26 C 329/2020-22 — Okresní soud v Karviné

Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 17. 8. 2020 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 9 112 Kč spolu s 8,05% úrokem z prodlení z částky 1 516 Kč od 20. 11. 2013 do zaplacení, z částky 1 516 Kč od 28. 11. 2013 do zaplacení, z částky 1 520 Kč od 7. 2. 2014 do zaplacení, z částky 1 520 Kč od 13. 2. 2014 do zaplacení, z částky 1 520 Kč od 14. 6. 2014 do zaplacení a z částky 1 520 Kč od 15. 5. 2015 do zaplacení, a to z titulu neuhrazeného jízdného včetně přirážky k jízdnému, kdy žalovaný v šesti případech cestoval bez platné jízdenky na linkách městské hromadné dopravy provozované žalobkyní, a to dne 4. 11. 2013 na lince [číslo] dne 12. 11. 2013 na lince [číslo] dne 22. 1. 2014 na lince [číslo] dne 28. 1. 2014 na lince [číslo] dne 29. 5. 2014 na lince [číslo] dne 29. 4. 2015 na lince [číslo] kdy mu vznikla povinnost uhradit jízdné 2 x 16 Kč a 4 x 20 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 6 x 1 500 Kč. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil. K nařízenému jednání se předvoláni účastníci nedostavili, ačkoliv byli řádně a včas předvoláni. Žalobkyně svoji neúčast omluvila, žalovaný nikoliv. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř., přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů. Soud provedl důkaz čtením následujících listin: dohod s cestujícím č. I326141 ze dne 4. 11. 2013, č. I327670 ze dne 12. 11. 2013, č. I319319 ze dne 22. 1. 2014, č. I333034 ze dne 28. 1. 2014, č. I378079 ze dne 29. 5. 2014 a č. 1030399 ze dne 29. 4. 2015 a předžalobní výzvy k úhradě dluhu ze dne 10. 7. 2020 včetně poštovního podacího archu z téhož dne. Jiné důkazy nebyly v řízení navrhovány. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: Z dohod s cestujícím bylo zjištěno, že žalovaný byl v šesti případech kontrolován revizorem žalobkyně při použití dopravního prostředku městské hromadné dopravy provozované žalobkyní a v těchto případech se neprokázal platnou jízdenkou. Žalovaný byl vyzván vždy k úhradě jízdného ve výši 20 Kč (resp. 16 Kč u kontrol v roce 2013) a přirážky k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Žalovaný dohody podepsal. Totožnost žalovaného u všech kontrol byla zjištěna z jeho [číslo obč. průkazu]. Žalovaný dne 4. 11. 2013 cestoval na lince [číslo] v 19.59 hodin byl kontrolován revizorem [číslo] dne 12. 11. 2013 cestoval na lince [číslo] v 18.20 hodin byl kontrolován revizorem [číslo] dne 22. 1. 2014 cestoval na lince [číslo] v 16.53 hodin byl kontrolován revizorem [číslo] dne 28. 1. 2014 cestoval na lince [číslo] v 13.37 hodin byl kontrolován revizorem [číslo] dne 29. 5. 2014 cestoval na lince [číslo] v 7.24 hodin byl kontrolován revizorem [číslo] dne 29. 4. 2015 cestoval na lince [číslo] v 10.20 hodin byl kontrolován revizorem [číslo]. Žaloba se jeví soudu důvodnou v plném rozsahu. V řízení byla prokázána existence závazkového vztahu mezi žalobkyní a žalovaným z titulu šesti konkludentně uzavřených smluv o přepravě osob podle § 760 občanského zákoníku (zákon č. 40/1964 Sb.), resp. dle § 2550 občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.) u jízd konaných v letech 2014 a 2015. Žalovanému tímto vzniklo právo, aby jej žalobkyně přepravila do místa určení řádně a včas a současně i povinnost zaplatit stanovené jízdné. Výše jízdného a přirážky k jízdnému byla zjištěna z dohod s cestujícím, které obsahují i uznávací prohlášení žalovaného o výši a důvodu dluhu. Jelikož se žalovaný při kontrole nemohl prokázat platným jízdním dokladem, vzniklo žalobkyni právo požadovat po něm i částku 1 500 Kč jako přirážku k jízdnému dle příslušných ustanovení zákona o dráhách, resp. zákona o silniční přepravě. Žalovaný v řízení netvrdil ani neprokázal, že by jízdné a přirážku k jízdnému žalobkyni uhradil, proto byl zavázán k úhradě požadované dlužné částky spolu se zákonným úrokem z prodlení v procentní sazbě dle ust. § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb. (resp. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. u jízd konaných v roce 2014 a 2015, a to od 16. dne následujícího po zjištění jízdy bez platné jízdenky až do zaplacení. Věc byla posouzena a rozhodnuta podle právních předpisů účinných do 31. 12. 2013 (pokud se jedná o jízdy konané v roce 2013). Předmětem řízení jsou závazky ze smluv uzavřených přede dnem 1. 1. 2014, tj. přede dnem nabytí účinnosti občanského zákoníku (zákona č. 89/2012 Sb.) a soud vycházel z ustanovení § 3028 odst. 3 tohoto zákona. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. a procesně plně úspěšné žalobkyni byla přiznána jejich náhrada v plné výši 600 Kč, což představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a hotové výdaje v paušalizované výši 200 Kč dle vyhlášky č. 254/2015 Sb. (za dva úkony po 100 Kč, tj. za sepis předžalobní výzvy a sepis žaloby). Žalobkyně doložila odeslání žalovanému předžalobní výzvy k plnění a splnil tak podmínku pro přiznání náhrady nákladů řízení podle § 142a o.s.ř.