5 C 9/2022-277 — Okresní soud v Kutné Hoře

1. Žalobci se podanou žalobou (ve spojení s částečným zpětvzetím a změnou žaloby učiněnými při jednání dne [datum], o nichž bylo rozhodnuto usnesením ze dne 14. 9. 2022, č.j. 5 C 9/2022-229) domáhali nahrazení projevu vůle specifikovaného ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnili tím, že jsou na základě rozhodnutí žalované, resp. jejích právních předchůdců, tzv. oprávněnými osobami podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o půdě“). Žalobci či jejich právní předchůdci uplatnili u žalované restituční nároky dle zákona o půdě již v roce 1992, přičemž tyto nebyly dosud uspokojeny. Žalovaná dlouhodobě porušuje zákonnou povinnost evidovat restituční nároky žalobců ve správné výši a tyto záměrně podhodnocuje, ačkoliv minimálně od roku 2008 ví o existenci dobové územně plánovací dokumentace týkající se původních pozemků mající vliv na výši restitučních nároků. Žalovaná, pro kterou je ocenění původních nevydaných pozemků dle dobové územně plánovací dokumentace nevýhodné, odmítla k žádosti žalobců přecenění jejich nároků a přihlášky žalobců ve veřejných nabídkách zneplatnila z důvodu nedostatečné výše jimi uplatněných nároků. Žalovaná přihlášky žalobců vyřadila pro nedostatečnou výši restitučních nároků z veřejných nabídek i poté, co žalobci žalované předložili vlastní znalecký posudek na ocenění původních pozemků, kterým byly jejich restituční nároky oceněny ve správné výši. Ačkoliv tak jednotliví žalobci vyvíjeli snahu o získání náhradních pozemků ve veřejných nabídkách, nemohli být úspěšní, neboť žalovaná eviduje výši nároků žalobců ve výši mnohonásobně nižší. Žalovanou bylo na uspokojení restitučních nároků žalobkyni a) dosud poskytnuto plnění ve výši 130 919,40 Kč a každému z ostatních žalobců plnění ve výši 86 293,16 Kč. Restituční nároky žalobců tak dosud nebyly žalovanou uspokojeny v rozsahu 2 786 434,60 Kč svědčícím žalobkyni a), v rozsahu 722 333,84 Kč svědčícím žalobci b), v rozsahu 676 537,84 Kč svědčícím žalobci c) a v rozsahu 676 537,84 Kč v rozsahu svědčícím žalobkyni d). Žalovaná tak nesprávnou evidencí výše restitučních nároků ztěžuje uspokojení žalobců a dopouští se proto při jejich uspokojování liknavého a svévolného postupu, neboť ohledně skutečné výše nároků nereflektuje žalobci předložený znalecký posudek ani dosavadní judikaturu v obdobných věcech. Žalovaná, která ani sama neučinila kroky ke správnému ocenění nároků, vůči žalobcům postupuje diskriminačně a nesnáze při uspokojování restitučních nároků přesouvá na žalobce. Žalobci proto podali žalobu, neboť při podhodnocení výše jejich nároků neexistuje jiná možnost jejich uspokojení převodem náhradních pozemků. 2. Žalovaná namítala, že o nárocích žalobců či jejich právní předchůdců bylo rozhodováno v letech 1997 až 2013. Zprvu tak žalované nebyla známa územně plánovací dokumentace vztahující se k původním pozemkům ani judikatura, na kterou žalobci odkazovali. Judikatura přitom ani nevychází z reálných základů a restituentům jsou na jejím základě vydávány majetky vyšší hodnoty, než jim byly odebrány, neboť o zhodnocení původních nemovitostí se zasloužil mnohdy až stát. Jde-li o původní pozemky v této projednávané věci, minimálně pozemek PK 588, k.ú. Ryzyně, nemohl být oceněn jakožto pozemek stavební, neboť v dobové územně plánovací dokumentaci byl označen jako nezastavitelný, přičemž i z dobových leteckých snímků je patrno, že pozemek zemědělským účelům sloužil ještě dlouhou dobu po odnětí původním vlastníkům. Jeho ocenění žalobci jako pozemek stavební tak bylo účelové. Žalobci se navíc s přeceněním jejich nároku na žalovanou obrátili až dne [datum], a proto ani nemohli být dříve při evidování restitučních nároků v původní výši ve veřejných nabídkách úspěšní. Žalobci tak byli ve věci nesouhlasu s oceněním výše jejich restitučních nároků pasivní po dobu delší 20 let. Nadto je třeba poukázat, že část nároků byla některými žalobci postoupena třetím osobám a tyto by se již v přecenění nároků neměly zohlednit. Nebylo pak povinností žalované restituční nároky žalobců přecenit dle jejich požadavků, neboť ty vzhledem k výše uvedenému nemohly odpovídat realitě. Žalovaná při dlouhodobé nečinnosti žalobců namítla i promlčení práva na jejich přecenění. V průběhu řízení pak sama nechala restituční nároky žalobců přecenit a připustila, že restituční nárok žalobkyně a) dosud nebyl uspokojen v částce 925 748,10 Kč, žalobce b) v částce 374 307,89 Kč, žalobce c) v částce 338 892,88 Kč a žalobkyně d) v částce 339 821,61 Kč. Před tímto přeceněním byly restituční nároky žalobců v téměř plné tehdy evidované výši uspokojeny, přičemž ani žalobci k uspokojení svých nároků nevyvíjeli v průběhu let dostatečnou aktivitu a tuto začali vyvíjet až v roce 2021 před podáním žaloby. Proto nelze dovodit prvky liknavosti a svévole na straně žalované při uspokojování restitučních nároků žalobců. S ohledem na uvedené navrhla žalobu zamítnout, neboť při nesprávném ohodnocení restitučních nároků, jak je vyčíslili žalobci, by mohly být vydáním náhradních pozemků jejich nároky přečerpány. 3. Účastníci v průběhu řízení učinili nespornou hodnotu každého jednotlivého pozemku, který má být dle výroku I. bod 4. převeden do vlastnictví žalobců, přičemž celková hodnota těchto pozemků činí 276 010,30 Kč. Soud vzal proto tvrzení účastníků o hodnotě náhradních pozemků za své skutkové zjištění (ustanovení § 120 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o.s.ř.“). 4. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti: 5. Rozhodnutím Magistrátu hlavního města Prahy, Pozemkového úřadu, ze dne [datum], PÚ [číslo], bylo rozhodnuto, že [jméno] [příjmení] (k id. [číslo]), žalobce b) (k id. [číslo]), žalobkyně d) (k id. [číslo]), [jméno] [příjmení] (k id. [číslo]), žalobkyně a) (k id. [číslo]) a žalobce c) (k id. [číslo]) nejsou vlastníky pozemku PK 478 a části pozemku PK 535 o výměře 19 950 m2 v obci hl. m. [obec], katastrálním území Ruzyně (prokázáno citovaným rozhodnutím). 6. Rozhodnutím Magistrátu hlavního města Prahy, Pozemkového úřadu, ze dne [datum], PÚ [číslo], bylo rozhodnuto, že [jméno] [příjmení] (k id. [číslo]), žalobce b) (k id. [číslo]) a žalobkyně a) (k id. [číslo]) nejsou vlastníky pozemku PK [číslo] a pozemku PK [číslo] v obci hl. m. [obec], katastrálním území Ruzyně (prokázáno citovaným rozhodnutím). 7. Rozhodnutím Magistrátu hlavního města Prahy, Pozemkového úřadu, ze dne [datum], PÚ [číslo], bylo rozhodnuto, že [jméno] [příjmení] (k id. [číslo]), žalobce b) (k id. [číslo]), žalobkyně d) (k id. [číslo]), [jméno] [příjmení] (k id. [číslo]), žalobkyně a) (k id. [číslo]) a žalobce c) (k id. [číslo]) nejsou vlastníky pozemku PK 544 v obci hl. m. [obec], katastrálním území Ruzyně (prokázáno citovaným rozhodnutím). 8. Rozhodnutím Magistrátu hlavního města Prahy, Pozemkového úřadu, ze dne [datum], PÚ [číslo], bylo rozhodnuto, že [jméno] [příjmení] (k id. [číslo]), žalobce b) (k id. [číslo]) a žalobkyně a) (k id. [číslo]) nejsou vlastníky pozemku PK 245 v obci hl. m. [obec], katastrálním území Ruzyně (prokázáno citovaným rozhodnutím). 9. Rozhodnutím Magistrátu hlavního města Prahy, Pozemkového úřadu, ze dne [datum], PÚ [číslo], bylo rozhodnuto, že [jméno] [příjmení] (k id. [číslo]), žalobce b) (k id. [číslo]) a žalobkyně a) (k id. [číslo]) nejsou vlastníky pozemku PK [číslo] a části pozemku PK [číslo] o výměře 2 653 m2 v obci hl. m. [obec], katastrálním území Ruzyně (prokázáno citovaným rozhodnutím). 10. Rozhodnutím Magistrátu hlavního města Prahy, Pozemkového úřadu, ze dne [datum], PÚ [číslo], bylo rozhodnuto, že [jméno] [příjmení] (k id. [číslo]), žalobce b) (k id. [číslo]) a žalobkyně a) (k id. [číslo]) nejsou vlastníky pozemku PK [číslo], pozemku PK [číslo], části pozemku PK [číslo] o výměře 29 m2, pozemku PK [číslo] a pozemku PK [číslo] v obci hl. m. [obec], katastrálním území Ruzyně (prokázáno citovaným rozhodnutím). 11. Rozhodnutím Ministerstva zemědělství - Pozemkový úřad Praha ze dne [datum], PÚ [číslo], bylo rozhodnuto, že [jméno] [příjmení] (k id. [číslo]), žalobce b) (k id. [číslo]), žalobkyně d) (k id. [číslo]), [jméno] [příjmení] (k id. [číslo]), žalobkyně a) (k id. [číslo]) a žalobce c) (k id. [číslo]) nejsou vlastníky části pozemku PK 588 o výměře 5 677 m2 v obci hl. m. [obec], katastrálním území Ruzyně (prokázáno citovaným rozhodnutím). 12. Rozhodnutím Ministerstva zemědělství - Pozemkový úřad Praha ze dne [datum], PÚ [číslo], bylo rozhodnuto, že [jméno] [příjmení] (k id. [číslo]), žalobce b) (k id. [číslo]), žalobkyně d) (k id. [číslo]), [jméno] [příjmení] (k id. [číslo]), žalobkyně a) (k id. [číslo]) a žalobce c) (k id. [číslo]) nejsou vlastníky části pozemku PK 588 o výměře 2 464 m2 v obci hl. m. [obec], katastrálním území Ruzyně (prokázáno citovaným rozhodnutím). 13. Rozhodnutím Státního pozemkového úřadu - Krajského pozemkového úřadu pro hl. m. Prahu ze dne [datum], PÚ [číslo], bylo rozhodnuto, že [jméno] [příjmení] (k id. [číslo]), žalobce b) (k id. [číslo]),