21 C 363/2020-44 — Okresní soud v Karviné

Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 9 233,96 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že předchůdce žalobkyně (původní věřitel) [právnická osoba], postoupil žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] dluh vůči žalovanému vzniklý ze smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] [číslo] podle které žalovaný převzal v hotovosti částku 6 000 Kč a zavázal se ji vrátit spolu s poplatkem ve výši 4 640 Kč v týdenních splátkách po 237 Kč do [datum]. Žalovaný na dlužnou částku zaplatil pouze 740 Kč. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalovaný uzavřel s původním věřitelem [právnická osoba], smlouvu o zápůjčce dne [datum] [číslo] na základě které převzal v hotovosti 6 000 Kč, a kterou se zavázal splatit v týdenních splátkách spolu s poplatkem. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] původní věřitel [právnická osoba], postoupil dlužnou pohledávku z této smlouvy žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum]. Před uzavřením smlouvy o zápůjčce vyplnil žalovaný formulář označený jako zákaznická karta dne [datum], ve kterém uvedl, že má příjem ve výši 24 203 Kč a ostatní příjmy ve výši 4 000 Kč a 3 800 Kč, měsíční výdaje ve výši 11 600 Kč. Příjem žalovaného za měsíc únor až duben 2017 činil podle mzdových lístků asi 22 000 Kč. Předžalobní upomínkou ze dne [datum] byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky do [datum]. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Po zhodnocení provedených důkazů dospěl soud k závěru, že mezi žalovaným a předchůdcem žalobkyně byla uzavřena smlouva o zápůjčce podle § 2390 o. z. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně byla oprávněna k podání žaloby, neboť jí byla pohledávka postoupena původním věřitelem smlouvou o postoupení pohledávek ve smyslu § 1879 o. z. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno nejpozději doručením předžalobní upomínky. Na tento smluvní vztah se ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného od 1. 12. 2016, (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), vztahují práva a povinnosti uvedená v tomto zákoně. Před poskytnutím úvěru bylo tedy podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinností předchůdce žalobkyně zkoumat úvěruschopnost žalované. Důsledkem porušení této povinnosti je podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru absolutní neplatnost smlouvy o úvěru. K tomu srovnej i rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C [číslo]. V řízení bylo zjištěno, že předchůdce žalobkyně posoudil úvěruschopnost žalovaného pouze z jeho prohlášení a mzdových listů za 3 měsíce před uzavřením smlouvy. Odhadované výdaje ve výši 11 600 Kč nebyly nijak osvědčeny. Soud tedy dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že před poskytnutím spotřebitelského úvěru byla řádně posouzena úvěruschopnost žalovaného, proto je smlouva o zápůjčce z tohoto důvodu neplatná. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle smlouvy o zápůjčce převzal žalovaný v hotovosti 6 000 Kč a do vyhlášení tohoto rozhodnutí vrátil pouze 740 Kč. Soud proto zavázal žalovaného k zaplacení částky 5 260 Kč se zákonným úrokem z prodlení podle § 1970 o. z., jak je uvedeno v odstavci I. výroku tohoto rozsudku. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužné částky předžalobní upomínkou zástupcem žalobkyně do [datum], žalovaný se tedy dostal do prodlení [datum]. Soud proto zavázal žalovaného k zaplacení zákonného úroku z prodlení od této doby do zaplacení, a to v sazbě požadované v žalobě. Ve zbytku byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 822 Kč, přičemž tato částka představuje 13,92 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 56,96 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 43,04 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 9 233,96 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci a z částky 1 500 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. realizovaných po podání návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] částka 49,16 Kč představující jednu devítinu z náhrady za 33 ujetých km v částce 242,44 Kč (27,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. při průměrné spotřebě 10,6 l [číslo] km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 589/2020 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce 200 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 4 549,16 Kč ve výši 955,32 Kč.