21 C 286/2020-36 — Okresní soud v Karviné

Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu nezaplacené částky ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalovanou a původním věřitelem [právnická osoba] [příjmení], p. l. c., dne [datum] prostřednictvím webových stránek www.ferratum.cz. Pohledávka byla žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalovaná uzavřela prostřednictvím internetových stránek www.ferratum.cz ze dne [datum] smlouvu o zápůjčce, podle které byla tímto původním věřitelem vyplacena žalované částka 9 000 Kč na účet žalované, číslo účtu [bankovní účet] pod [variabilní symbol]. Dopisem ze dne [datum] bylo žalované oznámeno, že pohledávka byla původním věřitelem postoupena [právnická osoba] Collections GmbH, která byla následně smlouvou ze dne [datum] postoupena žalobkyni. K zaplacení dlužné částky byla žalovaná vyzvána předžalobní upomínkou ze dne [datum]. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že mezi žalovanou a předchůdcem žalobkyně byla uzavřena smlouva o zápůjčce podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), podle kterého přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Uvedenou smlouvu soud posoudil jako absolutně neplatnou, když žalobkyně netvrdila ani neprokázala, že před uzavřením smlouvy předchůdce žalobkyně řádně posoudil úvěruschopnost žalované ve smyslu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 43/2013 Sb., (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). V řízení bylo zjištěno, že žalovaná převzala od předchůdce žalobkyně částku 9 000 Kč, kterou dosud nevrátila. Soud jí proto tuto povinnost uložil podle § 2991 o. z., podle kterého kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Žalobkyně prokázala, že je oprávněna k podání žaloby, když jí byla pohledávka postoupena smlouvou o postoupení pohledávek předchůdcem žalobkyně ve smyslu § 1879 o. z. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 089 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 9 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.