11 C 79/2022-81 — Okresní soud v Kutné Hoře

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 7 128,92 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu uzavřené dne 28. 8. 1996. 2. Žalovaný se k návrhu nevyjádřil. 3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a o.s.ř. vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byla doručena žaloba a výzva na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o.s.ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. 4. Ze smlouvy o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu, sazebníku poplatků, VOP, má soud za prokázané, že žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu ze dne 28. 8. 1996, na základě které poskytla žalobkyně žalovanému kontokorentní úvěr, kdy limit byl sjednán ve výši 5 000 Kč. Žalovaný se zavázal hradit úroky z kontokorentního úvěru ve výši 18,90 % p.a.. Žalovaný se zavázal hradit veškeré náklady a výdaje, které vzniknou v souvislosti se smlouvou, a to jednak ceny sjednané ve smlouvě samotné a dále ceny stanovené v sazebníku. Sjednané úroky, náklady a výdaje se započítávaly do sjednané výše kontokorentu. Žalovaný se zavázal nepřekročit limit čerpání kontokorentního úvěru, a zároveň splatit celou výši kontokorentu nejpozději do 1 roku ode dne, kdy začal úvěr čerpat. Dle uvedeného ustanovení bylo zároveň mezi stranami ujednáno, že pokud byl kontokorent řádně splacen, byl žalovaný oprávněn kontokorent opětovně čerpat s tím, že kontokorentní úvěr musí být uhrazen vždy nejpozději do 1 roku od takového opětovného čerpání. K možnosti opětovného čerpání kontokorentu pak došlo opakovaně, a to až do kalendářního roku 2019. V případě porušení podmínek dle VOP a smlouvy docházelo k vzniku nepovoleného debetního zůstatku, ze kterého byla žalobkyně od počátku jeho vzniku oprávněna požadovat úrok z prodlení v zákonné výši. 5. Z výpisu z účtu, poslední výzvy před podáním žaloby, podacího archu má soud za prokázané, že žalovaný své povinnosti vyplývající ze smlouvy neplnil, když překročil rámec limitu kontokorentu, a takto splatné pohledávky převyšující limit přes opakované výzvy nevyrovnal. Žalovaný byl v konečném zůstatku až – 7 128,92 Kč, tj. 2 128,92 Kč nad limitem kontokorentu. 6. Jelikož žalovaný porušil povinnost udržovat kontokorent v sjednaném limitu, žalobkyně využila svého práva, ukončila možnost čerpání kontokorentu a prohlásila celou dlužnou pohledávku z kontokorentu za splatnou ke dni 1. 11. 2019. Zároveň došlo k převedení pohledávky na úvěrový účet nepovolených debetních zůstatků. O všech těchto skutečnostech byl žalovaný informován dopisem ze dne 1. 11. 2019. Vzhledem k výše uvedenému dluží žalovaný z výše uvedené smlouvy o úvěru žalobkyni částku 7 128,92 Kč na jistině dluhu, která odpovídá zápornému zůstatku na sporožirovém účtu ke dni převodu pohledávky na evidenční účet (výpovědi smlouvy o vedení účtu), částku 692,55 Kč na dlužném smluvním úroku ve výši 18,90 % p.a. počítaného z jistiny kontokorentu za období od 2. 11. 2019 do 22. 6. 2020, částku ve výši 690,63 Kč na zákonném úroku z prodlení z nepovoleného debetního zůstatku od 2. 11. 2019, kdy se žalovaný dostal do prodlení, do 22. 6. 2020 a dále smluvní úrok 18,90 % p.a. z částky 7 128,92 Kč od 23. 6. 2020 do zaplacení a dále zákonný úrok z prodlení 10,00 % p.a. z částky 7 128,92 Kč od 23. 6. 2020 do zaplacení. 7. Z předžalobní výzvy a podacího archu má soud za prokázané, že žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dluhu. 8. Naopak v řízení nebylo tvrzeno ani prokazováno, že by žalovaný na pohledávku žalobkyně něco hradil. 9. Soud shledal, že mezi žalovaným a žalobkyní, došlo k platnému uzavření smlouvy dle § 497 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (v platném znění). Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému kontokorentní úvěr. Žalovaný úvěr čerpal, ale nedodržoval podmínky předmětné smlouvy, dostal se do prodlení s úhradou a žalobkyně tak pohledávku zesplatnila. Žalovaný je tedy povinen uhradit žalobkyni dlužnou jistinu spolu s dlužnými smluvními úroky, poplatky a úroky z prodlení, jejichž výše je specifikována ve výroku tohoto rozhodnutí. 10. Žaloba byla z uvedených důvodů shledána jako důvodná a bylo jí proto zcela vyhověno. 11. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, byla jí proto přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 1 489 Kč. Náhradu nákladů řízení tvoří soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměna advokáta podle §14b odst. 1, § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (v platném znění) ve výši 600 Kč za 3 úkony právní služby po 200 Kč a paušální částka náhrady hotových výdajů 300 Kč (3 úkony po 100 Kč) podle § 14b odst. 5 advokátního tarifu + 21 % DPH.