5 C 382/2023-66 — Okresní soud v Kutné Hoře

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zaplacení žalované částky s odůvodněním, že účastníci spolu žili jako druh a družka od roku 2006 do roku 2023, kdy žalovaná opustila společnou domácnost na adrese , adresa, , poté, co v místě společného bydliště došlo dne , datum, k incidentu, který byl z absurdního podnětu žalované předmětem přestupkového řízení u , právnická osoba, , adresa, . Žalobce dne , datum, ve prospěch žalované jako povinné osoby zaplatil částku , částka, na účet soudního exekutora , tituly před jménem, , jméno FO, (Exekutorský úřad v Benešově) v exekučním řízení vedeném proti žalované na základě elektronického platebního rozkazu Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne , datum, , č.j. EPR 137269/2015-7. Plněním žalobce na její výlučný dluh se tak žalovaná bezdůvodně obohatila, přičemž vzhledem ke společnému soužití účastníků počala běžet promlčecí lhůta až ukončením společné domácnosti účastníků. Žalovaná byla opakovaně vyzývána k zaplacení dlužné částky, mj. předžalobní výzvou, která byla žalované doručena dne , datum, a stanovila žalované lhůtu k plnění do sedmi dnů ode dne doručení výzvy.2. Žalovaná potvrdila, že účastníci spolu žili jako druh a družka od roku 2006 do roku 2022, kdy z důvodu neshod došlo na určitou dobu k odluce partnerů, přičemž po obnově soužití žili ve společné domácnosti do ledna 2023. Dále nepopírala, že dne , datum, byl uhrazen dluh vzniklý v souvislosti s nemovitostmi v Čáslavi, které jsou jejím výlučným vlastnictvím, jelikož její otec nehradil za služby spojené s užíváním nemovitostí. Úhrada dluhu byla ovšem účastníky považována za součást jejich běžných výdajů společné domácnosti a nebylo uvažováno o tom, že částka na úhradu dluhu je poskytována jako vratná zápůjčka, kterou by byla žalovaná povinna žalobci vrátit. Tento návrh byl iniciován žalobcem, aby žalovaná nebyla nucena dluh splácet dlouhodobými srážkami. Dohoda odpovídala přirozeným majetkovým vztahům mezi účastníky. Náklady na domácnost totiž hradili oba účastníci a nebylo rozlišováno, co je kterým z partnerů hrazeno, neboť s penězi hospodařili společně. Provedením úhrady byla věc považována za vyřízenou, jelikož o nenavrácení těchto peněžních prostředků panovala dohoda. Žalobce přitom začal zaplacení shora uvedené částky požadovat až po rozvratu jejich soužití a ukončení společné domácnosti. Žalovaná proto navrhla, aby byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta.3. Soud provedl důkazy listinami, které předložili účastníci k prokázání svých tvrzení, a výslechem žalované, z nichž zjistil následující skutečnosti:4. Elektronickým platebním rozkazem Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne , datum, , č.j. EPR 137269/2015-7, který nabyl právní moci dne , datum, , byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni , právnická osoba, ., v rozhodnutí uvedenou částku včetně příslušenství a náhradu nákladů řízení (prokázáno citovaným elektronickým platebním rozkazem). K vedení exekuce dle uvedeného elektronického platebního rozkazu byla zdejším soudem pověřena soudní exekutorka , tituly před jménem, , jméno FO, , Exekutorský úřad , adresa, (prokázáno usnesením zdejšího soudu ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, ). Žalobce ze svého bankovního účtu odeslal dne , datum, na účet soudní exekutorky , tituly před jménem, , jméno FO, č. , č. účtu, částku , částka, na dluh vymáhaný dle shora uvedeného elektronického platebního rozkazu (prokázáno náhledem z internetového bankovnictví žalobce a potvrzením o provedené platbě ze dne , datum, ).5. Žalobce vyzval žalovanou nejprve e-mailem a následně prostřednictvím svého zástupce předžalobní výzvou k zaplacení částky , částka, s lhůtou k plnění do sedmi dnů ode dne doručení předžalobní výzvy, která byla žalované doručena dne , datum, (prokázáno e-mailem ze dne , datum, a předžalobní výzvou ze dne , datum, včetně potvrzení z datové schránky).6. Žalovaná při výslechu uvedla, že za jejím dluhem stál její otec, který odebíral elektřinu i po ukončení jejího oficiálního odběru, o čemž neměla ponětí. Vzhledem k tomu, že ale byla vlastnicí nemovitosti a odběr byl napsaný na ní, za vzniklý dluh za odebranou elektřinu odpovídala sama. V srpnu 2017 se přibližně dva měsíce po narození druhé dcery účastníků žalobce sám nabídl, že dluh uhradí. Žalobci o svém dluhu a s tím spojenými srážkami zřejmě řekla. Bylo to ze strany žalobce naprosto spontánní, o uhrazení dluhu či finanční výpomoc jej nežádala. Ihned jej ovšem upozornila na to a zdůraznila žalobci, že peníze za uhrazený dluh mu nevrátí. Žalobci poskytla údaje nutné k úhradě a poté se o tom již spolu nebavili. Oba to brali jako jejich společný výdaj na spoření pro dcery, aby v budoucnu mohly nemovitosti v Čáslavi užívat k bydlení. Pokud měla být nějaká dohoda na vrácení peněz, taková panovala jen ve vztahu k otci žalované, který dluh zavinil, kdy žalovaná navrhovala, že zaplacení dluhu budou po jejím otci požadovat. Účastníci spolu žili přibližně 17 let, mají dvě dcery, vedli společnou domácnost (nejprve na , adresa, a poté v Mnichovicích), všechny záležitosti ohledně chodu domácnosti včetně finančního zabezpečení řešili společně. Zaplacený dluh tak považovali za jejich další společný výdaj. Tak jako žalobce uhradil dluh žalované, žalovaná zase platila jejich společnou dovolenou a podílela se na rekonstrukci a zařizování domácnosti v Mnichovicích, ačkoliv nemovitost byla výlučným vlastnictvím žalovaného.7. Po postupu dle § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), soud dospěl na základě zjištěných skutečností ke skutkovému závěru, že proti žalované byla na základě exekučního titulu - elektronického platebního rozkazu zdejšího soudu ze dne , datum, , č.j. EPR 137269/2015-7, vedena exekuce , tituly před jménem, , jméno FO, , Exekutorský úřad , adresa, . Žalovaný zaplatil dne , datum, ze svého účtu částku , částka, na účet shora uvedené soudní exekutorky. Žalovanou k vrácení dlužné částky vyzval v září 2019 e-mailem i předžalobní výzvou zaslanou jeho zástupcem s lhůtou k plnění. Výše uvedené skutkové závěry se podávají z provedených listinných důkazů a mezi účastníky o nich nebylo sporu. Zabýval-li se soud dále skutečnostmi vyplývajícími z výpovědi žalované, zásadní skutečnosti, které měly být její výpovědí prokázány (dohoda, že žalobce nebude požadovat částku , částka, po žalované vrátit) nemají oporu v jiných provedených důkazech, než právě ve výpovědi žalované. Soud přitom musí dodat, že účastnický výslech je vždy důkazem podpůrným, neboť účastník řízení je zainteresován na výsledku řízení. Pokud výpověď žalované stran uzavření dohody o „darování“ částky zůstala v tomto směru osamocenou a nebyla podporována (ať již přímo či nepřímo) dalšími důkazy, musel soud věrohodnost výpovědi žalované brát s rezervou, a proto nemá ani za prokázané, že k uzavření takové dohody došlo. I pokud by ovšem soud dospěl k věrohodnosti výpovědi žalované a jí uváděné skutečnosti vzal za své, na právním hodnocení projednávané věci by se ničeho nezměnilo, jak je uvedeno dále.8. Soud zamítl návrh na účastnický výslech žalobce, neboť tento důkazní návrh byl učiněn po koncentraci řízení ve smyslu § 118b odst. 1 o.s.ř., přičemž důkaz by i vzhledem ke skutečnostem, které jím měly být prokázány, byl prováděn nadbytečně.9. Podle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.10. Podle § 2992 o.z. byl-li splněn dluh, a to i předčasně, nebylo-li uplatněno právo, ač uplatněno být mohlo, nebo učinila-li jedna osoba něco ve svém výlučném a osobním zájmu či na vlastní nebezpečí, nevzniká povinnost obohacení vydat; to platí i v případě, že jedna osoba obohatí druhou s úmyslem ji obdarovat nebo obohatit bez úmyslu právně se vázat.11. Podle § 2997 odst. 1 o.z. dlužník, který plnil dluh nežalovatelný nebo promlčený nebo takový, který je neplatný pro nedostatek formy, nemá právo na vrácení toho, co plnil. Právo na vrácení nemá ani ten, kdo jiného obohatil s vědomím, že k tomu není povinen, ledaže plnil z právního důvodu, který později nenastal nebo odpadl.12. Ze shora citovaného ustanovení § 2991 odst. 1 o.z. vyplývá obecné pravidlo, aby osoba, která se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatila, vydala ochuzenému, oč se obohatila. Ve druhém odstavci citovaného ustanovení je pak uveden demonstrativní výčet typických situací, kdy k bezdůvodnému obohacení dojde. V tomto výčtu je uvedena i situace, kdy se bez spravedlivého důvodu obohatí ten, za koho bylo jinou osobou plněno, ačkoliv měl plnit sám. Taková situace pak přímo dopadá i na zjištěný skutkový stav v této věci, neboť žalobce ve prospěch žalované, která byla exekučním titulem zavázána k plnění jím stanovené povinnosti a proti které byla vedena exekuce ke splněn