12 C 184/2022-49 — Okresní soud v Kutné Hoře

1. Žalobce se návrhem podaným u zdejšího soudu dne [datum] domáhá proti žalované zrušení práva nájmu k bytu [číslo] ve 2. podlaží o celkové výměře 98,77 m2, sestávajícího ze třech pokojů, kuchyně a příslušenství, nacházejícího se v domě [adresa], který je součástí pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec], na adrese náměstí Národního odboje, [obec] (dále jen„ předmětný byt“), což odůvodnil takto. Účastníci získali předmětný byt do užívání za trvání manželství, následně rozsudkem Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 2. 6. 2021, č. j. 5 C 195/2020-65, bylo jejich manželství rozvedeno, přičemž nájemní právo k předmětnému bytu nebylo mezi nimi nijak řešeno. Žalovaná opustila společnou domácnost, všechny věci si odvezla a nyní žije na Slovensku. 2. Žalovaná souhlasí se zrušením společného nájmu bytu, v bytě nežije, žít zde nechce a nemá zde žádné věci. 3. Soud vzal v souladu s ustanovením § 120 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), za svá nesporná tvrzení účastníků, která učinili při soudním jednání, konkrétně že žalovaná byt [číslo] ve 2. podlaží, [adresa] na adrese nám. Národního odboje v [obec] neužívá, nemá zde žádné věci. 4. Soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním: 5. Z listiny nájemní smlouva ze dne [datum] (č. l. 3 – 6) se podává, že Město Kutná Hora jako pronajímatel a žalobce s žalovanou jako nájemce na straně druhé sjednali dne [datum] nájemní smlouvu, jejímž předmětem byl nájem předmětného bytu. 6. Z rozsudku Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 2. 6. 2021 č. j. 5 C 195/2020-65 (č. l. 7 - 8), který nabyl právní moci dne [datum], se podává, že manželství žalobce s žalovanou bylo uzavřeno dne [datum] před Městským úřadem v Kutné Hoře a ke dni [datum] bylo rozvedeno; z manželství se děti nenarodily. 7. Z listiny nájemní smlouva ze dne [datum] (č. l. 36 - 44) se podává, že Město Kutná Hora jako pronajímatel a žalobce jako nájemce sjednali dne [datum] nájemní smlouvu, jejímž předmětem je nájem předmětného bytu. 8. Z účastnického výslechu žalobce soud zjistil, že manželství žalobce s žalovanou bylo uzavřeno v roce 2014, rozvedeno bylo minulý rok. Manželé se stali nájemci předmětného bytu před 5-6 lety. Nájemné a poplatky spojené s užíváním bytu hradí žalobce. Byt užívá žalobce a jeho přítelkyně s dcerou a dále jeho syn. Žalovaná se z bytu odstěhovala před 4 roky. Žalobce se s žalovanou nedohodl na tom, kdo bude byt po rozvodu užívat, neboť se žalovaná z předmětného bytu odstěhovala ještě před rozvodem. 9. Z účastnického výslechu žalované soud zjistil, že manželství žalobce s žalovanou bylo uzavřeno v roce 2014, rozvedeno bylo minulý rok. Nájemní smlouva byla uzavřena před 6 lety, asi v roce 2016, tedy v době, kdy už byli žalovaná s žalobcem manželi. Nájemné a poplatky spojené s užíváním bytu hradí žalobce; žalovaná předmětný byt neužívá od listopadu 2019 a nemá zájem o jeho další užívání. Nedohodli se s žalobcem na tom, kdo bude předmětný byt po jejím odstěhování užívat, souhlasí s tím, aby předmětný byt nadále užíval žalobce. 10. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: 11. Žalobce s žalovanou uzavřeli v roce 2014 manželství a za jeho trvání pak s Městem Kutná Hora jako pronajímatelem sjednali nájemní smlouvu na pronájem předmětného bytu. Manželství bylo pravomocně ke dni [datum] rozvedeno; z manželství se děti nenarodily. Žalovaná se z předmětného bytu odstěhovala v roce 2019, neužívá jej a nemá tu žádné věci. Dne [datum] uzavřel žalobce s Městem Kutná Hora jako pronajímatelem nájemní smlouvu na předmětný byt. <i>12. Podle § 745 odst. 1 zákona č. 89/1964 Sb․, občanský zákoník (dále jen „o. z.“) je-li obydlím manželů dům nebo byt, k němuž měl jeden z manželů ke dni uzavření manželství nájemní právo, vznikne uzavřením manželství k domu nebo bytu oběma manželům společné nájemní právo; při pozdějším uzavření nájemní smlouvy vzniká oběma manželům společné nájemní právo účinností smlouvy. To platí obdobně i v případě jiného obdobného závazkového práva.</i> <i>13. Podle § 768 odst. 1 o. z. zaniklo-li manželství rozvodem, a manželé měli k domu nebo bytu, v němž se nacházela jejich rodinná domácnost, stejné, nebo společné právo, a nedohodnou-li se, kdo bude v domě nebo bytě dále bydlet, zruší soud na návrh jednoho z nich podle okolností případu dosavadní právo toho z rozvedených manželů, na kterém lze spravedlivě žádat, aby dům nebo byt opustil, a popřípadě zároveň rozhodne o způsobu náhrady za ztrátu práva; přitom přihlédne zejména k tomu, kterému z rozvedených manželů byla svěřena péče o nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti a o které manželé pečovali, jakož i ke stanovisku pronajímatele, půjčitele nebo jiné osoby v obdobném postavení.</i> 14. Soud dospěl k závěru, že účastníkům vzniklo za trvání manželství právo společného nájmu bytu dle ust. § 745 odst. 1 o. z. Po rozvodu manželství mezi nimi nedošlo k dohodě o tom, kdo bude dále v předmětném bytě bydlet jako výlučný nájemce ve smyslu § 768 odst. 1 o. z., jsou tedy dány předpoklady pro rozhodnutí soudu. Při rozhodování o tom, kterému z účastníků má být právo nájmu zrušeno, přihlédl soud k tomu, že byt užívá výlučně žalobce, hradí nájem, poplatky a veškeré další náklady spojené s bytem a současně se oba účastníci shodli na tom, že nájemcem předmětného bytu má být nadále žalobce, přičemž žalovaná nemá o byt zájem. Soud proto zrušil právo nájmu k bytu žalované (výrok I.) a rovněž rozhodl o tom, že výlučným nájemcem je žalobce s tím, že žalovaná nemá právo na náhradu za ztrátu práva nájmu, neboť pro její přiznání nebyl za daných skutkových okolností žádný důvod (výrok II.). 15. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. Přestože žalobce byl v řízení úspěšný, práva na náhradu nákladů řízení se vůči žalované vzdal. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).