9 C 401/2021-15 — Okresní soud v Kutné Hoře

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.”). Ve věci bylo rozhodnuto na základě listinných důkazů bez nařízení jednání za podmínek § 115a o. s. ř. 2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 9 602,95 Kč spolu s příslušenstvím, což odůvodnila tím, že žalovaný neplnil platební povinnosti vyplývající ze smlouvy o bankovních produktech a službách, kterou s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdce“) uzavřel dne 12. 9. 2015. Žalobkyně uvedla, že na základě citované smlouvy byl žalovanému aktivován běžný účet č. [bankovní účet] a současně mu byla poskytnuta možnost čerpat prostředky ze svého běžného účtu až do záporného zůstatku ve výši 5 000 Kč (kontokorent). Protože žalovaný překročil povolený úvěrový limit a vznikl tak nepovolený záporný zůstatek na běžném účtu, zrušila žalobkyně kontokorent a záporný zůstatek z běžného účtu ve výši 9 602,95 Kč převedla dne 3. 1. 2019 na nový úvěrový účet; záporný zůstatek byl žalovaný oprávněn splácet ve splátkách. Žalovaný však neplnil své platební povinnosti a žalobkyně tak dne 3. 6. 2019 přistoupila k zesplatnění dlužné částky. Ke dni zesplatnění činila dlužná částka jistiny kontokorentu 9 602,95 Kč a byla úročena úrokovou sazbou ve výši 21,99 % ročně. Žalovaný ani přes výzvy na svůj dluh ničeho neuhradil. 3. Ve věci soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. 4. Právní předchůdce sjednal s žalovaným dne 12. 9. 2015 smlouvu o bankovních produktech a službách, na základě které byl žalovanému zřízen běžný účet č. [bankovní účet]. Dále si účastníci ve smlouvě, jejíž součástí byly i Dispozice ke smlouvě, sjednali možnost žalovaného čerpat prostředky ze svého běžného účtu až do záporného zůstatku ve výši 5 000 Kč s tím, že minimální měsíční příjem musí činit 50% tohoto limitu. Žalovaný se v uvedené smlouvě zavázal nepřekročit povolený limit a v případě porušení této povinnosti byla sjednán poplatek za překročení s tím, že nepovolený záporný zůstatek na účtu bude úročen sazbou pro nepovolený debetní zůstatek ve výši 21,99 % ročně. Soud vzal za prokázané, že žalovaný povolený úvěrový limit překročil a dosud žalobkyni nevrátil peněžní prostředky ve výši 9 602,95 Kč s příslušenstvím. 5. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: <i>6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen "o. z.) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>7. Podle § 2662 o. z. se smlouvou o účtu ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet.</i> <i>8. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splacením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> 9. Pohledávka právního předchůdce žalobkyně za žalovaným byla postoupena dle § 1879 o. z. na žalobkyni. Postoupení bylo žalovanému oznámeno a žalobkyně je tak aktivně legitimovaná nárokovat si svou pohledávku. 10. Soud shledal, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným došlo k platnému uzavření smlouvy o účtu dle § 2662 an. o. z. a současně smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Z provedeného dokazování vyplývá, že právní předchůdce žalobkyně dle smluvního ujednání žalovanému peněžní prostředky poskytl, avšak žalovaný se dostal do prodlení s placením svého závazku vyplývajícího ze smlouvy. Žalobkyně tak má nárok na nesplacenou jistinu úvěru ve výši 9 602,95 Kč. Výše žalované částky nebyla v řízení nijak rozporována. 11. Úroky z prodlení byly přiznány v souladu s § 1970 OZ ve spojení s nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění platném a účinném ke dni prodlení žalovaného. 12. Žalovaný je tedy povinen uhradit žalobkyni dlužnou jistinu, dlužné smluvní úroky a úroky z prodlení, jejichž výše je specifikována ve výroku tohoto rozhodnutí. Žaloba byla z uvedených důvodů shledána jako důvodná a bylo jí proto vyhověno (výrok I.). 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal plně úspěšné žalobkyni náhradu nákladů řízení v celkové výši 1 489 Kč, která sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, z odměny za zastupování účastníka advokátem podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) za 3 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 advokátního tarifu po 200 Kč (příprava a převzetí věci, sepis žaloby, jednoduchá výzva k plnění), z částky 300 Kč představující paušální náhradu hotových výdajů za 3 úkony právní služby podle § 14b odst. 5 advokátního tarifu a z náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % podle § 137 odst. 3 o. s. ř., neboť zástupce žalobkyně doložil osvědčení o registraci plátce DPH. K výpočtu nákladů řízení podle § 14b advokátního tarifu soud přistoupil z důvodu, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní ve skutkově a právně obdobných věcech a tarifní hodnota předmětu řízení nepřesahuje 50 000 Kč. 14. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.) O splatnosti náhrady nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř.