4 C 19/2024-14 — Okresní soud v Kutné Hoře

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.”). 2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 810 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení za období od ledna 2023 do června 2023. 3. Soud v této věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř. 4. Ve věci soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalovaný byl v období měsíce říjen leden 2023 až červen 2023 poplatníkem televizního poplatku, neboť jako odběratel elektrické energie na výzvu ze dne 27. 5. 2019 žalobkyni neoznámil a neprokázal, že není držitelem televizního přijímače, a byl proto žalobkyní zařazen do příslušné evidence poplatníků televizního poplatku (prokázáno výzvou k objasnění neplacení poplatku včetně dodejky a potvrzením o přihlášení do evidence a oznámením o zařazení do evidence). Svou povinnost hradit poplatek za shora uvedené období však neplnil, proto jej žalobkyně vyzvala k zaplacení částky v celkové výši 810 Kč, tj. za každý měsíc 135 Kč (prokázáno včetně dodejky). Do dnešního dne žalovaný na pohledávku ničeho nezaplatil. 5. Podle § 2 odst. 3 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, ze zařízení technicky způsobilého k individuálně volitelné reprodukci rozhlasového i televizního vysílání se platí rozhlasový poplatek i televizní poplatek. 6. Podle § 3 odst. 4 zákona č. 348/2005 Sb., jestliže je fyzická osoba nebo právnická osoba, která není přihlášena v evidenci poplatníků rozhlasového poplatku nebo v evidenci poplatníků televizního poplatku, odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, považuje se za poplatníka rozhlasového a televizního poplatku s povinností platit, pokud Českému rozhlasu nebo České televizi (dále jen„ provozovatel vysílání ze zákona“) po jejich písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení této výzvy. Součástí výzvy musí být poučení o následcích neprokázání opaku v takto stanovené lhůtě. 7. Podle § 6 zákona č. 348/2005 Sb. činí měsíční výše televizního poplatku 135 Kč. 8. Podle § 7 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb. je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do 15. dne každého kalendářního měsíce. První platba rozhlasového nebo televizního poplatku je splatná nejpozději do 15. dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem. 9. Podle § 10 zákona č. 348/2005 Sb. nezaplatí-li poplatník včas rozhlasový nebo televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. 10. Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) může po dlužníkovi, který je v prodlení se splacením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Soud shledal, že žalovanému vznikla dle zák. č. 348/2005 Sb. povinnost zaplatit televizní poplatek v celkové výši 810 Kč a ani přes výzvu žalobkyně tuto částku neuhradil, žaloba byla z uvedených důvodů shledána jako důvodná a bylo jí proto zcela vyhověno. Jelikož je žalovaný v prodlení s plněním peněžitého dluhu, náleží žalobkyni dle § 1970 o.z. též požadovaný úrok z prodlení v zákonné výši vždy od prvého dne prodlení s každou jednotlivou platbou televizního poplatku, který byl žalobkyní kapitalizován ke dni 15.11. 2023. 12. Soud proto žalobě vyhověl tak, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku. 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 500 Kč. Náhradu nákladů řízení soud stanovil v souladu s nálezem Ústavního soudu I. ÚS 3768/14 ze dne 6.2.2015, kde byl vysloven názor, že v případě žalobkyně není nárok na náhradu nákladů řízení za zastoupení advokátem. Nicméně žalobkyně v řízení uhradila soudní poplatek ve výši 400 Kč a učinila jeden úkon, a to podání žaloby jako nezastoupený účastník ve věci podané na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech dle § 2 odst. 1 vyhlášky 254/2015 Sb. a náleží ji tedy 100 Kč za tento úkon.