11 C 26/2022-15 — Okresní soud v Kutné Hoře

Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 3 000 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazených nákladů za ošetření a pobyt v Protialkoholní záchytné stanici [lokalita]. Žalovaný se k návrhu nevyjádřil. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a o.s.ř. vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalobkyně ani žalovaný se k této výzvě nevyjádřili, ačkoliv žalobkyni byla doručena výzva a žalovanému výzva a žaloba na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o.s.ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. Z faktury – daňového dokladu [číslo] uznání dluhu, předžalobní výzvy a podacího lístku, má soud za prokázané, že žalovaný byl dne 22. 11. 2020 ošetřen a pobýval v Protialkoholní záchytné stanici [název místa], [obec a číslo], která je provozována žalobkyní. K uhrazení nákladů za ošetření a pobyt v PZS mu byl žalobkyní vystaven daňový doklad [číslo] ze dne 22. 11. 2020, znějící na částku 3 000 Kč, se splatností dne 22. 12. 2020. Žalovaný výše uvedený dluh vůči žalobkyni písemně uznal co do důvodu a výše uznáním dluhu ze dne 22. 11. 2020. Právní zástupce žalobkyně zaslal žalovanému předžalobní výzvu k plnění. Naopak v řízení nebylo tvrzeno ani prokazováno, že by žalovaný na pohledávku žalobkyně něco hradil. Dle § 17 ods.4 zákona č. 379/2005 Sb., o ochraně před škodami způsobenými tabákem, alkoholem, návykovými látkami, dopravu, vyšetření, ošetření a následný pobyt na záchytné stanici hradí v případě, že se prokáže přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, ošetřená osoba. V případě, že se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky neprokáže, náklady nese osoba, která podle § 16 odst. 4 k vyšetření vyzvala, s výjimkou případů diferenciální diagnózy hrazené z veřejného zdravotního pojištění podle zvláštního právního předpisu. Žalobkyně poskytla žalovanému ošetření a pobyt v protialkoholní záchytné stanici, žalovanému vyúčtovala ošetření a pobyt v protialkoholní záchytné stanici ve výši 3 000 Kč. Tento svůj závazek žalovaný uznal co do důvodu a výše. Žalovaný se včasným neuhrazením dlužné částky dostal do prodlení a žalobkyni tak vzniklo právo požadovat dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (v platném znění) úroky z prodlení, jejichž výše je stanovena dle § 2 NV č. 351/2013 Sb. způsobem uvedeným ve výroku tohoto rozhodnutí. Žaloba byla z uvedených důvodů shledána jako důvodná a bylo jí proto zcela vyhověno. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, byla jí proto přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 1 489 Kč. Náhradu nákladů řízení tvoří soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměna advokáta podle §14b odst. 1, § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (v platném znění) ve výši 600 Kč za 3 úkony právní služby po 200 Kč a paušální částka náhrady hotových výdajů 300 Kč (3 úkony po 100 Kč) podle § 14b odst. 5 advokátního tarifu + 21 % DPH.