11 C 16/2022-13 — Okresní soud v Kutné Hoře

Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhala po žalovaném zaplacení částky 1 518 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazeného jízdného a přirážky k jízdnému. Žalovaný se k návrhu nevyjádřil. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a o.s.ř. vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalobkyně ani žalovaný se k této výzvě nevyjádřili, ačkoliv žalobkyni byla doručena výzva a žalovanému byla doručena žaloba a výzva na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o.s.ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. Ze zápisu o provedené přepravní kontrole, přílohy zápisu o provedené přepravní kontrole má soud za prokázané, že žalovaný dne 17. 10. 2018 použil ke své přepravě vozidlo městské hromadné dopravy na žalobkyní provozovaných linkách MHD – linku 056 a na výzvy dopravcem pověřených osob se neprokázal platným jízdním dokladem. Žalovaný měl hradit jízdné ve výši 18 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč, celkem tedy 1 518 Kč. Z výzvy k plnění, poštovního podacího archu, dodejky má soud za prokázané, že žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu k plnění. Naopak v řízení nebylo tvrzeno ani prokazováno, že by žalovaný na pohledávku žalobkyně něco hradil. Žalovaný svým jednáním popsaným výše porušil povinnosti cestujícího vyplývající ze zákona a přepravního řádu. Žalobkyni tak vznikl nárok na uhrazení přirážky a dlužného jízdného dle zákona č. 266/1994Sb., o drahách, (zejména dle § 37), případně dle § 18a odst. 2 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, dle vyhlášky Ministerstva dopravy a spojů č. 175/2000Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu a smluvních přepravních podmínek a tarifu žalobkyně. Žalovaný se včasným neuhrazením dlužné částky dostal do prodlení a žalobkyni tak vzniklo právo požadovat dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (v platném znění) úroky z prodlení, jejichž výše je stanovena dle § 2 NV č. 351/2013 Sb. způsobem uvedeným ve výroku tohoto rozhodnutí. Žaloba byla z uvedených důvodů shledána jako důvodná a bylo jí proto zcela vyhověno. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, byla jí proto přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 600 Kč za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a náhradu hotových výdajů ve výši 200 Kč za 2 úkony – předžalobní upomínka, návrh ve věci samé po 100 Kč dle vyhlášky č. 254/2015 Sb.