12 C 163/2022-49 — Okresní soud v Kutné Hoře

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 3 ve spojení s ustanovením § 153b zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.”). 2. Předmětem řízení byl nárok žalobce na zaplacení celkové částky 577 655,87 Kč s příslušenstvím z titulu neplnění platebních povinností ze smluv o zápůjčce ze dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum]; žalovaná svůj dluh vůči žalobci uznala co do důvodu i výše dohodou o zaplacení ze dne [datum], kde se zavázala jej splatit do [datum], neuhradila však ničeho. 3. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou své mezinárodní příslušnosti za situace, kdy žalovaná je subjektem cizího práva, když tato skutečnost zakládá cizí prvek ve smyslu nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) číslo 1215/2012 (dále jen„ nařízení Brusel I bis“), a dospěl k závěru, že zdejší soud je s ohledem na úpravu obsaženou v čl. 18 odst. 2 nařízení Brusel I bis mezinárodně příslušným ve věci rozhodnout, když žalovaná má adresu na území České republiky. Rozhodným právem je pak právo české (dle článku 6 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne [datum] o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (nařízení Řím I.). 4. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na den [datum]. Žalované bylo dne [datum] do vlastních rukou doručeno předvolání k tomuto jednání a žalovaná byla v předvolání poučena o skutečnosti, že pokud se k jednání bez důvodné a řádné omluvy nedostaví a navrhne-li to na jednání strana žalující, bude soud pokládat tvrzení obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkajících se sporu, za nesporná a na tomto základě může o žalobě rozhodnout rozsudkem pro zmeškání. 5. Žalovaná se k uvedenému jednání bez omluvy nedostavila, žaloba jí byla doručena dne [datum] a žalobce, který se k jednání dostavil, navrhl vydání rozsudku pro zmeškání. Soud proto vyšel z tvrzení uvedených v žalobě jako z tvrzení nesporných a na jejich základě rozhodl v souladu s žalobním návrhem, neboť se nejedná o věc, ve které by nebylo možné uzavřít a schválit smír dle § 99 odst. 1 o. s. ř., nárok žalobce uplatněný žalobou není v rozporu s žádnou kogentní občanskoprávní normou. Podle ustanovení §153b odst. 3 o. s. ř. rozsudek pro zmeškání totiž nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2 o. s. ř.). 6. V dané věci se jedná o spor z titulu neplnění platebních povinností vyplývajících ze smluv o zápůjčce, je proto nepochybné, že předmětem tohoto řízení jsou subjektivní majetková práva, jimiž mohou účastníci (jejich nositelé) podle jejich povahy i podle příslušných zákonných předpisů volně nakládat, o nichž se rozhoduje ve sporném řízení, a ve kterém tedy účastníci mohou uzavřít smír. Ke shora uvedeným závěrům dospěl Nejvyšší soud ČR ve věci sp. zn. 30 Cdo 641/2005. Nejedná se o konstitutivní rozhodnutí, ale soud právně závazným způsobem deklaruje povinnosti žalované, jež jí vnikly z uvedeného titulu. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal plně úspěšnému žalobci náhradu nákladů řízení v celkové výši 77 271,17 Kč, která sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 28 883 Kč, z odměny za zastupování účastníka advokátem podle § 6 odst. 1, § 7 bod 6., § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) z tarifní hodnoty ve výši 577 655,87 Kč sestávající z částky 10 620 Kč za každý ze 3,5 úkonů právní služby (příprava a převzetí věci, sepis žaloby, jednoduchá výzva k plnění, účast na jednání soudu konaném dne [datum]), z částky 1 200 Kč představující paušální náhradu hotových výdajů za 4 citované úkony právní služby podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, dále z náhrady cestovních výdajů ve výši 1 120,22 Kč, vynaložených v souvislosti s cestou zástupce k jednání soudu z [obec] do [obec] a zpět (při ujetých 140 km osobním automobilem zn. Opel, při průměrné spotřebě 6,8 l na 100 km, ceně paliva 41,20 Kč a základní sazbě náhrady 5,20 Kč za 1 km jízdy), z náhrady za ztrátu času v trvání 5 × 30 minut v částce 500 Kč podle § 14 a. t. a daně z přidané hodnoty v sazbě 21 % stanovené ze základu ve výši 39 990,22 Kč částkou 8 397,95 Kč, neboť zástupce žalobce je plátcem DPH. 8. Povinnost k p lnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.) O splatnosti náhrady nákladů řízení k rukám zástupce žalobce soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř.; zjevná nesprávnost ve výroku II. oproti protokolu o vyhlášení rozsudku spočívající v určení platebního místa byla opravena opravným usnesením ve smyslu § 164 o. s. ř., jehož písemné vyhotovení bylo zapracováno do písemného vyhotovení tohoto rozsudku.