17 C 354/2021-20 — Okresní soud v Karviné

Žalobkyně se svojí žalobou, která byla Okresnímu soudu v Karviné doručena dne 15. 7. 2021, domáhala vydání soudního rozhodnutí, kterým by byl žalovaný zavázán zaplatit žalobkyni částku 540 Kč s úroky z prodlení. Svoji žalobu žalobkyně odůvodnila tvrzením, že se žalovaný stal držitelem televizního přijímače, tím mu vznikla ze zákona povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence. Tuto svou povinnost žalovaný splnil dne 31. 5. 2019. Tím mu současně vznikla povinnost v souladu s ustanoveními zákona č. 348/2005 Sb. platit televizní poplatek v zákonem stanovené výši. Žalovaný neplatil řádně stanovené poplatky a dluží tyto platby za měsíce březen, červen, červenec a srpen 2020 vždy po 135 Kč měsíčně, jeho dluh činí celkem 540 Kč. Žalobkyně vyzvala písemně žalovaného k úhradě dluhu v souladu příslušnými ustanoveními uvedených zákonů, žalovaný přesto dluh doposud nesplnil. V souladu s předpisy občanského práva žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení úroků z prodlení, jejich výši kapitalizovala ke dni vyhotovení žaloby 15. 7. 2021. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žaloba, výzva k vyjádření a všechny další soudní písemnosti byly žalovanému doručovány na adresu jeho trvalého bydliště v [obec], [ulice a číslo]. Dříve se soud marně pokoušel zjistit skutečnou adresu bydliště žalovaného. Po neúspěšných pokusech pak postupoval v souladu s ustanovením § 46b písm. a/ o. s. ř. a doručil písemnosti na adresu uvedeného trvalého pobytu žalovaného. Tento procesní postup posoudil jako zcela legitimní i Ústavní soud ČR ve svém usnesení ze dne 30. 6. 2010 sp. zn. II. ÚS 1308/10. V daném řízení bylo prokázáno na základě potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků - výpisu z evidence České pošty ze dne 21. 6. 2021, sdělení České pošty, s. p., oddělení DINO ze dne 27. 11. 2020 spolu s identifikací závazku, s přehledem nezaplacených poplatků a s připojeným dokladem o doručení, sdělení České pošty, s. p., oddělení DINO ze dne 29. 1. 2021 spolu s identifikací závazku, s přehledem nezaplacených poplatků a s připojeným dokladem o doručení a na základě specifikace výpočtu úroku, že žalovaný se přihlásil jako poplatník televizních poplatků na adrese v [obec], [ulice a číslo] s účinností od měsíce května 2019, televizní přijímač byl odhlášen v květnu 2021. Žalovaný dluží žalobkyni povinné úhrady za měsíce březen, červen, červenec a srpen 2020 vždy ve výši po 135 Kč měsíčně. Celkem tak činí dluh žalovaného 540 Kč (tj. 4x 135 Kč). Česká pošta, s. p., oddělení DINO dvěma přípisy ze dne 27. 11. 2020 a ze dne 29. 1. 2021 vyzvala žalovaného k úhradě tehdy aktuálního dluhu a úroku z prodlení ve lhůtě do 15 dnů ode dne doručení této výzvy, současně byl žalovaný poučen o tom, že v případě marného uplynutí stanovené lhůty využije Česká televize svého práva domáhat se zaplacení dluhu v soudním řízení. Podle připojených dokladů o doručení byly obě zásilky odeslány na adresu trvalého bydliště žalovaného v [obec] [část obce], [ulice a číslo]; první z označených zásilek byla dne 7. 12. 2020 předána do vlastních rukou žalovaného a druhá zásilka byla dne 8. 2. 2021 vrácena odesílateli zpět s poznámkou doručující pošty, že se adresát odstěhoval. Po provedeném dokazování a vyhodnocení důkazních zjištění soud dospěl k závěru, že žalobní požadavek žalobkyně je zcela důvodný. Soud při rozhodování musel nejprve akceptovat skutečnost, že se žalovaný v květnu 2019 přihlásil jako poplatník televizních poplatků prostřednictvím České pošty, s. p., tímto okamžikem mu vznikla povinnost platit televizní poplatky v zákonem určené výši, a to podle ustanovení § 2 a § 3 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích. Z výsledků provedeného dokazování, jak jsou popsány výše, vyplývá, že žalovaný neuhradil televizní poplatek za měsíce březen, červen, červenec a srpen 2020. Výše poplatku činila vždy 135 Kč měsíčně. Celkový dluh žalovaného tak činí 540 Kč (tj. 4x 135 Kč). Zmíněný zákon v ustanovení § 7 odst. 2 řeší také splatnost poplatku, a to nejpozději do 15. dne každého běžného kalendářního měsíce, je proto nesporné, že dluh za uváděné měsíce se již stal v plném rozsahu splatným. Vypočtenou dlužnou částku soud uložil žalovanému zaplatit do 3 dnů od právní moci rozsudku. Soud uložil žalovanému také povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení podle § 10 zákona č. 348/2005 Sb., a to vždy ode dne následujícího po marném uplynutí zákonem stanovené lhůty splatnosti každého měsíčního poplatku až do dne vyhotovení žaloby 15. 7. 2021. Výše úroku z prodlení je soudu známa z jeho úřední činnosti, odpovídá procentní výši repo sazby, navýšené o osm procentních bodů, stanovené pro dvoutýdenní repo operace České národní banky vyhlášené ve Věstníku České národní banky a platné vždy k 1. dni příslušného kalendářního pololetí. Úrok z prodlení byl z těchto postupně splatných dílčích částek vypočten za období od data následujícího po splatnosti každé ze splátek do 15. 7. 2021 a činí celkem 50,98 Kč. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že zavázal procesně neúspěšného žalovaného k povinnosti zaplatit procesně zcela úspěšné žalobkyni na nákladech řízení částku 1 126 Kč, která zahrnuje 1/ náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, 2/ odměnu za právní zastoupení žalobkyně advokátem ve výši celkem 400 Kč, tj. ve výši po 200 Kč za každý z provedených úkonů právního zastoupení (1. příprava spojená s převzetím zastoupení a 2. sepis žaloby) podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, 3/ náhradu hotových výdajů ve výši celkem 200 Kč, tj. 2x 100 Kč za uvedené dva úkony právní služby podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, v platném znění, 4/ náhradu DPH ve výši 21 % ze součtu uváděné odměny za zastoupení a náhrady hotových výdajů, tj. z částky 900 Kč, a činí 126 Kč. Žádné mimořádné okolnosti případu, pro které by soud výjimečně nepřiznal úspěšné žalobkyni právo na náhradu nákladů, v řízení nebyly tvrzeny ani zjištěny, žalovaný měl dostatek času věc řešit mimosoudně, o své platební povinnosti nepochybně věděl, neboť v jiném období poplatky řádně hradil a jeho platební povinnost je dána přímo zákonem, navíc ho žalobkyně vyzvala k úhradě dluhu písemnou upomínkou ve smyslu ustanovení § 142a o. s. ř. Žalobkyně byla v řízení procesně úspěšná v plném rozsahu, soud jí proto přiznal náhradu nákladů v plné výši. Žaloba splňuje podmínky tzv. formulářové žaloby podle ustanovení § 14b advokátního tarifu, proto soud přiznal zástupci žalobkyně odměnu náhrady výdajů ve snížené výši podle uvedeného ustanovení, navíc žalobkyně sama náhradu nákladů v takto snížené výši požadovala.