9 C 367/2021-22 — Okresní soud v Kutné Hoře

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne 19. 4. 2021 se žalobkyně vůči žalované domáhá zaplacení částky 3 940,80 Kč s příslušenstvím, což odůvodnila tím, že žalovaná neplnila své platební povinnosti ze smlouvy o úvěru, kterou uzavřela s původním věřitelem společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ předchůdce žalobkyně“) dne 2. 7. 2019 prostřednictvím webové stránky [webová adresa]. 2. Žalovaná se k věci nevyjádřila. 3. Ze smlouvy o úvěru č. [anonymizováno] ze dne 2. 7. 2019 a z potvrzení o provedené platbě se podává, že předchůdce žalobkyně a žalovaná sjednali dne 2. 7. 2019 smlouvu o úvěru, na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 2 000 Kč se splatností do 29. 7. 2019. 4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 3. 2021 soud zjistil, že smlouva není ze strany žalobkyně podepsána; pohledávka za žalovanou není obsažena v příloze smlouvy. 5. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 2. 2. 2021 soud zjistil, že oznámení není předchůdcem žalobkyně podepsané. 6. Na základě shora uvedeného dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru. Ve věci byla mezi předchůdcem žalobkyně a žalovanou ujednána dne 2. 7. 2019 smlouva o úvěru, žalované byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 2 000 Kč s datem splatnosti do 29. 7. 2019; poskytnuté peněžní prostředky nebyly žalovanou vráceny. <i>7. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> 8. Soud dospěl k závěru, že předchůdce žalobkyně a žalovaná platně uzavřeli smlouvu o úvěru dle § 2395 o. z. <i>9. Dle § 1879 o. z. věřitel můře celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).</i> <i>10. Dle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.</i> 11. Z citovaných ustanovení vyplývá, že smlouva o postoupení pohledávky je dvoustranný právní úkon, který uzavírá původní věřitel (postupitel) s jinou osobou (postupníkem). Předmětem smlouvy je postoupení určité pohledávky (práva na plnění od dlužníka) původního věřitele postupníku, který se stává věřitelem dlužníka na místě původního věřitele (postupitele). Smlouvou o postoupení pohledávky dochází ke změně v osobě věřitele, tj. do právního vztahu mezi věřitelem a dlužníkem nastoupí na místo původního věřitele (postupitele) věřitel nový (postupník), aniž by došlo ke změně v obsahu závazku. Není-li ve smlouvě o postoupení pohledávky dohodnuto jinak, dochází ke změně osoby věřitele již uzavřením smlouvy, bez ohledu na to, zda postupitel postoupení pohledávky dlužníkovi oznámil, popř. postupník postoupení pohledávky dlužníkovi prokázal (srov. např. důvody rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2007, sp. zn. 29 Odo 360/2005, uveřejněného pod číslem 83 v časopise Soudní judikatura, ročník 2007). 12. Soud se zabýval otázkou aktivní věcné legitimace žalobkyně a dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno postoupení dané pohledávky z původního věřitele [právnická osoba], [IČO] na žalobkyni, stejně tak nebylo prokázáno, že by [právnická osoba], [IČO] jako postupitel notifikovala žalované toto postoupení. 13. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně k jednání nedostavila, nemohl ji ani soud poskytnout poučení v souladu s ustanovením § 118a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). 14. S ohledem na to, že žalobkyně neprokázala, že došlo k platnému postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni, není žalobkyně v řízení aktivně věcně legitimovaná a žaloba byla z tohoto důvodu zamítnuta (výrok I.). 15. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšné žalované žádné náklady nevznikly (výrok II.) 16. S ohledem na to, že soud v dané věci nevydal elektronický platební rozkaz, činí výše poplatkové povinnosti dle položky 2 bod 2 Sazebníku soudních poplatků částku ve výši 1 000 Kč. Žalobkyně na soudním poplatku hradila 400 Kč, soud proto žalobkyni dovyměřil soudní poplatek ve výši 600 Kč (výrok III.). O povinnosti žalobkyně zaplatit soudní poplatek bylo rozhodnuto podle § 166 o. s. ř. doplňujícím výrokem rozsudku, jehož písemné vyhotovení bylo zapracováno do písemného vyhotovení tohoto rozhodnutí.