12 C 273/2022-24 — Okresní soud v Kutné Hoře

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 3 ve spojení s ustanovením § 153b zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.”). 2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení celkové částky ve výši 590 717,38 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody za neoprávněný odběr elektřiny z elektrizační soustavy dle § 51 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a výkonu státní správy v energetických odvětvích, za období od [datum] do [datum], tj. 1 982 dnů, v odběrném místě na adrese [adresa žalované], zjištěný kontrolou [číslo] dne [datum]. 3. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na den [datum]. Žalované bylo dne [datum] do vlastních rukou doručeno předvolání k tomuto jednání a žalovaná byla v předvolání poučena o skutečnosti, že pokud se k jednání bez důvodné a řádné omluvy nedostaví a navrhne-li to na jednání strana žalující, bude soud pokládat tvrzení obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkajících se sporu, za nesporná a na tomto základě může o žalobě rozhodnout rozsudkem pro zmeškání. 4. Žalovaná se k uvedenému jednání bez omluvy nedostavila, žaloba jí byla doručena do vlastních rukou dne [datum] a žalobkyně, která se k jednání dostavila, navrhla vydání rozsudku pro zmeškání. Soud proto vyšel z tvrzení uvedených v žalobě jako z tvrzení nesporných a na jejich základě rozhodl v souladu s žalobním návrhem, neboť se nejedná o věc, ve které by nebylo možné uzavřít a schválit smír dle § 99 odst. 1 o. s. ř., nárok žalobkyně uplatněný žalobou není v rozporu s žádnou kogentní občanskoprávní normou. Podle ustanovení §153b odst. 3 o. s. ř. rozsudek pro zmeškání totiž nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2 o. s. ř.). 5. V dané věci se jedná o spor z titulu náhrady škody za neoprávněný odběr elektřiny z elektrizační soustavy, je proto nepochybné, že předmětem tohoto řízení jsou subjektivní majetková práva, jimiž mohou účastníci (jejich nositelé) podle jejich povahy i podle příslušných zákonných předpisů volně nakládat, o nichž se rozhoduje ve sporném řízení, a ve kterém tedy účastníci mohou uzavřít smír. Ke shora uvedeným závěrům dospěl Nejvyšší soud ČR ve věci sp. zn. 30 Cdo 641/2005. Nejedná se o konstitutivní rozhodnutí, ale soud právně závazným způsobem deklaruje povinnosti žalovaného, jež mu vnikly z uvedeného titulu. 6. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, byl přiznán nárok na náhradu nákladů řízení v částce 24 649 Kč, sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 23 629 Kč, z náhrady doložených cestovních výdajů k jednání soudu ve výši 120 Kč a paušální náhrady za tři úkony právní služby (výzva k plnění, podání žaloby, účast na jednání dne [datum]) po 300 Kč učiněné nezastoupeným účastníkem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. 7. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.).