26 C 356/2020-57 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 28. 8. 2020 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 9 851,94 Kč spolu s 8% úrokem z prodlení z částky 6 635,08 Kč od 4. 6. 2019 do zaplacení. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že v řízení uplatněnou pohledávku nabyla od [právnická osoba] [anonymizováno] na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 5. 3. 2020. Tato [právnická osoba] na základě smlouvy o postoupení pohledávek. [právnická osoba] uzavřela se žalovaným dne 6. 5. 2019 distančním způsobem smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 5 000 Kč, který měl být vrácen ve lhůtě do 3. 6. 2019. Žalovaný však neuhradil ničeho. Dlužná částka sestávala z nesplacené jistiny ve výši 5 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru sjednaného pro případ, že úvěr nebude řádně a včas splacen, ve výši 1 635,08 Kč, poplatku za zaslání upomínky ve výši 150 Kč a dále ze smluvní pokuty ve výši 3 066,86 Kč, která byla sjednána ve smlouvě ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a byla vypočtena z částky 6 785,08 Kč za dobu od 4. 6. 2019 do 28. 8. 2020. 2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného podle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř., přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů. 3. Soud provedl důkaz čtením následujících listin: smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 6. 5. 2019, potvrzení o provedené platbě The Pay ze dne 6. 5. 2019, upomínky ze dne 10. 6. 2019, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, úvěrových podmínek, fotokopie občanského průkazu žalovaného, výplatního lístku žalovaného za březen 2019, smlouvy o vydání platební karty (1. strana), výsledků vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného, smlouvy o postoupení dluhu ze dne 2. 1. 2020 včetně seznamu postoupených pohledávek, smlouvy o postoupení souboru pohledávek ze dne 5. 3. 2020 včetně seznamu postoupených pohledávek a předžalobní upomínky ze dne 23. 3. 2020 včetně e-mailové zprávy ze dne 25. 3. 2020. Jiné důkazy nebyly v řízení navrhovány. 4. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: ze smlouvy o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 6. 5. 2019 mezi [právnická osoba] jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným. Předmětem smlouvy bylo poskytnutí úvěru ve výši 5 000 Kč žalovanému na jeho bankovní účet č. [bankovní účet] se splatností do 3. 6. 2019. V případě včasného splacení jistiny úvěru neměl žalovaný hradit žádný poplatek za poskytnutí úvěru, v opačném případě měl uhradit částku 1 635,08 Kč Smlouva sice není podepsána žalovaným, ale soud má za to, že žalovaný smlouvu uzavřel, jelikož předchůdce žalobkyně disponuje fotokopií občanského průkazu žalovaného a dalšími listinami zaslanými žalovaným (výplatní lístek, smlouva o vydání platební karty). Z této skutečnosti je zřejmé, že žalovaný se [právnická osoba] jednal o uzavření smlouvy a za situace, kdy žalovaný obsah listiny předložené žalobkyní nijak nerozporoval, má soud za to, že smlouva byla uzavřena ve znění, které je obsaženo v této listině. Z potvrzení o provedené platbě The bylo zjištěno, že dne 6. 5. 2019 byla poukázána z účtu [právnická osoba] částka 5 000 Kč na účet č. [bankovní účet]. Z výplatního lístku bylo zjištěno, že žalovaný byl v březnu 2019 zaměstnán u [právnická osoba] a jeho čistá mzda za tento měsíc činila 15 006 Kč. Ze smlouvy o postoupení dluhu ze dne 2. 1. 2020 bylo zjištěno, že se jedná o smlouvu o postoupení pohledávek uzavřenou mezi postupitelem [právnická osoba], a postupníkem [anonymizována dvě slova]. Předmětem postoupení byly pohledávky uvedené v seznamu postoupených pohledávek, který obsahuje i pohledávku za žalovaným uplatněnou v tomto řízení. Ze smlouvy o postoupení souboru pohledávek ze dne 5. 3. 2020 bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi [anonymizována dvě slova] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem. Předmětem postoupení byly pohledávky uvedené v seznamu postoupených pohledávek, který obsahuje i pohledávku za žalovaným. O úhradu dlužné částky byl žalovaný upomínán v předžalobní upomínce ze dne 23. 3. 2020, která mu byla zaslána formou e-mailové zprávy dne 25. 3. 2020. 5. Žaloba se jeví soudu důvodnou toliko částečně, a to z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Aktivní legitimace žalobkyně v tomto řízení je dána na základě dvou smluv o postoupení pohledávek, na základě kterých v řízení uplatněná pohledávka za žalovaným byla postoupena původním věřitelem [právnická osoba] na [anonymizována dvě slova] a následně touto společností na žalobkyni. Postoupení je vůči žalovanému účinné bez ohledu na skutečnost, zda žalovaný byl či nebyl o postoupení uvědoměn. V řízení bylo prokázáno uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru mezi [právnická osoba] jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným a taktéž poskytnutí úvěru ve výši 5 000 Kč se splatností do 3. 6. 2019. Žalovaný netvrdil, že by žalobkyni, případně její předchůdkyni, částku 5 000 Kč uhradil. Soud však shledal smlouvu o spotřebitelském úvěru neplatnou, a to s ohledem na ustanovení § 86 a následující zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Dle soudu nebylo prokázáno, že by [právnická osoba] dostala svým povinnostem stanoveným v ust. § 86 tohoto zákona a že by řádně zjišťovala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez námitky žalovaného a to s ohledem na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C [číslo], dle kterého články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008 [číslo] ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení přezkumných povinností věřitele stanovených v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Tyto články směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení přezkumných povinností věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto povinnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Žalobkyně doložila toliko výplatní lístek za jeden měsíc, a to měsíc bezprostředně předcházející uzavření úvěrové smlouvy. Zjištění příjmu žalovaného výplatním páskem za jeden měsíc je dle soudu dostatečné vzhledem k délce doby, na kterou byl úvěr poskytnut, nicméně soud konstatuje, že předchůdkyně žalobkyně nijak nezjišťovala výdaje žalovaného a vycházela pouze s ničím nedoložené domněnky, že žalovaný, který v době uzavření smlouvy měl 20 let, neměl žádné náklady na bydlení. Samotné provedení dotazů na insolvenční rejstřík či evidencí exekucí je dle soudu nedostatečné. Vzhledem k tomu, že nebyly dostatečným způsobem zjišťovány výdaje žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy, dospěl soud k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná. 6. Nárok uplatněný v tomto řízení však mohl být částečně posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení dle ust. § 2991 a následujících občanského zákoníku. Žalovaný na základě neplatné smlouvy převzal od předchůdkyně žalobkyně částku 5 000 Kč a v řízení nebylo tvrzeno, že by žalovaný cokoliv z této částky vrátil. Žalovaný tak byl zavázán vrátit žalobkyni částku 5 000 Kč spolu s úrokem z prodlení v požadované sazbě, která je sazbou nižší, než je sazba zákonných úroků z prodlení dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., avšak až ode dne 27. 3. 2020 do zaplacení, a to v návaznosti na výzvu k plnění odeslanou e-mailem na e-mailovou adresu uvedenou žalovaným v úvěrové smlouvě dne 25. 3. 2020, kdy následujícího dne nastala splatnost uplatněné pohledávky a nejpozději od 28. 3. 2020 je žalovaný v prodlení s úhradou částky 5 000 Kč. Ve zbylé části byla žaloba zamítnuta s ohledem na shora uvedené, jelikož se jednalo o nároky vyplývající přímo z neplatně uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru. 7. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto negativním výrokem podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., jelikož oba účastníci byli procesně úspěšní přibližně ve stejném rozsahu.