4 C 52/2026-28 — Okresní soud v Kutné Hoře

1. Žalobkyně se domáhala stanovení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku , částka, s kapitalizovaným úrokem ve výši , částka, , s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši , částka, , s úrokem ve výši 12% ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 12% ročně z , částka, od , datum, do zaplacení s odůvodněním, že uzavřela s žalovaným dne , datum, smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši , částka, . Žalovaný měl vrátit poskytnuté prostředky s úrokem ve výši 16,9% ročně. Žalobkyně uvedla, že při schvalování úvěru vycházel z údajů poskytnutých klientem. Pro hodnocení byl použit i odhad na základě statistických údajů. Jelikož žalovaný závazek nehradil řádně a včas došlo k oznámení celého úvěru za splatný. Žalovaný celkem nedoplatil na jistině částku , částka, .2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou své mezinárodní příslušnosti za situace, kdy žalovaný je subjektem cizího práva, když tato skutečnost zakládá cizí prvek ve smyslu nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) číslo 1215/2012 (dále jen „nařízení Brusel I bis“), a dospěl k závěru, že zdejší soud je s ohledem na úpravu obsaženou v čl. 18 odst. 2 nařízení Brusel I bis mezinárodně příslušným ve věci rozhodnout, když žalovaný má trvalý pobyt na území České republiky.4. Soud z provedených důkazů zjistil následující skutkový stav. Ze smlouvy č. , hodnota, ze dne , datum, soud zjistil, že žalovanému měl být žalobkyní poskytnutý revolvingový úvěr ve výši , částka, , který měl žalovaný splácet společně s úrokem ve výši 16,9% ročně. Z žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne , datum, , přiložené ke smlouvě soud zjistil, že žalovaný uvedl výši příjmu , částka, , uvedl, že je v současném zaměstnání od roku 2016 a neuvedl žádné výdaje. Z potvrzení o poskytnutí finančních prostředků soud zjistil, že bylo žalovanému umožněno čerpat částku , částka, . Splátka měla činit , částka, .5. Žalovaný se dostal se splácením do prodlení (zjištěno ze záznamu žalobce o splátkách a oznámení o prohlášení celého úvěru za splatný). Z výzvy k plnění soud zjistil, že žalobkyně vyzývala žalovaného k zaplacení mimo jiné i jistiny ve výši , částka, .6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.10. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Podle § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.12. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.13. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.14. Předmětnou smlouvu soud posuzoval dle ustanovení o. z. jako smlouvu o úvěru. Zároveň se však jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb.15. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalobkyně k posouzení úvěruschopnosti podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. přistupovala převážně formálně, nepostupovala s řádnou péčí odborníka a nebylo spolehlivě zjištěno, že žalovaný bude schopen dostát svým závazkům, a to na poskytnuté úvěr platit pravidelné splátky, které byly sice v nízké výši, avšak nebyl ověřen příjem žalovaného, který uvedl a žalovaným nebyly uvedeny žádné výdaje, které má. Nízký uvedený příjem žalovaného a neuvedení a nedoložení výdajů mělo vést žalobkyni k větší obezřetnosti a důslednější kontrole osobních a majetkových poměrů žalovaného. Soud zvážil i výši úvěru a výši splátky, která je nízká, nicméně bez dalších údajů týkajících se hospodaření žalovaného, může být rizikové i poskytnutí takového úvěru bez dalšího.16. V případě druhého nároku ze smlouvy ze dne , datum, nedošlo k ověření výdajů, kdy s ohledem na nedostatek tvrzení žalovaného nelze dovodit, že by byla tak splněna povinnost žalobkyně ověřit schopnost žalovaného závazek zaplatit, když ověřené údaje o osobních poměrech žalovaného absentují. Uvedený postup žalobkyně v tomto případě nelze označit jako řádné zjišťování a správné vyhodnocení schopnosti žalovaného splácet úvěr. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne , datum, , čj. , spisová značka, , publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.).17. V souladu se § 86 odst. 2 zákon č. 257/2016 Sb. poskytovatel posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k nedostatku relevantních podkladů k výdajům žalovaného v daném případě nemohlo dojít v případě nároku II. V případě nároku I došlo k chybnému a minimálně předčasnému vyhodnocení schopnosti splácet závazek žalovaným. Způsob dosavadního finančního hospodaření žalovaného tedy objektivně vedl k důvodné pochybnosti o jeho schopnostech dostát svým závazkům řádně, což znamená, že žalobkyně jako odborně způsobilá osoba měla tuto pochybnost odstranit, což zjevně neučinila. Tyto skutečnosti ve svém souhrnu tak měly vést žalobkyni při odborné péči k důkladnějšímu prověřování úvěruschopnosti žalovaného, zejména jeho výdajů. Soud tak uzavřel, že neprokázala, že došlo k řádnému ověření úvěruschopnosti žalovaného.18. Soud uzavírá, že žalobkyně v daném případě nesplnila svoji povinnost poskytovatele spotřebitelského úvěru podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Porušení této povinnosti pak podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. vede k absolutní neplanosti smlouvy o úvěru. Absolutně neplatné právní jednání nevyvolává žádné zamýšlené právní následky. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému (v případě nároku I.) částku , částka, , přičemž nevrácená část finančního plnění činila ke dni rozhodnutí , částka, . Vzhledem k tomu, že soud uzavřel, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná, jedná se ze strany žalobkyně o plnění bez právního důvodu a příje