1 C 74/2026-23 — Okresní soud v Kutné Hoře

1. Žalobkyně se domáhá po žalovaném zaplacení částky ve výši , částka, s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že uzavřela s žalovaným dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru. Žalovaný čerpal úvěr částkou , částka, . Žalovaný měl úvěr splácet v pravidelných týdenních splátkách po , částka, (60 splátek). Dále byl sjednán souhrnný poplatek ve výši , částka, . Žalovaný na úvěr celkem zaplatil částku ve výši , částka, .2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním:Z listiny datované ke dni , datum, nazvané smlouva o spotřebitelském úvěru [včetně listin: formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru (včetně přílohy 1), historie úvěrových transakcí] soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu o úvěru. Žalovaný čerpal úvěr částkou , částka, . Žalovaný měl úvěr splácet v pravidelných týdenních splátkách po , částka, (60 splátek). Dále byl sjednán souhrnný poplatek ve výši , částka, . Žalobkyně žalovanému při podpisu smlouvy v hotovosti poskytla částku , částka, . Z předžalobní výzvy ze dne , datum, a podacího archu soud zjistil, že žalovaný byl vyzván, aby zaplatil dlužnou částku. Dle tvrzení žalobkyně žalovaný na úvěr uhradil , částka, .Dále soud provedl dokazování ke skutečnostem zjišťovaným z úřední povinnosti (soud neměl důvod pochybovat o skutečnosti, že ve věci jde o spotřebitelský úvěr), tj. zda a jakým způsobem žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru:Soud zjistil (v rámci sledovaného účelu dokazování) z listiny nazvané jako evidenční karta klienta (včetně listin: mzdový výměr za září 2021, mzdový výměr za srpen 2021), že žalobkyně uvedla do kolonek rodinný stav: svobodný, vzdělání, základní, zaměstnání: plný úvazek u , jméno FO, , právnická osoba, ., mzda: , částka, , životní výdaje na bydlení: , částka, , životní minimum na ověření: , částka, , nebankovní závazky: , částka, , jiné měsíční výdaje: , částka, , disponibilní zůstatek , částka, . Ze dvou mzdových výměrů žalovaného soud zjistil, že žalovaný měl za měsíce srpen a září 2021 průměrný měsíční čistý příjem ve výši , částka, a , částka, . Co se týče výdajů žalovaného, jednalo se jen o tvrzení, která nebyla žalobkyní prokazována.4. Na základě výše uvedených zjištění soud učinil závěr o pro rozhodnutí rozhodném skutkovém stavu věci:5. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu o úvěru. Žalovaný čerpal úvěr částkou , částka, . Žalovaný měl úvěr splácet v pravidelných týdenních splátkách po , částka, (60 splátek). Dále byl sjednán souhrnný poplatek ve výši , částka, . Žalobkyně žalovanému při podpisu smlouvy v hotovosti poskytla částku , částka, . Žalovaný byl vyzván, aby zaplatil dlužnou částku. Žalovaný na úvěr uhradil , částka, .Soud učinil také závěr o skutkovém stavu věci (tj. z výše uvedených zjištění) z hlediska procesu zkoumání úvěruschopnosti žalovaného:Žalobkyně uvedla do kolonek evidenční karty klienta rodinný stav: svobodný, vzdělání, základní, zaměstnání: plný úvazek u , jméno FO, , právnická osoba, ., mzda: , částka, , životní výdaje na bydlení: , částka, , životní minimum na ověření: , částka, , nebankovní závazky: , částka, , jiné měsíční výdaje: , částka, , disponibilní zůstatek , částka, . Žalovaný měl za měsíce srpen a září 2021 průměrný měsíční čistý příjem ve výši , částka, a , částka, . Nebyly prokázány výdaje žalovaného (krom výdajů na splátky jiného úvěru).6. Soud zjištěný skutkový stav právně posoudil následovně:7. Žalobkyně uzavírala smlouvu v postavení podnikatele [§ 420 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též „o. z.“) a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.)], jednalo se tedy o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o. z. Tím se tak na smlouvu neaplikuje pouze obecná právní úprava obsažená v občanském zákoníku, ale i úprava obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (v rozhodném znění).8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.9. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.10. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.11. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.12. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem, podle odst. 2 písm. b) poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1, podle odst. 4 poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.13. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.14. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.15. Soud se především zabýval otázkou, zda ze strany žalobkyně, coby poskytovatelky spotřebitelských úvěrů, byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného.16. Žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného nikoli řádně a nikoli dostatečně, tedy bez odborné péče (jak bude dále vysvětleno), měla mít důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Soud věc posuzoval i s ohledem na smysl § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, který ukládá poskytovateli úvěrů, aby zohledňoval práva a zájmy spotřebitele. Žalobkyně nedoložila, že by jakkoliv ověřovala výdaje žalovaného.17. Konečně žalobkyně pracovala jen s vybranými informacemi, nežádala výpisy z bankovního účtu žalovaného (ani netvrdila, že by žalovaný účet neměl), což též svědčí o laxním přístupu žalobkyně nejen k zájmům svým, ale zejména k zájmům (spotřebitele) žalovaného.18. Krajský soud v Praze uvedl ve svém rozhodnutí ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , že „ustanovení o povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele je normou s relativně neurčitou hypotézou a zákon již nestanoví taxativní výčet postupů, které musí být ze strany věřitele pro její naplnění provedeny. Odvolací soud si je taktéž vědom toho, že výklad dané normy by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů a také na žadatele o ně v souvislosti s povinností zákonem ukládanou. Nicméně, pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmů a dosavadního dluhového zatížení klienta (zejména pak již ve fázi vymáhání či insolvence podle dostupných databází), ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou především již zmíněné náklady na bydlení. Neověření uváděných výdajů implikuje účelovost ze strany žalobkyně - snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta.“19. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotř