9 C 106/2025-64 — Okresní soud v Kutné Hoře

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 15 950 Kč s příslušenstvím s tím, že dne , datum, uzavřela žalobkyně s žalovanou Smlouva o úvěru č. , číslo smlouvy, na základě, které poskytla žalované kontokorent se stropem úvěrového rámce 14 000 Kč. Výpůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 18,9 %. Žalovaná však na jaře 2024 přestala kontokorent hradit řádně a včas, , datum, došlo k poslednímu vyrovnání a od té doby načerpala žalovaná částku 27 800,55 Kč, a uhradila pouze částku 14 275,03 Kč a dlužná částka skládající se z jistiny a poplatků činí 15 950 Kč. Co se týče úvěruschopnosti žalované, tak ta byla žalobkyní zkoumána jednak za pomocí vyhodnocení přes interní kritéria a modely, dále přes systémy CBCB a CRIF na základě, kterých nebyla žalovaná vyhodnocena jako rizikový klient a v neposlední řadě došlo k vyhodnocení platební kapacity žalované, kdy žalobkyně vyhodnotila obraty na účtu žalované, které měla u ní vedený. Příjem žalované byl zjištěn ve výši 19 901 Kč, výdaje ve výši 10 228,70 Kč a platební kapacita žalované činila 9 672,30 Kč. K dotvrzení, že došlo k řádnému posouzení úvěruschopnosti žalované pak žalobkyně dokládá tím, že žalovaná od uzavření smlouvy v roce 2022 do jara 2024 opakovaně řádně kontokorent čerpala a splácela.2. Žalovaná se k věci nevyjádřila.3. Z provedených důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:4. Dne , datum, uzavřela žalobkyně s žalovanou smlouvu o úvěru č. , číslo smlouvy, , kterou uzavřela ke svému účtu č. , č. účtu, , který si u žalobkyně založila dne , datum, a jejímž obsahem byl kontokorent s následujícími parametry: celková výše spotřebitelského úvěru (úvěrový rámec) 14 000 Kč, výpůjční úroková sazba 18,9 %, RPSN 20,94 %, úvěr uzavřený na dobu neurčitou. Smlouva o úvěru byla uzavřena na základě žádosti žalované o úvěr, do které uvedla, že je vdaná, její domácnost má dva členy a bydlí v nájmu, pracuje manuálně na dobu neurčitou od listopadu 2021, její příjem je 19 901 Kč a pravidelné měsíční výdaje činí 8 000 Kč. Své příjmy a výdaje dokládá výpisy ze svého konta. Nedílnou součástí smlouvy o kontokorentu pak jsou Obchodní podmínky pro kontokorent, které podobně upravují pravidla pro vedení kontokorentu, jako je úročení, splácení, případné zajištění úvěru či práva a povinnosti smluvních stran. Poplatky a smluvní pokuty pak vyplývají ze Sazebníku , právnická osoba, pro fyzické osoby (žádost o úvěr, data o žádosti, Smlouva o kontokorentu, předsmluvní informace ke kontokorentu, obchodní podmínky pro kontokorent, sazebník , právnická osoba, pro fyzické osoby a Smlouva o , Název služby, ).5. Úvěruschopnost žalované byla posouzena jednak za pomocí vyhodnocení přes interní kritéria a modely, dále přes systémy CBCB a CRIF na základě, kterých nebyla žalovaná vyhodnocena jako rizikový klient a v neposlední řadě došlo k vyhodnocení platební kapacity žalované, kdy žalobkyně vyhodnotila obraty na účtu žalované, které měla u ní vedený. Příjem žalované byl zjištěn ve výši 19 901 Kč, výdaje ve výši 10 228,70 Kč a platební kapacita žalované činila 9 672,30 Kč. V době posuzování úvěruschopnosti nebyla zjištěna zadluženost žalované. Žalovaná od roku 2022, kdy jí byl kontokorent poskytnut do jara 2024 pravidelně čerpala a splácela úvěrový rámec kontokorentu. Dne , datum, však došlo k poslednímu vyrovnání kontokorentu a od té doby již řádně a včas nesplácela, načerpala ještě částku 27 800,55 Kč, ale uhradila již jen 14 275,03 Kč. Žalovaná tak dluží žalobkyni částku 14 000 Kč jako nesplacenou jistinu, 1 950 Kč za neuhrazené poplatky, kapitalizovaný úrok ve výši 2 698,13 Kč a kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 638,87 Kč a další příslušenství (Hudiová úvěruschopnost, Informace z Credit Bureau, přijaté platby – přehled, historie splácení, transakční historie a pohyby na úvěrovém účtu žalované). Vzhledem k tomu, že žalovaná porušila podmínky kontokorentu stanovené žalobkyní, byla žalobkyní na tuto skutečnost upozorněna a vyzvána k nápravě (oznámení o nedodržení podmínky kontokorentu a nesplnění podmínky kontokorentu). Jelikož žalovaná neplnila, byla ji zaslána poslední výzva před zesplatněním (Poslední výzva k zaplacení dluhu). Jelikož nepomohlo ani to, přistoupila žalobkyně k zesplatnění úvěru, o čemž žalovanou informovala a zaslala ji upomínku (oznámení o zesplatnění a upomínka). Jelikož nedošlo k uhrazení, zaslal zástupce žalobkyně žalované předžalobní výzvu a vyzval ji k úhradě dlužné částky (předžalobní výzva ze dne , datum, včetně dokladu o odeslání). Žalovaná ničeho nezaplatila.6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen "o. z.") se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splacením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.9. Soud shledal, že mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru dle § 2395 an. o. z. Žalobkyně splnila svou povinnost vyplývající z § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když od žalované získala informace o jejích majetkových poměrech, přičemž disponovala informacemi o hospodaření žalované za uplynulé tři měsíce, o výši jejich příjmů a jejích výdajích. Žalované byl poskytnut kontokorent s úvěrovým rámcem 14 000 Kč. Na základě takových skutečností existoval předpoklad, že žalovaná bude schopna spotřebitelský úvěr splácet, což se ostatně i první dva roky dělo. Žalovaná se však v květnu 2024 dostala se splácením do prodlení, na základě smlouvy čerpala peněžní prostředky, avšak poskytnuté peněžní prostředky řádně nesplácela, svému závazku v částce 14 000 Kč nedostála a dlužnou jistinu žalobkyni nevrátila. Zároveň soud uzavřel, že žalobkyni vzniklo také právo na zaplacení částky ve výši 1 950 Kč představující smluvní poplatky, proto soud žalobkyni nárok na její zaplacení také přiznal. Žalobkyni pak náleží i smluvní úrok z dlužné částky. Výše žalované částky nebyla v řízení nijak rozporována.10. Tím, že se žalovaná ocitla v prodlení s plněním peněžitého dluhu (§§ 1968, 1970 o. z.), náleží žalobkyni též požadovaný zákonný úrok z prodlení z nárokované jistiny dle prováděcího předpisu (nařízení vlády č. 351/2013 Sb.).11. Žaloba byla z uvedených důvodů shledána jako důvodná a bylo jí proto vyhověno (výrok I.).12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 7 914,80 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 15 950 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci a z částky 1 740 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. realizovaných po podání návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a dvou paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 5 880 Kč ve výši 1 234,80 Kč.13. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.). O splatnosti náhrady nákladů řízení k rukám zástupkyně žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř.