21 C 375/2021-42 — Okresní soud v Karviné

Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 23 449 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že předchůdce žalobkyně (původní věřitel) společnost [právnická osoba], postoupil žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] dluh vůči žalovanému vzniklý ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne [datum], podle které žalovaný převzal v hotovosti částku 14 000 Kč a zavázal se ji vrátit spolu s poplatkem v týdenních splátkách.. Žalovaný na dlužnou částku zaplatil pouze 400 Kč. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že smlouvu uzavřel žalovaný a předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] Podle této smlouvy žalovaný převzal v hotovosti při podpisu smlouvy částku ve výši 14 000 Kč a zavázal se ji vrátit spolu s poplatkem ve výši 9 849 Kč, tj. celkem 23 849 Kč, v 60 týdenních splátkách po 398 Kč. Z tabulky umoření bylo zjištěno, že žalovaný zaplatil pouze částku 400 Kč. Ze žádosti o spotřebitelský úvěr (karta zákazníka) ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaná na této listině uvedla, že je zaměstnaná s čistým měsíčním příjmem 23 814 Kč a její odhadované měsíční výdaje činí 9 000 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], včetně seznamu postoupených pohledávek, bylo zjištěno, že společnost [právnická osoba], postoupila pohledávku ze smlouvy o zápůjčce [číslo] žalobkyni. Z předžalobní upomínky zástupce žalobkyně ze dne [datum] a podacího lístku soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ve lhůtě do [datum]. Uvedená dílčí skutková zjištění považuje soud za skutkový závěr ve věci samé. Na základě takto zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že mezi žalovaným a původním věřitelem byla uzavřena smlouva o zápůjčce podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Žalobkyně byla oprávněna k podání žaloby, neboť bylo prokázáno, že jí byla pohledávka původním věřitelem postoupena smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou podle § 1879 o. z., přičemž postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno nejpozději doručením žaloby. V řízení soud dále zjistil, že před uzavřením smlouvy vycházel původní věřitel pouze z údajů sdělených žalovaným, nebyly nijak osvědčeny příjmy ani výdaje žalovaného. Soud proto dospěl k závěru, že smlouva je absolutně neplatná podle 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném od 1. 12. 2016, (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). Žalobě soud tedy vyhověl jen v rozsahu nároku na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2993 o. z. a § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (14 000 – 400= 13 600 Kč). Zákonný úrok z prodlení byl žalobkyni přiznán podle § 1970 o. z., neboť žalovaný byl prokazatelně vyzván k zaplacení předžalobní upomínkou a je v prodlení od [datum]. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 1492/2017 (dostupným na www.nsoud.cz) negativním výrokem, neboť žalovanému podle obsahu spisu nevznikly žádné náklady.