12 C 152/2022-27 — Okresní soud v Kutné Hoře

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.”). 2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky ve výši 2 004 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z titulu neplnění platebních povinností, vyplývajících ze smlouvy o sdružených službách dodávky plynu ze dne 16. 8. 2017, kterou žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba] ([IČO], dále jen„ právní předchůdce“). Žalovaný částečně neuhradil za dodávku plynu do odběrného místa na adrese [adresa žalovaného], a to za období od 30. 3. 2019 do 2. 10. 2019. 3. Soud v této věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř. a věc rozhodl jen na základě listinných důkazů předložených žalobkyní bez nařízeného jednání. Postup soudu dle § 115a o. s. ř. je podmíněn tím, aby se účastníci práva účasti na projednávání věci vzdali nebo s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasili a věc bylo možno rozhodnout jen na základě listinných důkazů předložených účastníky. Žalobkyně souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v podaném návrhu. Žalovaný byl vyzván usnesením zdejšího soudu ze dne 29. 7. 2022, aby se k navrženému postupu vyjádřil. Žalovaný se nevyjádřil, soud tak dle § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal, že proti tomuto postupu nemá námitky. 4. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou své mezinárodní příslušnosti za situace, kdy žalovaný je subjektem cizího práva, když tato skutečnost zakládá cizí prvek ve smyslu nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) číslo 1215/2012 (dále jen„ nařízení Brusel I bis“), a dospěl k závěru, že zdejší soud je s ohledem na úpravu obsaženou v čl. 18 odst. 2 nařízení Brusel I bis mezinárodně příslušným ve věci rozhodnout, když žalovaný má adresu trvalého pobytu na území České republiky. 5. Ve věci soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. 6. Mezi právním předchůdcem a žalovaným byla dne 16. 8. 2017 uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky plynu, kterou se právní předchůdce zavázal dodávat žalovanému plyn do odběrného místa [adresa žalovaného] a poskytovat s tím související služby. Žalovaný se smlouvou zavázal plyn odebrat a řádně a včas uhradit jeho cenu i cenu za poskytnuté služby. V období od 30. 3. 2019 do 2. 10. 2019 žalovaný spotřeboval celkem 2,627 MWh v ceně 4 924 Kč. Z této částky uhradil žalovaný částku ve výši 2 920 Kč. K úhradě tedy zbývá částka ve výši 2 004 Kč, kterou žalobkyně žalovanému vyúčtovala mimořádnou fakturou [číslo] se splatností ke dni 21. 10. 2019. Žalovaný na tuto pohledávku ničeho nezaplatil. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 13. 10. 2017 uzavřenou mezi právním předchůdcem a žalobkyní došlo k převodu předmětné pohledávky; postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 2. 12. 2021. Dlužnou částku žalovaný žalobkyni ke dni podání žaloby neuhradil, přestože k tomu byl před podáním žaloby vyzván. 7. Po právní stránce věc posoudil následovně: <i>8. Podle § 72 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb. energetický zákon (dále jen „e. z.“) se smlouvou o sdružených službách dodávky plynu zavazuje výrobce plynu nebo obchodník s plynem dodávat zákazníkovi plyn a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související služby v plynárenství a zákazník se zavazuje zaplatit za dodávku plynu cenu a za související služby cenu uplatňovanou v souladu s cenovou regulací. Zahájením dodávky plynu podle smlouvy o sdružených službách dodávky plynu dochází k přenesení odpovědnosti za odchylku na výrobce plynu nebo na obchodníka s plynem. Smlouva o sdružených službách dodávky plynu musí dále obsahovat obdobné podstatné náležitosti jako smlouva o dodávce plynu se zákazníkem. Je-li tato smlouva sjednána se spotřebitelem, musí mít písemnou formu a musí obsahovat ujednání o přípustnosti či nepřípustnosti změny ceny, případně jiných smluvních podmínek, a způsobu oznámení těchto změn, jsou-li přípustné.</i> <i>9. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením.</i> 10. Po zhodnocení shora uvedeného dospěl soud k závěru, že žaloba ve věci je důvodná. Právní předchůdce žalobkyně s žalovaným uzavřel smlouvu o sdružených službách dodávky plynu dle § 72 e. z., na základě které právní předchůdce dodával žalovanému plyn a žalovaný se zavázal za odebrané a za služby s jejich poskytováním související zaplatit sjednanou cenu. Žalobkyně prokázala vznik závazkového vztahu i skutečnost, že právní předchůdce svému závazku ze smluv dostál a žalovanému na sjednané odběrné místo plyn dodal. Cenu právní předchůdce řádně vyúčtoval, naopak žalovaný svou povinnost vyplývající z předmětného závazkového vztahu nesplnil, když cenu za odebraný plyn v celkové výši 2 004 Kč včas neuhradil. Jelikož je žalovaný v prodlení s plněním peněžitého dluhu, náleží žalobkyni též požadovaný úrok z prodlení v zákonné výši; úroky z prodlení byly přiznány v souladu s § 1970 o. z. ve spojení s nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění platném a účinném ke dni prodlení žalovaného. 11. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl tak, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal plně úspěšné žalobkyni náhradu nákladů řízení v celkové výši 1 489 Kč, která sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, z odměny za zastupování účastníka advokátem podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) za 3 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 advokátního tarifu po 200 Kč (příprava a převzetí věci, sepis žaloby, jednoduchá výzva k plnění), z částky 300 Kč představující paušální náhradu hotových výdajů za 3 úkony právní služby podle § 14b odst. 5 advokátního tarifu a z náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % podle § 137 odst. 3 o. s. ř., neboť zástupce žalobkyně doložil osvědčení o registraci plátce DPH. K výpočtu nákladů řízení podle § 14b advokátního tarifu soud přistoupil z důvodu, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní ve skutkově a právně obdobných věcech a tarifní hodnota předmětu řízení nepřesahuje 50 000 Kč. 13. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.) O splatnosti náhrady nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř.