízení výše uvedené skutečnosti prokázat dalšími věrohodnými důkazy, které žalobkyně neoznačila ani soudu nepředložila. Písemná forma v řízení tak prokázána nebyla. Ve vztahu k jiné formě dohody dle soudu žalobkyně taktéž neunesla břemeno důkazní, neboť případná ústní či konkludentní dohoda mezi stranami je opřena o shodné důkazy, které dle soudu daná tvrzení neprokazují.14. Osobní podpis jednající osoby je historicky i právně etablovaný prostředek právního jednání, který je do určité míry originální a lze jej porovnávat či zkoumat, zatímco elektronická komunikace se naopak vyznačuje neosobní datovou stopou, u které je třeba o to více dbát na důvěryhodnost a průkaznost. Žalobkyně navíc v řízení neprokázala, že splnila svou povinnost vyplývající ze zákona o spotřebitelském úvěru spočívající v řádném posouzení úvěruschopnosti žalované.15. Na druhou stranu bylo v řízení zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně odeslala žalované na účet v jejím vlastnictví částku ve výši 10 000 Kč, přičemž za stavu, kdy nebyl zjištěn žádný právní důvod této transakce a žalovaná v řízení neuplatnila ani žádnou obranu, má žalobkyně podle § 2991 o. z. právo na vrácení těchto prostředků, neboť žalovaná se na úkor žalobkyně, na kterou byly pohledávky postoupeny, bezdůvodně obohatila o tuto částku. Stejně tak je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni úrok z prodlení, tak jak shora uvedeno s tím, že platí, že v případě bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Takovou výzvu žalobkyně poprvé prokazatelně učinila až v souvislosti s postoupením pohledávky, které oznámila žalované dopisem odeslaným dne 23. 7. 2025, fikce doručení nastala dle § 573 o. z. dne 28. 7. 2025 a žalovaná byla povinna plnit ve lhůtě 3 dnů, tj. do 31. 7. 2025 a nikoli dříve, proto soud žalobu zamítl co do úroku z prodlení do tohoto data, jak uvedeno ve výroku II. Třídenní lhůta k plnění pak byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”).16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovaná byla neúspěšná pouze v nepatrné části. V řízení jí však žádné náklady nevznikly.17. Žalobkyně zaplatila při podání návrhu na účet soudu soudní poplatek ve výši 800 Kč. V řízení však nebyl vydán elektronický platební rozkaz a bylo pokračováno v řízení. V souladu s položkou 2 bod 2 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „zákon o soudních poplatcích“) soud doměřil soudní poplatek do výše dle položky 1 bod 1 písm. a) sazebníku, tj. do výše 1 000 Kč. Žalobkyně již na soudním poplatku celkem 800 Kč zaplatila, soud proto doměřil zbytek ve výši 200 Kč. Jelikož doplatek soudního poplatku nebyl splatný podáním návrhu, soud o povinnosti žalobkyně doplatit soudní poplatek rozhodl v souladu s ustanovením § 4 odst. 1 písm. j) zákona o soudních poplatcích v konečném rozhodnutí. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ustanovením §160 odst. 1 o.s.ř.