21 C 251/2021-41 — Okresní soud v Karviné

Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 6 411,42 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že původní věřitel společnost [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále také jen„ původní věřitel“), uzavřela se žalovaným prostřednictvím webové stránky www.creditportal.cz smlouvu o úvěru dne [datum]. Podle této smlouvy se původní věřitel zavázal vyplatit žalovanému úvěr ve výši 3 100 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši 3 311,42 Kč do [datum]. Peněžní prostředky zaslal původní věřitel na bankovní účet [bankovní účet], [variabilní symbol]. Před poskytnutím úvěru byl žalovaný lustrován v dostupných databázích. Smlouvou o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] byla pohledávka postoupena žalobkyni. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Z listin předložených žalobkyní bylo zjištěno, že dne [datum] byla společnost [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], požádána o poskytnutí úvěru ve výši 3 100 Kč prostřednictvím webové stránky www.creditportal.cz s tím, že v žádosti byly uvedeny osobní údaje žalovaného a výše úvěru měla být vyplacena na účet č. [bankovní účet]. Na základě toho byla vygenerována smlouva číslo B0003 [číslo]. Tato smlouva nebyla vlastnoručně podepsána klientem. Z potvrzení o provedené transakci bylo zjištěno, že dne [datum] původním věřitel vyplatil částku 3 100 Kč na účet č. [bankovní účet] pod variabilním symbolem [číslo]. Ze sdělení banky [právnická osoba], bylo zjištěno, že žalovaný není majitelem ani disponentem bankovního účtu č. [bankovní účet]. Z předžalobní upomínky ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žalobě nelze vyhovět. Žalobkyně v řízení neprokázala, že mezi původním věřitelem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., když žalovaný smlouvu vlastnoručně nepodepsal. Žalobkyně se k jednání nedostavila, nemohla být proto soudem poučena podle § 118a odst. 1 a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen„ o. s. ř.“). V řízení bylo zjištěno, že žalovaný není majitelem ani disponentem účtu, na který byla částka 3 100 Kč zaslána, soud proto nemohl žalobkyni přiznat ani žalobou uplatněný nárok z titulu vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2993 o. z., neboť bylo prokázáno, že se obohatil majitel tohoto účtu, nikoli žalovaný. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. negativním výrokem, neboť procesně úspěšnému žalovanému podle obsahu spisu nevznikly žádné náklady.