5 C 186/2021-61 — Okresní soud v Kutné Hoře

1. Žalobkyně, která je ze zákona příjemcem příspěvku placeného vlastníkem nebo provozovatelem vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení zažalované částky s tím, že žalovaný byl dle centrálního registru v období od 8. 10. 2019 do 20. 1. 2020 provozovatelem vozidla [registrační značka], [VIN kód], se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, bez sjednaného povinného pojištění odpovědnosti. Z tohoto titulu je tak povinen žalobkyni zaplatit příspěvek ve výši 65 Kč za jeden den provozu dle ustanovení § 2 odst. 1 písm. h) vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, tj. 105 x 65 Kč, tedy celkem 6 825 Kč, a poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek na základě ustanovení § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb. ve spojení s § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. ve výši 300 Kč. Žalovaný byl k zaplacení žalobkyní vyzván, nijak však nereagoval a na pohledávku neuhradil ničeho. Žalobkyně odeslala žalovanému výzvu k zaplacení příspěvku doporučenou zásilkou s podacím číslem [číslo]. Podle České pošty byla zásilka doručena dne 7. 9. 2020. Žalobkyně ovšem považuje za den doručení výzvy až 15. den po jejím odeslání, tj. 18. 9. 2020. Splatnost příspěvku tak nastala dne 17. 11. 2020. 2. Skutečnost, že žalovaný je cizím státním příslušníkem, zakládá cizí prvek ve smyslu nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) číslo 1215/2012, když situace, kdy pobyt žalovaného není znám, může vyvolat otázky ohledně určení mezinárodní příslušnosti soudu. Protože se nepodařilo přes rozsáhlé pátrání soudu zjistit, na území jakého členského státu má žalovaný bydliště, pak má soud za to s odkazem na závěry rozhodnutí Soudního dvora C -327/10 ze dne 17. 11. 2011 ve věci Hypoteční banka a.s. proti Udovi Mikovi Lindnerovi, ECR I -00117, že obdobně v této věci je soudem příslušným o věci rozhodnout, když na území ČR se nacházelo poslední známé bydliště žalovaného. Pak tedy soud pokračoval podle vnitrostátního procesního práva a ustanovil k ochraně zájmů žalovaného v řízení opatrovníkem advokáta. 3. Opatrovnice žalovaného se k žalobě vyjádřila tak, že je nesporné, že žalovaný byl v předmětné době provozovatelem vozidla. Žalobu ovšem považuje za nedůvodnou, neboť žalobkyně nijak nedoložila odeslání nebo doručení výzvy k zaplacení příspěvku žalovanému. Podle § 4 odst. 6 zák. č. 168/1999 Sb. je doručení písemné výzvy podmínkou nároku na zaplacení příspěvku. Tato podmínka nebyla žalobkyní splněna, a nevznikl jí tedy nárok na zaplacení příspěvku. Výzva dále neobsahuje všechny náležitosti podle § 4 odst. 7 citovaného zákona, konkrétně poučení o možnosti uplatnit nárok na zaplacení příspěvku u soudu. Podle § 1 odst. 2 písm. a) citovaného zákona je výjimkou z povinnosti pojištění mimo jiné, když je vozidlo odcizené. Opatrovnice proto navrhla, aby soud ověřil u Policie ČR, zda nebylo vozidlo v předmětném období hlášeno jako odcizené. 4. Soud provedl důkazy listinami, které předložili účastníci k prokázání svých tvrzení (ustanovení § 120 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o.s.ř.“), a po postupu dle ustanovení § 132 o.s.ř. byl v řízení prokázán následující stav: 5. Žalovaný byl v období od 8. 10. 2019 do 20. 1. 2020 provozovatelem vozidla [registrační značka], [VIN kód], se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, ke kterému nebylo sjednáno povinné pojištění odpovědnosti z provozu vozidla; vozidlo nebylo v uvedeném období hlášeno jako odcizené (prokázáno zprávou Městského úřadu Kutná Hora ze dne 19. 10. 2021, zprávou Policie ČR ze dne 23. 11. 2021). Žalobkyně zaslala žalovanému písemnou výzvu k úhradě příspěvku nepojištěných, která byla odeslána dne 3. 9. 2020 a žalovanému doručena dne 7. 9. 2020; žalovaný byl poučen o svých právech a povinnostech včetně poučení o právu žalobkyně uplatnit nárok u soudu (prokázáno výzvou k úhradě příspěvku do garančního fondu ze dne 3. 9. 2020 včetně rubové strany s poučeními, informacemi České pošty k zásilce č. [číslo]). Žalobkyně opakovaně vyzvala žalovaného k zaplacení, ten však nijak nereagoval a neuhradil ničeho, a to ani přes zaslanou předžalobní upomínku (prokázáno upomínkou ze dne 16. 12. 2020 a předžalobní upomínkou ze dne 26. 5. 2021 včetně podacího archu). 6. Po právní stránce soud postupoval dle ustanovení § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla (dále jen„ zákon“), dle něhož vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit [žalobkyni] příspěvek za každý den porušení povinnosti dle § 1 odst. 2 zákona, tj. mít sjednané pojištění odpovědnosti. Dle § 4 odst. 3 zákona se výše příspěvku vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Dle § 4 odst. 4 zákona je pak osoba povinná k zaplacení příspěvku povinna zaplatit [žalobkyni] náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Podle ustanovení § 4 odst. 5 zákona výši denní sazby příspěvku, druhy vozidel pro účely denní sazby příspěvku a výši nákladů [žalobkyně] spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle odstavce 4 stanoví Ministerstvo financí vyhláškou. Dle § 2 odst. 1 písm. h) vyhlášky Ministerstva financi č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, činí denní sazba příspěvku za osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3 65 Kč. Dle § 2a vyhlášky výše nákladů [žalobkyně] [anonymizována dvě slova] spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla činí částku 300 Kč. Dle ustanovení § 4 odst. 6 zákona povinnost zaplatit příspěvek a náklady [žalobkyně] podle odstavce 4 zaniká, pokud [žalobkyně] do 1 roku ode dne vzniku povinnosti zaplatit příspěvek neodešle osobě povinné k zaplacení příspěvku výzvu k zaplacení příspěvku podle odstavce 7, jde-li o osobu zapsanou jako vlastník či provozovatel vozidla v registru silničních vozidel. V ostatních případech lhůta 1 roku nezačne běžet dříve, než se [žalobkyně] prokazatelně dozví, kdo je vlastníkem či provozovatelem vozidla. 7. Za shora uvedeného, kdy bylo prokázáno, že žalovaný byl v předmětném období vlastníkem nebo provozovatelem vozidla, ke kterému nebylo uzavřeno zákonné pojištění odpovědnosti za škodu, je tak povinen uhradit zákonný příspěvek nepojištěných žalobkyni a poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Proto soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku. K námitkám žalovaného soud uvádí, že odeslání výzvy k úhradě příspěvku bylo prokázáno informacemi České pošty o podání a doručení zásilky, když soud tento důkaz shledal dostatečným vzhledem k tomu, že žalobkyně je subjektem vymáhajícím dlužné částky v obdobných věcech po stovkách a tisících povinných, a proto by dle soudu požadavek na předložení konkrétní dodejky představoval přílišný formalismus ze strany soudu. Výzva pak obsahovala všechny zákonné náležitosti, což bylo prokázáno její rubovou stranou, na níž je uvedena citace z příslušných ustanovení zákona č. 168/1999 Sb. včetně zákonného ustanovení, že v případě nezaplacení příspěvku se lze jeho zaplacení domáhat soudní cestou. Soud má tak za to, že žalovaný byl tímto způsobem s možností podání žaloby dostatečně seznámen a poučen. Zprávou Policie ČR bylo prokázáno, že vozidlo nebylo v rozhodné době hlášeno jako odcizené, a tedy se na něj vztahovala povinnost mít uzavřené odpovědnostní pojištění. Protože žalovaný nezaplatil v termínu splatnosti, dostal se tak dnem následujícím po dni splatnosti do prodlení. O příslušenství rozhodl soud podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012, občanský zákoník, a podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta první o.s.ř., když neshledal důvody pro její prodloužení. 8. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla v řízení plně úspěšná a náleží ji plná náhrada účelně vynaložených nákladů řízení a náhrady za daň z přidané hodnoty, jelikož advokát žalobkyně je plátcem této daně. Konkrétně má žalobkyně nárok na náhradu částky: -) 400 Kč (zaplacený soudní poplatek), -) Advokát žalobkyně učinil v řízení celkem pět úkonů právní služby: příprava a převzetí zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a/ vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu), výzva k plnění (§ 11 odst. 1 písm. d/ vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu), návrh ve věci samé (§ 11 odst. 1 písm. d/ adv. tarifu), účast na jednání soudu dne 17. 12. 2021 a dne 11. 2. 2022 (§ 11 odst. 1 písm. g/ vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu) o) Mimosmluvní odměna za tři úkony právní služby činí do podání návrhu (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé) 3 x 200 Kč (§ 14b odst. 1 písm. c) bod 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu). o) Mimosmluvní