8 C 348/2021-107 — Okresní soud v Kutné Hoře

1. Žalobci se domáhali vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost vyklidit nemovitosti uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku (dále jen "předmětnou nemovitost"), což odůvodnili tím, že žalovaný předmětnou nemovitost užívá bez právního důvodu. Žalobci uvádějí, že pro žalovaného zajistili nové bydlení, a to byt na adrese [adresa žalovaného] (dále jen„ náhradní bydlení“) a jsou ochotni žalovanému pomoci se stěhováním do tohoto bytu. 2. Žalovaný na svoji obranu uvedl, že se vyklizení příčí dobrým mravům, neboť v minulosti daroval žalovaným značný majetek, stěhování by pro něj znamenalo velkou fyzickou ale i psychickou zátěž, z nového bydlení, které od něj nabyla darem žalobkyně v záhlaví ad. b) uvedená, by se musel z jejího rozmaru odstěhovat, protože tento byt sám již nevlastní, že se v předmětné nemovitosti staral o svou nemocnou matku (babičku žalobců) a svou nemocnou sestru (matku žalobců), které byli spoluvlastnicemi předmětné nemovitosti před žalobci, dále že existuje věcné břemeno doživotního užívání předmětné nemovitosti, a to na základě jeho ústní dohody s matkou žalobců. Naznačil i vydržení věcného břemene doživotního užívání předmětné nemovitosti. 3. Soud provedl dokazování v rozsahu nezbytném pro vydání tohoto rozhodnutí a shledal, že žaloba je důvodná. Z příloh žaloby (zejm. z výpisu z katastru nemovitostí), jakož i tvrzení žalobců, jemuž žalovaný neodporoval, vzal soud za prokázané, že žalovaný užívá předmětnou nemovitost, jež je ve spoluvlastnictví žalobců, kdy každý z žalobců vlastní právě jednu třetinu předmětné nemovitosti. [příjmení] je i tvrzení, že byt, který je náhradním bydlením převedl žalovaný v minulosti darem na žalobkyni v záhlaví ad. b) uvedenou. 4. Přestože byl proveden důkaz všemi listinami ve spise založenými, stěžejními listinami byly notářský zápis JUDr. [jméno] [příjmení] ze dne 14. 4. 2016, č. j. N 82/2016, NZ [číslo], na základě kterého nabyli žalobci spoluvlastnictví k předmětné nemovitosti od matky žalovaného (babičky žalobců) a sestry žalovaného (matky žalobců), dále předžalobní výzva k vystěhování nemovitosti ze dne [datum], ve které byl žalovaný právním zástupcem žalobců vyzván k vyklizení předmětné nemovitosti, bylo mu nabídnuto náhradní bydlení, jakož i pomoc s přestěhováním do tohoto náhradního bydlení. Z fotografií náhradního bydlení soud zjistil stav tohoto náhradního bydlení a seznal, že náhradní bydlení je dostatečně vybaveno nábytkem k okamžitému nastěhování a že prostředí tohoto náhradního bydlení je vzhledné a čisté. Z provedeného výslechu svědkyně [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa žalobce, žalobkyně a žalovaného], že svědkyně neví, na základě jakého právního titulu žalovaný užívá předmětné nemovitosti, ani nevěděla, kým a jestli bylo žalovanému dovoleno v předmětné nemovitosti dožít. Z provedeného výslechu svědka [příjmení] [jméno] [příjmení], notáře, [IČO], soud zjistil, že tento nemohl vypovídat v otázce, zda s ním žalovaný hovořil o tom, zda by si neměl dožití v předmětné nemovitosti zajistit věcným břemenem, neboť tato informace souvisí s povinností jeho mlčenlivosti. 5. Z provedených důkazů soud zejména nemá za prokázané, že by sestra žalobce (matka žalobců) udělila žalobci souhlas s doživotním užíváním předmětné nemovitosti, či ústní smlouvou zamýšlela zřídit věcné břemeno doživotního užívání k předmětným nemovitostem, neboť tato skutečnost z žádného navrženého důkazu nevyplývá, a to ani z výslechu obou výše uvedených svědků, naopak vyplývá pouze z tvrzení žalovaného. 6. Zjištěný skutkový stav soud posoudil následujícím způsobem po stránce právní: <i>7. Podle § 555 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. dále jen „o. z.“) se právní jednání posuzuje podle svého obsahu.</i> <i>8. Podle § 560 o. z. písemnou formu vyžaduje právní jednání, kterým se zřizuje nebo převádí věcné právo k nemovité věci, jakož i právní jednání, kterým se takové právo mění nebo ruší.</i> <i>9. Podle § 151o odst. 1 zákona [číslo] věcná břemena vznikají písemnou smlouvou, na základě závěti ve spojení s výsledky řízení o dědictví, schválenou dohodou dědiců, rozhodnutím příslušného orgánu nebo ze zákona. Právo odpovídající věcnému břemeni lze nabýt také výkonem práva (vydržením); ustanovení § 134 zde platí obdobně. K nabytí práva odpovídajícího věcným břemenům je nutný vklad do katastru nemovitostí.</i> <i>10. Dle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>11. Dle § 1260 odst. 1 o. z. se služebnost nabývá smlouvou, pořízením pro případ smrti nebo vydržením po dobu potřebnou k vydržení vlastnického práva k věci, která má být služebností zatížena. Ze zákona nebo rozhodnutím orgánu veřejné moci se služebnost nabývá v případech stanovených zákonem.</i> 12. Ohledně tvrzení žalobce, že vyklizení nemovitosti je proti dobrým mravům, soud uvádí, že soud nepovažuje situaci, kdy žalobci jsou spoluvlastníci předmětné nemovitosti, kdy žalovanému bylo nabídnuto náhradní bydlení i nápomoc se stěhováním do tohoto náhradního bydlení, za příčící se dobrým mravům. Je to právě žalovaný, který se vlastním právním jednáním uvedl do nastalé situace, pokud žalovaný zamýšlel své majetkové poměry upravit jiným způsobem (např. nedarovat byt, který je náhradním bydlením žalobkyni v záhlaví ad. b) uvedené, či zřídit věcné břemeno k předmětné nemovitosti) měl tak učinit, dokud tak učinit mohl. Za nastalé situace, do které se žalovaný uvedl vlastním právním jednáním/nejednáním, není možné omezovat vlastnické právo žalobců a zasahovat do jejich právní jistoty způsobem, který žalovaný navrhuje, a to zejména, když se žalovanému nepodařilo prokázat skutečnosti uvedené v ods. 5 tohoto rozsudku. 13. Pro úplnost soud uvádí, že žalovaným uvedené Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 6/2009 se zabývá pouze otázkou, zda je možné žalobu na vyklizení bytu pro rozpor s dobrými mravy zamítnout, přičemž si na tuto otázku odpovídá kladně. S tímto názorem se místní soud ztotožňuje, nicméně nemá za to, že je dán rozpor s dobrými mravy, tedy tento rozsudek nelze na věc aplikovat, to obdobně platí i o žalovaným uvedeném nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 2103/20, kdy ve věci řešené tímto nálezem je navíc rozhodujícím argumentem skutečnost, že žalobce využil situace, kdy by bez prodloužení nájemní smlouvy žalovaný ztratil právo na příspěvek na bydlení a dokonce by musel část již obdrženého příspěvku na bydlení vracet. Ze spisu a provedeného dokazování neplyne, že takovou či obdobnou formu nátlaku žalobci na žalovaného vyvíjejí, ostatně ji ani nemají k dispozici. 14. Ohledně tvrzení žalobce, že vydržel věcné břemeno doživotního užívání nemovitosti, soud uvádí, že pokud někdo hodlá činit právní úkon, podle něhož by měl být zavázán nejen on sám, ale všichni následující vlastníci a uživatelé nemovitosti, musí si být při zachování obvyklé opatrnosti vědom toho, že takové následky pouhá ústní dohoda nemůže mít. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 5. 2002, sp. zn. 22 Cdo 721/2002). Stejně tak si musí být tohoto vědom i ten, kdo z takového právního úkonu pro sebe dovozuje práva (žalovaný). Oprávněná držba věcného práva k nemovitosti nemůže v zásadě vycházet z ústní smlouvy o jeho zřízení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1178/96, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. října 2006, sp. zn. 22 Cdo 2241/2005). Na základě judikatury uvedené v tomto odstavci soud uzavírá, že žalovaný nemohl na základě ústní smlouvy o zřízení věcného práva k cizí nemovitosti věcné právo (věcné břemeno) vydržet, když nemohl být v dobré víře ohledně oprávněnosti své držby. 15. Právní jednání se dle § 555 o. z. posuzuje dle svého obsahu. Pro úplnost soud nevylučuje, že tvrzený souhlas sestry žalovaného (matky žalobců) s užíváním předmětné nemovitosti žalovaným, mohl mít závazkovou povahu, např. v podobě výprosy nebo jiné smlouvy. I pokud by existoval takový závazkový právní vztah, působil by tzv. inter partes, tedy vázal by pouze smluvní strany, nikoliv nabyvatele předmětné nemovitosti, tedy žalobce. 16. Ohledně tvrzení žalobce, že bylo ústně zřízeno věcné břemeno doživotního užívání předmětné nemovitosti, soud upozorňuje na ust. § 560 o. z., dle kterého právní jednání, kterým se zřizuje věcné právo k nemovité věci, vyžaduje písemnou formu. Nedodržení písemné formy má za následek absolutní neplatnost takového právního jednání ve smyslu § 580 o. z. Není zcela zjevné, k jakému dni žalovaný datuje vznik věcného břemene, soud tak pro úplnost uvádí, že i dle ust. § 151o zákona [číslo] věcná břemena mohla vzniknout jen na základě písemné smlouvy, kdy nedodržení písemné formy bylo rovněž příčinou pro neplatnost smlouvy. Tedy i v případě, pokud by se žalovanému podařilo prokázat skutečnosti uvedené v odst. 5 tohoto rozsudku, by věcné právo na doživotní užívání předmětné nemovitosti žalovaným nemohlo vznikno