11 C 2/2022-15 — Okresní soud v Kutné Hoře

Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhala po žalované zaplacení částky 1 530 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazeného jízdného a přirážky k jízdnému. Žalovaná se k návrhu nevyjádřila. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a o.s.ř. vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalobkyně ani žalovaná se k této výzvě nevyjádřily, ačkoliv žalobkyni byla doručena výzva a žalované byla doručena žaloba a výzva na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o.s.ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. Ze zápisu o provedené přepravní kontrole, informace pro cestující, Smluvních přepravních podmínek a Tarifu má soud za prokázané, že žalovaná dne 13. 8. 2021 použila ke své přepravě vozidlo městské hromadné dopravy na žalobkyní provozovaných linkách MHD – linku C a na výzvu dopravcem pověřené osoby se neprokázala platným jízdním dokladem. Žalovaná měla hradit jízdné ve výši 30 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Z výzvy k plnění a dokladu o odeslání má soud za prokázané, že žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu k plnění. Naopak v řízení nebylo tvrzeno ani prokazováno, že by žalovaná na pohledávky žalobkyně něco hradila. Žalovaná svým jednáním popsaným výše porušila povinnosti cestujícího vyplývající ze zákona a přepravního řádu. Žalobkyni tak vznikl nárok na uhrazení přirážky a dlužného jízdného dle zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, (zejména dle § 37), případně dle § 18a odst. 2 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, dle vyhlášky Ministerstva dopravy a spojů č. 175/2000Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu a smluvních přepravních podmínek a tarifu žalobkyně. Žalovaná se včasným neuhrazením dlužných částek dostala do prodlení a žalobkyni tak vzniklo právo požadovat dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (v platném znění) úroky z prodlení, jejichž výše je stanovena dle § 2 NV č. 351/2013 Sb. způsobem uvedeným ve výroku tohoto rozhodnutí. Žaloba byla z uvedených důvodů shledána jako důvodná a bylo jí proto zcela vyhověno. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, byla jí proto přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 1 489 Kč. Náhradu nákladů řízení tvoří soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměna advokáta podle §14b odst. 1, § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (v platném znění) ve výši 600 Kč za 3 úkony právní služby po 200 Kč a paušální částka náhrady hotových výdajů 300 Kč (3 úkony po 100 Kč) podle § 14b odst. 5 advokátního tarifu + 21 % DPH.