5 C 151/2024-30 — Okresní soud v Kutné Hoře

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení zažalované částky s tím, že žalovaný neplnil platební povinnosti vyplývající z rámcové smlouvy č. , hodnota, , kterou s uzavřel dne 31. 8. 2021 s žalobkyní a na základě které byl žalovanému aktivován běžný účet č. , č. účtu, . Žalobkyně dále uvedla, že na základě citované smlouvy a následného dodatku č. 1 k rámcové smlouvě uzavřeného dne 31. 8. 2021 bylo žalovanému umožněno čerpat kontokorentní úvěr k běžnému účtu žalovaného č. , č. účtu, až do výše povoleného limitu 30 000 Kč. Nedílnou součástí uzavřené smlouvy jsou obchodní podmínky, jejichž porušením byl žalovanému kontokorent zablokován a nemohl jej dále čerpat. V souladu se smlouvou žalobkyně dne 1. 11. 2023 zesplatnila. Žalovaný ani přes výzvy na svůj dluh ničeho neuhradil.2. Žalovaný se k žalobě, ač mu byla řádně doručena, nevyjádřil.3. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou své mezinárodní příslušnosti za situace, kdy žalovaný je subjektem cizího práva, když tato skutečnost zakládá cizí prvek ve smyslu nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) číslo 1215/2012 (dále jen „nařízení Brusel I bis“), a dospěl k závěru, že zdejší soud je s ohledem na úpravu obsaženou v článku 18 odst. 2 a článku 4 odst. 1 nařízení Brusel I bis mezinárodně příslušným ve věci rozhodnout, neboť žalovaný má bydliště na území České republiky.4. Soud provedl důkazy listinami, které předložili účastníci k prokázání svých tvrzení (ustanovení § 120 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o.s.ř.“), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle § 132 o.s.ř. byl v řízení prokázán následující skutkový stav:5. Žalobkyně sjednala s žalovaným dne 31. 8. 2021 rámcovou smlouvu č. , hodnota, , na základě které byl žalovanému zřízen běžný účet (prokázáno smlouvou ze dne 31. 8. 2021). Dne 31. 8. 2021 požádal žalovaný u žalobkyně o úvěr a uvedl, že jeho průměrný čistý měsíční příjem ze zaměstnání činí 21 000 Kč, přičemž jeho měsíční výdaje činí 6 500 Kč (prokázáno žádostí o úvěr). K osobě žalovaného nebylo nalezeno, že by byl jeho měsíční rozpočet zatížen splácením předešlého úvěru (prokázáno úvěrovou zprávou). Dne 31. 8. 2021 žalobkyně s žalovaným sjednali k této smlouvě Dodatek č. 1, v rámci kterého sjednali možnost žalovaného čerpat prostředky ze svého běžného účtu až do záporného zůstatku ve výši 30 000 Kč s tím, že žalovaný musí kontokorent splatit vždy do jednoho roku od jakéhokoliv čerpání, kterým se z kladných částek dostane do minusu. Úroková sazba byla sjednána ve výši 18,9 % ročně (prokázáno dodatkem č. 1 k rámcové smlouvě číslo , hodnota, ). Žalovaný porušil své smluvní povinnosti a dne 2. 11. 2023 žalobkyně žalovanému oznámila zesplatnění úvěru; žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužné částky a upozorněn, že v opačném případě se bude žalobkyně svého nároku domáhat soudní cestou (prokázáno dopisem ze dne 2. 1. 2023 včetně podacího archu).6. Po právní stránce soud postupoval dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) a dále dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Podle ustanovení § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Za shora uvedeného soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, a proto rozhodl, jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalovaný neplnil své smluvní povinnosti splácet poskytnutý úvěr řádně a včas. Dluh žalovaného z úvěru se stal v souladu se smlouvou splatným, čímž žalovanému vznikla povinnost na navrácení dosud nesplacené jistiny a sjednaného úroku. Tím, že žalovaný svůj dluh nezaplatil v termínu splatnosti, dostal se tak dnem následujícím po dni splatnosti do prodlení. Úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o.z. přiznal soud žalobkyni zákonný ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ustanovení § 160 odst. 1 věta první o.s.ř., když neshledal důvody pro její prodloužení.8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. dle hlediska úspěchu ve věci a plně úspěšné žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení v celkové výši 920 Kč, která sestává ze zaplaceného soudního poplatku v uvedené výši, přičemž sama žalobkyně na náhradě nákladů řízení více nepožadovala.